Kmenová buňka

První popis kmenových buněk pochází od Maximova z roku 1909. Výchozí buňkou všech krvinek je buňka mezenchymu, jež se diferencuje v retikulární buňku, a ta se pak stává základem nosného systému pro krvinky. Mění se v hemocytoblast, který se stává v zárodečném období kmenovou buňkou.
Rozsáhlý proces obnovy buněk kostní dřeně závisí na početně malé populaci hemopoetických kmenových buněk (Hemopoetic Stem Cells – HSC). Totipotentní lymfohematopoetická kmenová buňka je schopna sebeobnovy a diferenciace do všech krevních řad (latinsky: totus = celý, všeho, potens = schopný).Všechny krvinky v obvodové krvi mají po narození i v dospělosti jedinou společnou totipotentní kmenovou buňku, která se může vyvíjet jakýmkoli směrem, t.j. v mateřské buňky červených krvinek, bílých krvinek i krevních destiček. Této buňce říkáme také pluripotentní kmenová buňka (latinsky plus = více, potens = schopný). Značíme ji i CFU-S: Colony Forming Unit - Spleen = jednotka (buňka), vytvářející kolonie ve slezině).