Variace lopatky

1. Os acromii - samostatná osifikace akromia (z jeho samostatných
osifikčních jader (až v 6 % případů); s ostatní lopatkou je tato kost
nejčastěji spojena chrupavkou, může však být vytvořen ituhý kloub;
2. samostatná kost na hrotu proč. coracoideus (obdoba os acromii);
3. otvor vefossa infraspinata, vyplněný chrupavkou; vyskytuje se
u tělesně slabých jedinců;
4. scapula scaphoidea (lat. scapha, člun; řeč. skate, člun, vyhloubenina)
lopatka s konkávním mediálním okrajem; tvar i výška lopatky
a vyklenutí jejího mediálního okraje, jakož i tloušťka okrajových
kostěných lemů závisí na stupni rozvoje lopatkového svalstva;
5. spina musculi teretis majoris - výběžek 7 angulus inťerior laterálně;
zvětšuje místo začátku m. teres major.
Clavicula - kost klíční
Clavicula, kost klíční , je štíhlá
kost, dlouhá 12-16 cm; transversálně spojuje hrudní
kost s akromiem lopatky;
extremitas sternalis - vnitřní, silnější konec - je
kloubně spojen s manubrium sterni,
extremitas acromialis - zevní, plochý konec - je
sklouben s akromiem.
Pro obě skloubení má klavikula kloubní plochy:
facies articularis sternalis a
facies articularis acromialis.
Klavikula je esovitě prohnutá, vnitřni dvě třetiny
se klenou dopředu, laterální třetina dozadu. (Pod laterální
třetinou je hmatný proč. coracoideus lopatky.)
Celá kost se od akromia ke sternu mírně svažuje.
Horní strana kosti je hladká.
Spodní strana nese typické útvary:
tuberositas coracoidea, v laterální části, kde se
upíná lig. coracoclaviculare;
tato drsnatina bývá rozdělena ve dvě složky:
tuberculum conoideum - dále vzadu - a
linea trapezoidea - více vpředu; na obě drsná místa jsou připojena
ligamenta stejného jména - složky lig. coracoclaviculare;
impressio ligamenti costoclavicularis - při extremitas
sternalis - drsné místo s vkleslinami pro úpon
kostoklavikulárního vazu;
sukus musculi subclavii - mělká podélná rýha
uprostřed délky kosti, kde začíná m. subclavius.
Klíční kost přenáší na sternum tlaky a nárazy na horní končetinu.
Často se proto při nárazech na horní končetinu láme vlivem nepřímého
násilí. Praská obvykle na hranici zevní a střední třetiny, tj. na
přechodu dvojího zakřivení. Po zlomení kosti zůstává zpravidla
vnitřní část in šitu, zevní část se váhou končetiny dislokuje kaudálním
směrem (tahem za akromioklavikulární kloub a za korakoklavikulární
vaz).