Léčba krvácení po heparinu:

Při krvácení léčíme především místní zdroj krvácení ze slizničního či jiného defektu. Teprve potom zvažujeme podání protamin sulfátu v dávce 1 mg na 100 j. heparinu. Heparin se sám eliminuje asi za 4 hod. po poslední dávce.

Dávkování: Průměrná terapeutická udržovací dávka je přibližně 35 mg týdně, ale rozmezí je velmi široké od 10 mg do 100 mg týdně, v závislosti na rychlosti, s níž je warfarin metabolizován. U starších nemocných je citlivost na warfarin vyšší. Zvýšenou odpověď na warfarin lze očekávat u nemocných, s nedostatkem vitaminu K (při malabsorpci, obstrukční žloutence, jaterních chorobách, iatrogenně při terapii antibiotiky potlačujícími saprofytickou střevní floru, při zvýšeném metabolismu, jak je tomu u tyreotoxikózy nebo při déle trvajícím horečnatém stavu, kdy účinek warfarinu je potencován urychleným odbouráváním koagulačních faktorů). Důležitou roli může sehrát interakce s léky.
Léčba musí být laboratorně kontrolována. Tzv. terapeutické rozmezí INR ohraničuje meze předpokládané terapeutické účinnosti a zároveň bezpečnosti léčby. Warfarin má dlouhý poločas účinku a není třeba ho rozdělovat do více denních dávek. Na předpokládaný antikoagulační efekt warfarinu má vliv řade vnějších a vnitřních faktorů a může působit kolísání hladiny INR. Kolísání INR může paradoxně působit protromboticky, protože antagonisté vitaminu K blokují i přirozené inhibitory koagulace (protein C a protein S).
Nejčastější příčinou kolísání INR je nekontrolované užívání warfarinu nemocným.