ITP

Diagnózu ITP stanovíme až vyloučením trombocytopenií v důsledku dřeňových útlumů a ostatních megakaryocytárních trombocytopenií, především alergických a v rámci konsumpční koagulopatie. ATP může být jedním z projevů systémového lupus erytematodes nebo může provázet lymfoproliferativní stavy.
Terapie. Akutní ITP má značnou tendenci k spontánní úpravě, proto k imunosupresivní léčbě, která úpravu urychluje přistupujeme jen v těžších případech. Naopak u chronické formy léčbu vysokými dávkami kortikoidů (Prednison 60 - 100mg/den) neodkládáme. Léčba vede asi v polovině případů ke klinické a laboratorní úpravě. Po dosažení remise snižujeme dávku kortikoidů a po určitou dobu pokračujeme v dávce udržovací. V případě selhání je indikována splenektomie. Ta má úspěch u nemocných, u kterých vyšetření ukázalo převažující zánik trombocytů ve slezině. . Při hlubokém poklesu počtu trombocytů a výraznějších krvácivých projevech s rizikem trvalých následků nebo ohrožení života je indikováno intravenozní podávání imunoglobulinů ve vysokých dávkách 0.4g/kg/den po dobu 3-5 dní. Úprava trombocytopenie však bývá jen krátkodobá, několikadenní. Podobně spolehlivý a rychlý léčebný účinek má výměnná plasmafereza. Symptomaticky doplňujeme uvedenou léčbu podáváním nespecifických hemostyptik a v krajních případech převody krevních destiček, jejichž účinek je však pouze krátkodobý.