KOSTI RUKY

Ossa metacarpi (ossa
metacarpalia) - kosti záprstní
Pět kostí záprstních (obr. 254 a 255), ossa metacarpi
(ossa metacarpalia), které distálně navazují na karpus,
vytváří celek, úsek skeletu ruky, nazývaný
metacarpus, záprstí; je to oblast hřbetu ruky a dlaně.
Každá metakarpální kost (zjednodušeně nazývaná
metacarpus I - V) má tři hlavní části:
basis - širší proximální úsek,
corpus - střední úsek, štíhlé tělo - a
caput - hlavici, na distálním konci kosti.
Basis ossis metacarpi má proximálně plošku pro
skloubení s příslušnou kostí distální řady karpu; na
2.-5. metakarpální kosti jsou po stranách baží
plošky pro styk se sousedními metakarpy.
Tylo postranní plošky jsou:
na 2. metakarpu radiálně pro os trapezium, ulnárně větší osmičko
vitá ploška pro 3. metakarp, na třetím metakarpu je radiálně osmičkovitá
ploška pro 2. metakarp, ulnárně dvě samostatné plošky pro
4. metakarp, na čtvrtém metakarpu radiálně dvě samostatné plošky
pro 3. metakarp, ulnárně jedna větší ploška pro 5. metakarp ana pátém
metakarpu je ploška jen na radiální straně, pro 4. metakarp.
Corpus ossis metacarpi je mírně zahnuté, dorsálně
téměř rovné, palmárně konkávní, zaoblené.
Po stranách kosti jsou patrné plošky a hrany odpovídající
poloze mm. interossei, blíže dorsálnímu
okraji jsou někdy patrné i linie úponu fascie (fascia
dorsalis manus interossea).

Variace zápěstních kostí

V karpu se vyskytuje řada přídatných elementů, které jednotlivě
vystupují jako variace. Některé z nich jsou fylogeneticky podmíněné
a na základě vývojové rekapitulace se jako dočasné základy
kostí objevují za embryonálního období (Čihák, 1972). Nejčastější
z fylogeneticky podmíněných přídatných kostí je os centrále carpi,
které se jako malý element nachází mezi os scaphoideum, os trapezoideum
a os capitatum; odpovídá distální části os scaphoideum,
která je u některých obojživelníků a plazů samostatná kůstka jako
jedna z včtšího počtu tzv. centrálních kostí karpu, jež se u nich nacházejí;
v ontogenezi člověka je dlouho samostatná, pak splývá
s os scaphoideum (Čihák, 1972). Jako samostatná se u člověka zachová
na základě vstupu cév a vzniku samostatného osifikačního
jádra. Také některé další z takových přídatných kostí mají podklad
ve fylogcnezi. Za přeměněné původní karpální elementy se považují
i proč. styloideus radii a proč. styloidcus ulnae, s tím. že druhotně
splynuly s předloketními kostmi. Svědči pro to i způsob jejich
osifikace. Jiné z přídatných elementů vznikají jako důsledek
osifikace pod vlivem cév atypicky vrůstajících do chrupavčítého
základu kosti a nemají fylogenetieký podklad.
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OS1FIKAČNÍCH JADER
V ZÁPĚSTNÍCH KOSTHCH
nahoře - pořadí vzniku osifikačních center (červeně) s časovými
údaji (černě)
dole - čevená šipka znázorňuje postup začátku osifikace v jednotlivých
kostech
M. měsíc postnatální
R. rok
C os capitatum
H os hamalům
Tr os triquetrum
L os lunatum
S os scaphoideum
Ti os trapezium
To os trapezoideum
P os pisiforme
R rádius
U ulna