KOST PAŽNÍ

Při fraktuře těla humeru je ohrožen n. radialis (v sulcus nervi
radialis), při fraktuře mediálního cpikondylu je ohrožen n. ulnaris,
který probíhá za epikondylem.
Hmatné útvary na humeru
Hlavici a tuberkula lze vyhmatat nepřesně, skrze
hmotu deltového svalu; tělo humeru je hmatné
v místě úponu deltového svalu, jinak je obklopené
svalstvem. Oba epikondyly jsou dobře hmatné (orientační
místa) spolu s malým úsekem kosti proximálně
od nich. V sulcus nervi ulnaris je možno pohmatem
(nebo nárazem) podráždit n. ulnaris (tzv.
„brňavka").
Osifikace a variace humeru
Osifikace humeru
Osifikace humeru (obr. 248) probíhá z diafysy (od poloviny 2. fetálního
měsíce) a ze dvou cpifys: v caput humeri - od poloviny
1. roku života -a v capitulum humeri - v průběhu 1. roku.
Později se vytvářejí přídatná jádra: v tuberculum majus (od
2. roku) a v tuberculum minus (od 4.—5. roku) - u dívek zpravidla
dříve než u hochů, dále v obou epikondylech. v mediálním cpikondylu
od 4. do 6. roku (dříve u dívek), v lalerálnim epikondylu ve
12. roce (opět dříve u dívek). Samostatné jádro vzniká též při vnitřním
okraji kladky, od 9. do 10. roku, u dívek dříve než u hochů.
Jádra v proximálním konci kosti navzájem splynou po dovršení
6 let, s diafysou splynou ve 20 letech věku. V distálním konci vzájemně
splynou jádra v kladce, v kapitulu a v laterálním epikondylu
mezi 14. a 16. rokem; po pubertě splývají s diafysou. Samostatná
osifikace v mediálním epikondylu se spojuje s ostatní částí kosti poměrně
pozdě (kolem 20. roku), zpravidla až po zániku ostatních cpifysových
štěrbin, což může vést k chybné diagnose zlomeniny.
Proximální epifysa humeru je růstově mnohem aktivnější než
epifysa distální (proto směřuje a. nulricia ve foramen nutricium
distálně.)