Léčba krevními deriváty

Podání krevních derivátů je v mnoha případech nezbytnou součástí léčby, ale nese s sebou i četná rizika. Zejména možnost přenosu infekčních agens, jako je např. HIV a viry hepatitid, problémů imunologické povahy a oběhové přetížení. Jedním z nejúčinnějších postupů je snížení požadavků na krev a krevní deriváty na nezbytné minimum. Odpovědnost za rozhodnutí ke krevní transfúzi spočívá na ošetřujícím lékaři, který může konzultovat specialistu - transfuziologa nebo hematologa. Rozhodnutí o podání krve a krevních přípravků musí být založeno na pečlivém posouzení léčebného postupu, který je nutný pro záchranu života a uzdravení nebo zlepšení stavu nemocného.
Dalším požadavkem je bezpečné zpracování krve a následně jejích jednotlivých frakcí. Při výrobě krve a krevních derivátů jsou dnes používány sterilní sestavy krevních vaků. Odběrový set je považován za uzavřený systém a je otevřen pouze na špičce jehly, používané k venepunkci. Jakmile je po odběru kterýkoliv vstup do krevního vaku otevřen, mění se systém na otevřený. Jakýkoliv krevní produkt, který je připravený otevřeným způsobem, má potom pro riziko bakteriální kontaminace maximální expirační dobu 24 hodin.