Proto se domnívám,

že mechanismus by mohl být spíše asi takovýto: Trvale zvýšená hladina androgenů je jev, který se v dřívějších dobách fylogeneze, před přechodem od říje k celoroční pohlavní pohotovosti, nevyskytoval. Proto na ni organismus dosud často reaguje poplašně - podobně jako i v mnoha jiných zátěžových situacích, a podobně jako v případě rakoviny vyrábí látky s účinkem podobným cytostatikům. Je docela dobře možné, že k tomu i má důvod. Chemické složení androgenů mohlo například vyhovovat v dobách, kdy se v organismu ve větší míře vyskytovaly pouze v období říje. Ne však v době celoroční pohlavní pohotovosti a tedy jejich trvale zvýšené hladiny. S takovým trvalým zvýšením se v oněch dobách prostě "nemuselo počítat". Takových "slepých uliček" ve vývoji živočišné říše bychom mohli najít víc.