SKELETON MEMBRORUM - KOSTRA KONČETIN

Kostra končetin je připojena k osové kostře;
ke kostře končetin patří:
ossa membri superioris, kosti horní končetiny -
párové - a jejich spojení;
ossa membri inferioris, kosti dolní končetiny
rovněž párové - a jejich spojení;
membrum superius (extremitas proximalis), horní
končetina, a
membrum inferius (extremitas distalis), dolní končetina,
mají u všech čtvernožců stejnou základní
stavbu
cingulum, pletenec - připojuje končetinu k osovému
skeletu;
na horní končetině je to lopatka a kost klíční,
na dolní končetiněJe to kost pánevní;
extremitas libera, volná končetina, je přikloubená
k cingulu a má u horní i dolní končetiny stejnou základní
stavbu,
tři typické úseky:
stylopodium s jedinou kostí (kost pažní, kost stehenní),
připojenou k pletenci,
zeugopodium — úsek tvořený dvěma kostmi (dvě
kosti předloktí, dvě kosti bérce),
autopodium — konečný úsek končetiny tvořený větším
počtem malých skcletních elementů, sestavených
v paprsky (základem je pět paprsků).
Rozdíly ve stavbě horní a dolní končetiny člověka
odpovídají rozdílnosti funkce a zátěže. Tento
rozdíl se projevuje v rozdílné pohyblivosti pletence,
v rozdílném tvaru a proporcích stylopodia a zeugopodia
a v různé úpravě autopodia, kdy autopodium
horní končetiny je přizpůsobeno funkcím uchopovacím,
autopodium dolní končetiny je přizpůsobeno
funkci opěrné a lokomoční.
Horní i dolní končetiny se vyvinuly ve fylogenezi z tzv. ploutvového
lemu, který se táhl podél těla primitivních ryb až něhož pak
po redukci střední části zůstala horní a dolní končetina, odpovídající
prsní a břišní ploutvi ryb. Postupná přestavba primitivní
ploutve v končetinu čtvernožců je známa z paleontologie. Za ontogeneze
vzniká základ končetiny jako ploutvovitý, frontálně postavený
končetinový pupen, z něhož se postupným růstem a diferenciací
vytváří končetina. Skeletní základ končetiny vzniká nejdříve
jako zhuštění mesenchymu, na kterém jsou patrný stopy primitivního
uspořádání skeletu ploutve fosilních lalokoploutvých ryb.
Tento mesenchymový základ se spolu s vývojem kloubů a svalových
základů mění v základ chrupavčitý; dále se pak člení a tvarově
se diferencuje. Růst končetiny do délky je výsledkem složité
interakce ektodermu na vrcholku končetinového pupenu a pod ním
uloženého mesodermu. Rozdělení jednotlivých prstů vzniká nejen
růstem v pěti oddělených paprscích, ale také druhotným zánikem
materiálu, který základy prstů původně spojoval. Vrozené vady
skeletu končetin vyplývají z poruch vývojových mechanismů (viz
Jde zejména o vady délkového růstu, vady vývoje okrajového
paprsku (hlavně na palcové straně) a o vady z poruch růstu
a rozdělení původně embryonálně spojených prstů.
ZÁKLADNÍ STAVBA KOSTRY KONČETIN
C cingulum