Osifikace a variace radia
Osifikace radia
Osifikace radia (obr. 250) jakožto typické dlouhé kosti probíhá
z diafysy (od 8. fetálního týdne) a ze dvou epifys; distální epifysa
začíná osifikovat po dosažení l. roku věku, proximální epifysa
(v hlavici radia) ve 4.-S. roce. Růstově aktivnější je distální epifysová
ploténka (proto míří foramen nutricium proximálně). Vedle
hlavních jader se vyskytují přídatná jádra: v tuberositas radii (ve
13. až 14. roce), někdy v proč. styloideus (současně s distální epifysou).
Samostatně osifikující proč. styloideus může být zdrojem
diagnostické chyby při rtg vyšetření. Proximální epifysa splývá
s diafysou mezi 14. a 17. rokem, distální epifysa mezi 17. a 19. rokem,
kdy také splývají přídatná osifikační jádra.
Variace radia
Typické tvarové variace, které by neovlivňovaly funkci, nejsou uradia
známé. Individuálně se liší velikost tuberculum radii a také výraznost
hřebenů a velikost tuberculum dorsale mezi rýhami pro šlachy
extcnsorů. U některých vrozených vad horní končetiny rádius
chybí, částečně nebo úplně. Ruka, která je defektem radia zbavena
kloubní opory pro větší část zápěstí, je pak tahem svalů vyvrácena
radiálně, často až s prsty obrácenými radioproximálně (manus vara
congenita). Často při této vadě chybí palec, často i 2. prst.