Komplikace transplantace

Po vysokodávkované chemoterapii nebo chemoradioterapii dochází k těžkým projevům toxicity přípravného režimu. Těžká cytopenie trvá do úpravy krvetvorby, to je asi 2 - 4 týdny po transplantaci. Často je provázena následnými infekcemi, krvácivými projevy. Bývá přechodné, ale závažné poškození sliznice orofaryngu i celého trávicího ústrojí (mukositida, gastroenteritida, průjmy), stejně jako poškození především jater, plic (intersticiální pneumopatie) či ledvin. Nezbytné je počítat i s možností přechodného postižení dalších orgánů. Venookluzivní nemoc (VOD) , která představuje vážnou trombotickou komplikaci, se projevuje těžkým jaterním postižením v důsledku uzávěru terminálních hepatických venul a malých lobulárních vén. Vážnou komplikací je rejekce štěpu. Nemocný po allogenní transplantaci musí navíc po řadu měsíců užívat velké dávky imunosupresivních léků. Tím dále narůstá riziko infekčních komplikací v potransplantačním období. Zvláště nebezpečné jsou cytomegalovirové a pneumocystové pneumonie, herpetické infekce, rekurující bakteriální, mykotické a virové infekce. V případě přihojení štěpu je pak v podstatě nemocnému transplantován nový imunitní systém. Transplantované imunokompetentní buňky mohou vyvolat reakci (nemoc) štěpu proti hostiteli (GVHD). Může vzniknout akutní nebo chronická GVHD.
Akutní GVHD vzniká okolo 1 - 10 týdnů po transplantaci. Hlavními cílovými orgány jsou kůže, játra a gastrointestinální trakt. Zpočátku se projevuje převážně jako kožní raš, po němž může vzniknout žloutenka, těžké slizniční záněty a profúzní průjmy. Kožní změny mohou progredovat až do těžké bulózní epidermolýzy.