Ossa antebrachii

Kosti předloktí jsou dvě, proximálně skloubené shumerem
(a vzájemně), distálně s kostmi zápěstí
(a také vzájemně):
rádius, kost vřetenní - na straně palcové (laterálnč),
ulna, kost loketní - na straně malíkové (mediálně).
Podle jejich polohy se také mohou označovat
směry na předloktí a na ruce jako
směr radiální a ulnární.
Rádius - kost vřetenní
Rádius, kost vřetenní (obr. 249), má tři hlavní části;
jsou to:
caput radii, hlavice radia - na proximálním konci
kosti,
corpus radii, tělo radia,
distální konec radia.
Caput radii
Caput radii má tvar napříč postaveného kola, na
němž jsou dvě kloubní plochy:
fovea articularis, kloubní jamka na proximální
straně, pro styk s capitulum humeri,
circumferentia articularis, válcová nízká kloubní
plocha po obvodu, kterou hlavice zapadá do zářezu
v ulně a otáčí se v něm.
Collum radii
Collum radii, krček radia, je zúžený a zaoblený úsek
kosti pod hlavicí, spojující hlavici s tělem kosti.
Corpus radii
Corpus radii je zpředu oploštělé tělo kosti vřetenní;
tuberositas radii, nápadný drsný hrbol na rozhraní
krčku a těla, vpředu mediálně, je vyvýšené místo
úponu m. biceps brachii;
proti ulně (mediálně) je na těle radia podélná hrana -
margo interosseus, mediální okraj - ostrá podélná
hrana, ve kterou rádius vybíhá proti ulně; na tento
okraj je připojena vazivová membrána interossea
antebrachii;

Variace humeru

1. Uhel mezi rovinou epikondylu a osou hlavice může být zvětšen,
což vyplývá z nedokončeného pootočení hlavice za ontogeneze.
2. Processus supracondylaris (proč. entepicondylaris) je výběžek
z vnitřní strany kosti nad epicondylus medialis (z okraje crista
supracondylaris medialis); výběžek směřuje shora k epikondylu;
od výběžku k epikondylu jde vazivový pruh, který uzavírá okno,
jímž zezadu dopředu do loketní krajiny přichází n. medianus, sestupující
z paže.
HUMERUS; pravá strana; pohled zezadu zmediální strany
1 caput humeri
2 corpus humeri
3 condylus humeri
4 collum anatomicum
5 collum chirurgicum
u sulcus nervi radialis
7 fossa olecrani
8 epicondylus lateralis
9 trochlea humeri
10 foramen nutricium
11 epicondylus medialis
12 sulcus nervi ulnaris
224 KOSTI PŘEDLOKTÍ
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER,
POŘADÍ A DOBA SPLÝVÁNÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍ-
CÍCH ČÁSTÍ KOSTI PAŽNÍ
M. měsíc
F. fetální
P. postnatální
R. rok
3. Foramen supracondylare vzniká osifikací ligamenta mezi proč.
supracondylaris a epikondylem; tímto kostěným okénkem pak probíhá
n. medianus; u řady savců je proč. supracondylaris, event. foramcn
spracondylare konstantní.

KOST PAŽNÍ

Při fraktuře těla humeru je ohrožen n. radialis (v sulcus nervi
radialis), při fraktuře mediálního cpikondylu je ohrožen n. ulnaris,
který probíhá za epikondylem.
Hmatné útvary na humeru
Hlavici a tuberkula lze vyhmatat nepřesně, skrze
hmotu deltového svalu; tělo humeru je hmatné
v místě úponu deltového svalu, jinak je obklopené
svalstvem. Oba epikondyly jsou dobře hmatné (orientační
místa) spolu s malým úsekem kosti proximálně
od nich. V sulcus nervi ulnaris je možno pohmatem
(nebo nárazem) podráždit n. ulnaris (tzv.
„brňavka").
Osifikace a variace humeru
Osifikace humeru
Osifikace humeru (obr. 248) probíhá z diafysy (od poloviny 2. fetálního
měsíce) a ze dvou cpifys: v caput humeri - od poloviny
1. roku života -a v capitulum humeri - v průběhu 1. roku.
Později se vytvářejí přídatná jádra: v tuberculum majus (od
2. roku) a v tuberculum minus (od 4.—5. roku) - u dívek zpravidla
dříve než u hochů, dále v obou epikondylech. v mediálním cpikondylu
od 4. do 6. roku (dříve u dívek), v lalerálnim epikondylu ve
12. roce (opět dříve u dívek). Samostatné jádro vzniká též při vnitřním
okraji kladky, od 9. do 10. roku, u dívek dříve než u hochů.
Jádra v proximálním konci kosti navzájem splynou po dovršení
6 let, s diafysou splynou ve 20 letech věku. V distálním konci vzájemně
splynou jádra v kladce, v kapitulu a v laterálním epikondylu
mezi 14. a 16. rokem; po pubertě splývají s diafysou. Samostatná
osifikace v mediálním epikondylu se spojuje s ostatní částí kosti poměrně
pozdě (kolem 20. roku), zpravidla až po zániku ostatních cpifysových
štěrbin, což může vést k chybné diagnose zlomeniny.
Proximální epifysa humeru je růstově mnohem aktivnější než
epifysa distální (proto směřuje a. nulricia ve foramen nutricium
distálně.)

sulcus nervi ulnaris, kudy probíhá n. ulnaris.
Pod epikondyly jsou dvě kloubní plochy:
capitulum humeri, hlavička kosti pažní - laterálnč,
kulovitého tvaru, pro skloubení s radiem,
trochlea humeri, kladka - mediálně, pro skloubení
s ulnou; jen trochlea dosahuje na zadní stranu kosti
a je vůči humeru postavena tak, že ulna k ní přikloubená
nepokračuje v ose humeru, ale je odkloněna
mírně laterálně (abdukční úhel předloktí);
fossa radialis je jamka vpředu nad capitulum humeri,
fossa coronoidea je obdobná jamka nad trochleou;
do fossa coronoidea zapadá při ohnutém loketním
klobu proč. coronoideus ulnae;
fossa olecrani, hlubší jamka na dorsální straně humeru,
nad trochleou; při cxtensi loketního kloubu
do ní zapadá výběžek ulny, olecranon;
u gracilních jedinců může na styku fossa coronoidea
a fossa olecrani kost zcela vymizet, takže v kosti je
otvor uzavřený vazivem.