Hmatné
jsou dorsální plochy metakarpálních kostí, od hlavic
až k bažím.
Osifikace a variace záprstních kostí
Osifikace záprstních kostí
Zvláštností metakarpu je, že osifikují z diafysy a jen z jedné epifysy
, která u 1. metakarpu je při bázi, kdežto u ostatních v hlavici;
jde o tzv. monoepifysové kosti. První metakarp se tedy způsobem
osifikace podobá článkům prstů. Náznaky epifys, které se mohou
objevit v hlavici 1. metakarpu nebo v bazích ostatních, se
označují jako pseudoepifysy. Diafysy metakarpu začínají osifikovat
prenatálně (již v 9. fetálním týdnu); epifysy osifikují ve 2.-3. roce,
u dívek dříve než u hochů; s diafysami splývají v 15.-19. roce, opět
dříve u dívek.
Variace záprstních kostí
Typická variace je samostatně osiťikující proč. styloideus ossis metacarpi
tertii. Jinak jsou metakarpy postiženy při vrozených malformacích
končetin (např. chybí první nebo první dva metakarpy
u manus vara congenita).
Ossa digitorum - kosti prstů
Kostru prstů tvoří ossa digitorum (manus) čili phalanges,
články prstů (ruky), které jsou dva na palci,
po třech na ostatních prstech. Na každém článku se
rozeznávají tři hlavní úseky:
basis phalangis, baze článku - širší proximální úsek,
corpus phalangis, tělo článku - střední štíhlejší
část - a
caput phalangis, hlavice, kterou článek distálně končí.
Baze článků jsou napříč rozšířené, na proximální
straně je konkávní kloubní plocha pro sousední kost
(viz dále).
Těla článků prstů jsou dorsálně mírně konvexní,
palmárně rovná až mírně konkávní.
Hlavice jsou konvexní plochy kladkových kloubů
s příslušnou vodicí rýhou; příslušná vodici lišta je
na bázi následujícího článku.
Články se liší podle polohy na prstu.
Phalanx proximalis (prima) je nejdelší. Baze proximálních
článků mají proximálně jamku, napříč
oválnou, pro hlavici metakarpu.