Výskyt monoklonálních gamapatií

je překvapivě častý a narůstá v závislosti na věku nemocných. U osob starších 75 let uvádějí někteří autoři incidenci okolo 10%, u starších 90 let se potom blíží procento výskytu hodnotě 20%. Vzhledem k výskytu mnohočetného myelomu v populaci uváděnému v počtu 2-4 nemocní/100 000 osob jde ve většině případů monoklonální o tzv. benigní paraproteinémie. Monoklonální gamapatie mající vztah ke stárnutí tvoří absolutní většinu všech paraproteinémií. Podle Radlovy teorie je podstatou benigní monoklonální gamapatie porucha T-buněčných regulačních funkcí s následnou klonální B-buněčnou proliferací. Narozdíl od maligního klonu však nedochází k proliferaci, takže i hladina paraproteinu zůstává dlouhodobě stabilní. Vzhledem ke skutečnosti, že část tzv. benigních monoklonálních gamapatií prochází v čase transformací v maligní onemocnění (asi 17% po 10 letech sledování), zavedl Kyle pojem MGUS = monoklonální gamapatie neurčeného (nejasného) významu.