Stavba horních a dolních končetin

Rozdíly ve stavbě horní a dolní končetiny člověka
odpovídají rozdílnosti funkce a zátěže. Tento
rozdíl se projevuje v rozdílné pohyblivosti pletence,
v rozdílném tvaru a proporcích stylopodia a zeugopodia
a v různé úpravě autopodia, kdy autopodium
horní končetiny je přizpůsobeno funkcím uchopovacím,
autopodium dolní končetiny je přizpůsobeno
funkci opěrné a lokomoční.
Horní i dolní končetiny se vyvinuly ve fylogenezi z tzv. ploutvového
lemu, který se táhl podél těla primitivních ryb až něhož pak
po redukci střední části zůstala horní a dolní končetina, odpovídající
prsní a břišní ploutvi ryb. Postupná přestavba primitivní
ploutve v končetinu čtvernožců je známa z paleontologie. Za ontogeneze
vzniká základ končetiny jako ploutvovitý, frontálně postavený
končetinový pupen, z něhož se postupným růstem a diferenciací
vytváří končetina. Skeletní základ končetiny vzniká nejdříve
jako zhuštění mesenchymu, na kterém jsou patrný stopy primitivního
uspořádání skeletu ploutve fosilních lalokoploutvých ryb.
Tento mesenchymový základ se spolu s vývojem kloubů a svalových
základů mění v základ chrupavčitý; dále se pak člení a tvarově
se diferencuje. Růst končetiny do délky je výsledkem složité
interakce ektodermu na vrcholku končetinového pupenu a pod ním
uloženého mesodermu. Rozdělení jednotlivých prstů vzniká nejen
růstem v pěti oddělených paprscích, ale také druhotným zánikem
materiálu, který základy prstů původně spojoval. Vrozené vady
skeletu končetin vyplývají z poruch vývojových mechanismů
. Jde zejména o vady délkového růstu, vady vývoje okrajového
paprsku (hlavně na palcové straně) a o vady z poruch růstu
a rozdělení původně embryonálně spojených prstů.