Nevolnost a zvracení

Je nemocnými nepříjemně vnímáno a činí při léčbě značné problémy. Bývá průvodním příznakem nádorů, ale podstatně se zhoršuje chemo- nebo radioterapií. Může podstatně narušit příjem tekutin i stravy. Protinádorová terapie působí tyto obtíže periferním mechanismem (uvolnění serotoninu v trávicím traktu) nebo jeho uvolněním v CNS. Blokáda 5-HT3 receptorů omezí oba mechanismy. Inhibice receptorů pro ostatní mediátory (receptory dopaminové, histaminové, muskarinové (má rovněž antiemetické působení).
Před chemoterapií je nutno nemocnému vysvětlit vznik těchto obtíží a nutnost léčby, aktivně ho k pokračování léčby povzbuzovat. Doporučují se dietní opatření (např. studená jídla a tekutiny se snáší lépe, je nutno je podávat v malých a častých dávkách). Hlavním farmakoterapeutickým prostředkem jsou antiemetika:
a) Antagonisté 5-HT3 receptorů: jsou v současné době k disposici tři - ondasetron (Zofran), tropisetron (Navoban), granisetron (Kytril).
b) Antagonisté dopaminových receptorů:
- Benzamidy: metoclopramid (Cerucal, Degan, Paspertin, Reglan).
- Butyrofenony (Haloperidol)
- Fenothiaziny: jde o neuroleptika, která mají kromě antipsychotického a sedativního účinku také antiemetogenní. Příkladem je chlorpromazin (Plegomazin, Largactil), levopromazin (Tisercin), prochlorperazin (Prochlorperazin)
c) Další:
- Antagonisté histaminových receptorů (Theadryl, Medrin)
- Antagonisté muskarinových receptorů (Atropin, Skopolamin).
- Glukokortikoidy: ve vyšších dávkách podporují nebo mají antiemetogenní efekt.
Proto je vhodné kombinovat je např. s antagonisty 5-HT3 receptorů.
- Doplňkovým lékem mohou být i benzodiazepiny jako diazepam nebo alprazolam (Neurol).
- V radioterapii se využívá k léčbě nevolnosti také pyridoxin.