Získané trombofilní stavy

Se získanými trombofilními stavy , které často bývají komplexnější geneze se setkáváme u pokročilých jaterních onemocnění (defekt syntézy), nefrotického syndromu (zvýšené ztráty), dále u zhoubných nádorových procesů, v pooperačním období, v průběhu těhotenství, v poporodním období nebo u myeloproliferativních onemocnění. Trombotické komplikace jsou častým klinických příznakem v přítomnosti antifosfolipidových protilátek, které se objevují v rámci systémových onemocnění (lupus erytematodes) ale též zcela izolovaně. Jejich charakteristickým projevem bývají recidivující potraty u postižených žen..
Diagnóza trombofilních stavů se zakládá na vyšetření hladin ATIII, PC, PS, plasminogenu, aktivátoru plasminogenu (PA) a jeho inhibitoru (PAI). Používá se metod imunologických a funkčních.
Léčba trombofilních stavů zvláště vrozených tkví v prevenci. U lehčích forem za rizikových situací ( např.operace, těhotenství a porod) jsou podávána antikoagulancia, heparin. U těžkých forem může býti prevence celoživotní (heparin, kumarinové přípravky, Pelentan, Warfarin). Základem léčby vlastních trombotických příhod je intenzivní antikoagulační léčba heparinem doplněná podáváním chybějících činitelů v podobě čerstvě zmražené plasmy nebo koncentrátů (ATIII, Antitrombin III, Kybernin).