Hlavní zásadou účelné hemoterapie je podání pouze těch specifických částí krve, které pacient potřebuje. Plná krev se jako transfúzní přípravek dnes používá zcela vyjímečně. Stejně tak čerstvě zmražená plazma je považována především za výchozí materiál pro další zpracování (na albumin, koagulační faktory a inhibitory, atd.) a její indikace jsou dnes přesně vymezeny, jak bude uvedeno dále. Možnost dalšího ošetření takto získaných derivátů vyhovuje požadavku jejich co největší bezpečnosti vzhledem k riziku přenosu infekčních agens.
Všechny krevní přípravky musí být před podáním vyšetřeny předepsaným způsobem. Vyjímky jsou možné jen v případech vysloveného ohrožení života. U každého příjemce krevního derivátu musí být známa skupinová příslušnost v systému ABO a D (Rho). V případě, že je podáván přípravek, který obsahuje červené krvinky, je nutné vyšetřit slučitelnost krve příjemce s krví dárce. K tomu slouží tzv. křížová zkouška, při níž sledujeme reakci k níž dojde po smísení erytrocytů dárce s plazmou příjemce. Obtížné je vyšetření slučitelnosti v případě hemolytických reakcí. U příjemce je před podáním krevního derivátu nutné změřit tělesnou teplotu, krevní tlak a tepovou frekvenci. Současně se provádí základní vyšetření moči