Klouby

Hmatná a orientační místa při loketním
kloubu a v něm
jsou okraje olekrana, epikondyly a štěrbina mezi capitulum
humeri a caput radii.
Pro posouzení správné polohy útvaru loketního kloubu slouží vzájemné
postavení obou epikondylů a vrchol olecranon ulnae, které při
extensi v kloubu mají stát vjedné linii, při ťlexi mají tvořit rovnoramenný
(event. rovnostranný) trojúhelník. Složky kloubu jsou dobře
patrné na rtg snímku, v předozadní i v boční projekci (obr. 265).
Cévy a nervy loketního kloubu
Tepny pro loketní kloub přicházejí z rete articulare cubiti, na němž
se podílejí a. collateralis superior et inferior (obě z a. brachialis),
a. collateralis media et radialis (obě za. profunda brachii), a. recnrrens
radialis (z a. radialis), a. rccurrcns ulnaris (z a. ulnaris nebo
z a. brachialis) a a. interossea recurrens (z a. interossea posterior).
Žíly z kloubu jdou do periartikulární pleteně a z ní podél přívodných
tepen do větších žil končetiny.
Nervy pro loketní kloub přicházejí l. zn. musculocutaneus, 2. z n. medianus,
3. z n. radialis, 4. z n. ulnaris, přičemž první tři nervy vysílají
vlákna na přední stranu kloubu, n. radialis a n. ulnaris na
stranu zadní.
Membrána interossea antebrachii
Membrána interossea antebrachii (syndesmosis radioulnaris)
je vazivová membrána rozepjatá mezi
margo interosseus radii a margo interosseus ulnae
(obr. 264).
Tvoři ji šikmé snopce jdoucí od radia šikmo
distálně k ulně. Proximálně je několik snopců opačného
směru, zvaných
chorda obliqua.
Membrána přidržuje přcdloketní kosti a je místem
začátků řady předloketních svalů.
Articulatio radioulnaris distalis
Articulatio radioulnaris distalis, distální radioulnární
kloub, je vzájemné skloubení distálních konců
radia a ulny (obr. 264).
Kloubní plochy tvoří caput ulnae a incisura ulnaris
radii.
Kloubní pouzdro je volné a dovoluje obíhání
distálního konce radia kolem hlavice ulny. Tento
pohyb spolu s rotací hlavice radia v loketním
kloubu (v humeroradiálním a v proximálním radioulnárním
skloubení) je základem supinace a pronace
předloketních kostí (obr. 266 D):
supinace je základní postavení předloketních kostí
rovnoběžně vedle sebe, dlaňovou stranou dopředu;
označuje se tak i supinační pohyb, jímž se kosti do
této posice dostávají;
pronace je postavení předloketních kostí, při němž
ulna zůstává na svém místě a rádius se otočil - nahoře
v proximálním radioulnárním kloubu kolem
své dlouhé osy, dole v distálním radioulnárním
kloubu oběhl hlavici ulny, takže šikmo zpředu kříží
ulnu, a dolní část předloktí s rukou se obrací hřbetní
stranou dopředu; označuje se tak i pronační pohyb,
jímž se rádius do této polohy dostává. Volně visící
končetina se svou váhou automaticky staví do částečné
pronace.