Ossa digitorum - kosti prstů
Kostru prstů tvoří ossa digitorum (manus) čili phalanges,
články prstů (ruky), které jsou dva na palci,
po třech na ostatních prstech. Na každém článku se
rozeznávají tři hlavní úseky:
basis phalangis, baze článku - širší proximální úsek,
corpus phalangis, tělo článku - střední štíhlejší
část - a
caput phalangis, hlavice, kterou článek distálně končí.
Baze článků jsou napříč rozšířené, na proximální
straně je konkávní kloubní plocha pro sousední kost
(viz dále).
Těla článků prstů jsou dorsálně mírně konvexní,
palmárně rovná až mírně konkávní.
Hlavice jsou konvexní plochy kladkových kloubů
s příslušnou vodicí rýhou; příslušná vodici lišta je
na bázi následujícího článku.
Články se liší podle polohy na prstu.
Phalanx proximalis (prima) je nejdelší. Baze proximálních
článků mají proximálně jamku, napříč
oválnou, pro hlavici metakarpu.
KOSTI RUKY
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER,
POŘADÍ A DOBA SPLÝVANÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍ-
CÍCH ČÁSTÍ ZÁPRSTNÍCH KOSTÍ
T. týden
F. fetální
R. rok
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER
A DOBA SPLÝVÁNÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍCÍCH ČÁSTÍ
ČLÁNKŮ PRSTŮ RUKY
T. týden
F. fetální
R. rok
Phalanx media (sccunda) je kratší než článek první,
na okrajích má jemné hrany pro úpon flexorových
šlach. Palec nemá phalanx media.
Phalanx distalis (tertia) je nejkratší; na dlaňové
straně poblíž baze má zdrsnělé místo pro úpon šlachy
dlouhého ohýbače prstu; distálně je zakončena
rozšířením;
tuberositas phalangis distalis je drsnatina na dlaňové
straně konečného rozšíření distálních článků
a upíná se na ni husté vazivo, které vyplňuje distální
konec bříška prstu.
Hmatné
jsou všechny články, zejména z dorsální strany.
Z distálních článků hmatáme jen bázi.
Osifikace a variace článků prstů
Osifikace článků prstů
Osifikace článků prstů (obr. 258) vychází obdobně jako u metakarpů
z diafysy a z jedné epifysy, která je v bázi článku; jsou to
tedy monoepifysové kosti. Způsobem osifikace se článkům prstů
podobá palcový metakarp (epifysa v bázi), a proto již Vesalius soudil,
že palci nechybí prstní článek, ale metakarp. Tato domněnka
byla podepřena i studiem 7působu a rychlosti růstu metakarpů
a článků prstů. I v těchto vlastnostech se palcový metakarp podobá
článkům prstů (Hajniš, 1974).
Diafysy článků prstů začínají osifikovat již prenatálně: diafysy
distálních článků v 8. 9. fetálním týdnu, proximálních
článků v 10. týdnu a středních článků v 1 1 . týdnu; epifysy osifikují
ve 2.-4. roce: epifysy proximálních článků počátkem 2. roku
u dívek a koncem 2. roku u hochů, poté epifysy středních článků
a naposledy článků distálních; epifysy srůstají s diafysami
v 15.-l8. roce života.
KOSTI RUKY
Variace článků prstů
Nejznámější variací článků prstů je trifalangie palce, při níž má
palec tři normálně vyvinuté články jako ostatní prsty. Tato variace
je považována za dědičnou a je znám její familiární výskyt.
Individuální variace článků prstů se projevují i v jejich relativní
délce (u jednotlivých prstů navzájem, tím i v relativních délkách
jednotlivých prstů) a v délce vůči šířce článků. U vrozených malformací
končetin se nacházejí nejrůznější změny také na článcích
prstů, ty se však již vymykají z obrazu variací.
Ossa sesamoidea - sesamské
kůstky
Ossa sesamoidea manus, sesamské kůstky ruky, jsou
drobné kůstky při metakarpofalangových kloubech.
Konstantně se vyskytují dvě, po obou stranách mctakarpofalangového
kloubu palce, a nikoli vzácně mohou
být i při jiných metakarpofalangových kloubech.
Vytvářejí se ve šlachách svalů, které se v těch místech
upínají. Při 2.—5. metakarpofalangovém kloubu
jsou často jen chrupavčité (bez osifikace), a uniknou
proto pozornosti při rtg vyšetření. Za kost původem
sesamskou se považuje i os pisiforme karpu.
SPOJENÍ PLETENCE HORNÍ KONČETINY
JUNCTURAE MEMBRI SUPERIORIS -
SPOJENÍ HORNÍ KONČETINY
JUNCTURAE CINGULI
MEMBRI SUPERIORIS -
SPOJENÍ PLETENCE
HORNÍ KONČETINY
Cingulum membri superiorit, pletenec horní končetiny,
je k osové kostře připojen klouby:
kloub sternoklavikulární je hlavním spojením pletence
s osovou kostrou - připojuje klíční kost k manubrium
sterni;
kloub akromioklavikulární spojuje klíční kost
s lopatkou; lopatka sama je fixována hlavně svaly,
které se na ni z okolí upínají. Mimo to je kliční kost
spojena s lopatkou vazy a je svalem a vazem pohyblivě
přidržována k 1. žebru.
K hrudníku je pletenec horní končetiny přiložen
tak, že spolu se stěnou hrudníku uzavírá troj boky
prostor (podobný jehlanu), nazývaný
fossa axillaris, jáma podpažní . Jejím vrcholem
je ramenní kloub, přední a zadní stranu
představuje klíční kost a lopatka spolu se svaly na
ně připojenými a mediální (vyklenutou) stranou je
boční stěna hrudníku.

Articulatio sternoclavicularis spojuje facies
articularis sternalis klavikuly s incisura clavicularis
na manubrium sterni. Je to složený kloub,
v němž se stýkají dvě kosti, mezi které je vložen
discus articularis z vazivové chrupavky
Discus vyrovnává nestejnoměrná zakřivení kloubních
ploch, je silnější kraniálně a dorsálnč a je po
celém obvodu spojen s kloubním pouzdrem, takže
zcela rozděluje kloub na dvě dutiny.
Kloubní plocha klavikuly, kterou kryje vazivová
chrupavka, je větší než příslušná jamka na manubriu,
proto klavikula kraniálně vyčnívá nad jamku
na sternu.
Kloubní pouzdo je tuhé a krátké; zesilují je ligamenta:
PODPAŽNÍ JÁMA A JEJÍ STĚNY; Iransversální řez
(schéma)
1 humerus
2 lopatka
3 musculus subscapularis a jeho fascie
4 m. serratus anterior a jeho fascie
5 žebro (stěna hrudníku)
6 m. pcctoralis major a jeho fascie
7 m. pcctoralis minor obklopený klavipcktorální fascií
8 sternum
A axilla
ligamcntum sternoclaviculare anterius et posterius
- obě jsou přiložena těsně k pouzdru vpředu
a vzadu;
ligamcntum interclaviculare - spojuje obě klavikuly
podél horního okraje sterna;
ligamentum costoclaviculare - probíhá zevně od
kloubu, spojuje klíční kost s 1. žebrem.
Pohyby
Pohyby sternoklavikulárního kloubu jsou pomocí
kloubního disku možné všemi směry, jako u kloubu
kulovitého, ale v malém rozsahu.
Pouzdro a vazy jsou velmi pevné; při nárazech
přenesených z horní končetiny spíše než k luxaci tohoto
kloubu dochází k fraktuře klavikuly.
SPOJENÍ PLETENCE HORNÍ KONČETINY

A KLOUB RAMENNÍ; pravá strana; pohled zpředu
1 frontální řez akromioklavikulárním kloubem (zřetelný discus articularis
jako variace)
2, 3 ligamentum coracoclaviculare
2 ligamentum trapezoideum
3 ligamentum conoideum
4 ligamentum costoclavicularc
5 frontální řez stcrnoklavikulárním kloubem; v kloubu discus
articularis
6 ligamentum interclaviculare
7 ligamentum sternoclaviculare anterius
8 ligamentum coracoacromialc
9 ligamentum coracohumerale
10 pouzdro ramenního kloubu
11 ligamentum transversum scapulae superius
12 výchlipka synoviální membrány podél šlachy dlouhé hlavy
m. biceps brachii
13 šlacha dlouhé hlavy m. biceps brachii
14 manubrium sterni
15 první žebro
Hmatný
je sternoklavikulární kloub dobře, zpředu a shora.
Cévy a nervy sternoklavikulárního kloubu
Cévní zásobení pro tento kloub přichází z a. thoracica interna, někdy
také z a. thoracica superior.
Nervy přicházejí jednak z nn. supraclaviclares mediales, jednak
z n. subclavius.
Articulatio acromioclavicularis
Articulatio acromioclavicularis (obr. 260) spojuje
zevní konec klavikuly s akromiem.
Kloubní plošky na akromiu a na akromiálním konci
klavikuly jsou ploché, oválného tvaru.
Kloubní pouzdro je tuhé a krátké a je kraniálně zesíleno;
ligamentum acromioclaviculare zpevňuje horní
stranu pouzdra.
Pohyby
Akromioklavikulární kloub je tuhý kloub, jehož pohyby,
doplňující pohyby sternoklavikulárního kloubu,
mají malý rozsah. Někdy se v kloubu najde malý
discus articularis, zasahující do nitra kloubu od horní
strany pouzdra.
Hmatné
jsou pohyby kloubu i celý kloub.
Cévy a nervy akromioklavikulárního kloubu
Cévní zásobení pro arliculatio acromioclavicularis přichází jako
větve z a. thoracoacromialis, jež ke kloubu přicházejí cestou rete
acromiale.
Nervy přicházejí z povrchových nn. supraclaviculares laterales.
Pohyby mezi klavikulou a lopatkou ještě usměrňuje
ligamentum coracoclaviculare (obr. 260), spojující
proč. coracoideus se spodní plochou klavikuly, kde
SPOJENÍ PLETENCE HORNÍ KONČETINY
jsou pro toto ligamentum úponové drsnatiny
Ligamentum omezuje pohyby lopatky.
Komplex ligamenta se skládá ze dvou víceméně samostalnýeh složek:
ligamentum trapezoideum, přední složka, je plochý vaz,
ligamentum conoideum, zadní složka, je vaz kuželovitého tvaru.
Mezi oběma bývá bursa mucosa. Při těsném kontaktu klavikuly
a proč. coracoideus tam může vzniknout malý kloub.
Tah lig. coracoclaviculare přispívá při frakturách klavikuly
k dislokaci jejího zevního fragmentu kaudálně.