Caput ulnae
Caput ulnae, hlavice kosti loketní, nasedá na distální
štíhlý konec kosti;
circumferentia articularis je válcovitá kloubní
plocha laterálně a vpředu na hlavici ulny, která je
skloubená s incisura ulnaris radii;
processus styloideus, bodcovitý výběžek, vybíhá
z dorsoulnárního okraje hlavice distálně; je spolu
Obr. 253. POŘADÍ A DOBA VZNIKU OS1FIKAČNÍCH JADER,
POŘADÍ A DOBA SPLÝVÁNÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍ-
CÍCII ČÁSTÍ KOSTI LOKHTNÍ
T. týden
F. fetální
R. rok
s hlavicí hmatný aje viditelný na hřbetní straně dolního
konce předloktí jako nápadný hrbolek.
Hmatné útvary na ulně
Olecranon je hmatné na zadní straně loketního
kloubu, dorsální okraj těla v celé délce kosti; na
distálním konci ulny je zezadu hmatná hlavice;
proč. styloideus je hmatný jako hrbolek na hřbetní
straně dolního konce předloktí.
Osifikace a variace ulny
Osifikace ulny
Osifikace (obr. 253) probíhá v diafyse (od 8. fatálního týdne) a ve
dvou cpifysách. Osifikace distální epifysy (v hlavici) z.ačíňá
v 5.-6. roce (u dívek dříve), v olekranu v 9.-11. roce (opět dříve
u dívek). Osifikace olekrana je složitější: distální část rozsahu
kloubní jamky osifikujc z diafysy, proximální část jamky osifikuje
ze dvou (později splývajících) jader, z nichž distální patří do oblasti
proximální části kloubní jamky, proximální jádro pak vytváří
tenký povrch proximálního konce olekrana (jakousi tcrminální
ploténku). Horní epifysa ulny splývá s diafysou ve 14.-16. roce,
dolní v 17. -18. roce, vždy dříve u dívek. Proč. styloideus ulnae
může - obdobně jako u radia - osifikovat samostatně, popřípadě
jako variace zůstat po celý život oddělen chrupavkou, což může
způsobit chybu v rtg diagnose.
Variace ulny
Typické tvarové variace, které by nepůsobily funkční změny, na
ulné nebyly zjištěny. Individuálně se liší výraznost tuberositas ulnae
i její rozsah a výraznost hran ulny. U některých vrozených vad
horní končetiny může ulna chybět, částečně nebo úplně. Jde většinou
o těžké vývojové vady končetiny, zpravidla spojené i s dalšími
vrozenými vadami ruky a prstů.