Diagnostika DIC:

Diagnostika syndromu DIC se opírá o řádné zhodnocení anamnesy, klinického nálezu a provedení poměrně jednoduchých laboratorních testů. Laboratorní nález není příliš modifikován etiologií DIC. V jednotlivých fázích DIC mají význam následující testy.
a) hyperkoagulační fáze: fibrinogen, parakoagulační testy, APTT, trombocyty a schizocyty,
b) kompenzovaná či dekompenzovaná DIC: dynamika změn fibrinogenu, dynamika počtu trombocytů, APTT, tromboplastinový čas, schizocyty, antitrombin III, D-dimery, event. FDP,
c) fáze aktivace fibrinolýzy: fibrinogen (pokles pod 1,5 g/l), D-dimery, event. FDP, antitrombin III. Ve fázi aktivace fibrinolýzy je krev nesrážlivá.
Diagnóza DIC musí být stanovena rychle, a proto všechny testy, které se k diagnostice DIC používají musí mít povahu statimových testů.
Léčba DIC: Léčba DIC je dána určitou strategií a podle klinických variant a fází onemocnění je možno volit u jednotlivých nemocných individuální taktiku, pokud jde o množství a rychlost podávaných přípravků , délku a intenzitu terapie.