Streptokináza

(STK)
Klasické nepřímé fibrinolytikum ,jehož počátky se vztahují do r 1933 k Tilletovi a Gardnerovi. Pojem streptokináza byl poprvé použit Christensenem a Mc Leodem v r 1945. Jako trombolytikum se podává od poloviny 60 let.Jde o bílkovinu o hmotnosti 46 000 daltonů a má jednořetězcový protein. Sama nemá fibrinolytický efekt a počítáme ji mezi nepřímá trombolytika. Streptokináza je produktem ß - hemolytického streptokoka a představitelem klasického, účinného trombolytika, které se používá při léčbě arteriálních a žilních tromboembolismů. Má krátký biologický poločas. Mechanismus účinku spočívá v přeměně plasminogenu na plasmin tím, že nejprve vzniká komplex streptokináza - plazminogen a ten mění další molekulu plasminogenu na plasmin. Podává se nitrožilně a nitrotepenně. Pro krátký biologický poločas je výhodné podání v infúzi, teprve poslední dobou i v pulsech přímo do trombu. Dávka a způsob podávání jsou závislé na stavu pacienta. Před podáním streptokinázy je nutno přísně pátrat po případných kontraindikacích.
Streptokináza vede často k hypotenzi, krvácení a alergickým reakcím. Při případném krvácení spojeném s podáváním streptokinázy lze s výhodou podat antifibrinolytika. Ve srovnání s jinými trombolytiky je streptokináza snadno dostupná a má velmi přijatelnou cenu