Řešení psychologických problémů

Současná psychoonkologie uznává možnost psychosociálních stresů jako rizikového faktoru vzniku nádorů. Působí zejména u disponovaných jedinců prostřednictvím neuroimunitních mechanismů (byla např. prokázána imunosuprese při stresech).

Psychické reakce a způsoby prožívání onkologické nemoci

Jsou podobné reakcím osob s jinými závažnými chorobami. Nemocný reaguje ve fázích. Podle Küblerové-Rossové jde o:
 Období šoku
 Období agrese (nemocný si klade otázku, proč právě on byl postižen a jeho jednání je často zaměřeno proti okolí)
 Období smlouvání (sami se sebou uzavírají smlouvy - chtěli by se ještě dožít toho a onoho, uchylují se k lidovým léčitelům atd.)
 Odbobí deprese
 Odbobí smíření

Podávání informací

Dříve byla v naší společnosti zásada neinformovat nemocné - jako humánní projev. Neosvědčila se. O podávání informací nelze poskytnout jednoduchý recept, hodně závisí na zkušenosti lékaře, existují pro to i speciální kursy. Je velmi vhodné spolupracovat se specialisovaným pracovníkem. V zásadě se doporučuje:
 Informace se poskytují všem nemocným, ale diferencovaně. Plné znění diagnosy bývá lepší sdělit jen na přímý dotaz, nejlépe postupně, ne v jednom rozhovoru, zdůraznit možnosti léčitelnosti, nikdy pacientovi nebrat naději.
 Vždy ho seznamovat s diagnostickými i léčebnými výkony a objasnit mu jejich nutnost i event. nepříjemné prožitky.
 Informaci prvně poskytujeme postiženému, který rozhoduje, koho z rodiny informovat.
 Nedoporučuje se sdělovat konkretní časové údaje o délce choroby (života).