clovek12

Corpus humeri

2011-05-09T01:13:00.001-07:00

Corpus humeri je zaobleně trojhranné;
jeho tři plochy jsou:
facies anteromedialis, přední vnitřní plocha - navnitř od prodlouženi
crista tuberculi majoris,
facies anterolateralis, přední zevní plocha zevně od prodloužení
crista tuberculi majoris.
facies posterior, zadní plocha.
Na corpus humeri je laterálnč a mírně vpředu drsnatina

tuberositas deltoidea - pro úpon deltového svalu;
sulcus nervi radialis se táhne po zadní straně těla
humeru šikmo shora z vnitřní strany distálně a zevně
(tudy obíhá a kolem humeru sestupuje n. radialis
a a. profunda brachii).
Foramen nutrietům je asi v polovině délky corpus humeri, na jeho
zadní straně, a směřuje distálnč.
Distální konec humeru
Distální konec humeru, pro své kloubní plochy nazývaný
condylus humeri, se předozadně oplošťuje; mediálně
a laterálně vybíhá ve dva nápadné hrbolky; jsou to:
epicondylus medialis - na vnitřní straně,
epicondylus lateralis -na zevní straně; na obou začínají
předloketní svaly;
za mediálním epikondylem je rýha -
sulcus nervi ulnaris, kudy probíhá n. ulnaris.
Na vnitřním a vnějším okraji pokračují od obou epikondylů proximálně
několik centimetrů dlouhé hrany - místa začátků přcdloketních
svalů -
crista supracondylaris medialis a
crista supracondylaris lateralis.

PARS LIBERA MEMBRI SUPERIORIS - VOLNÁ ČÁST HORNÍ KONČETINY

2011-03-08T08:29:00.000-08:00

Humerus - kost pažní
Humerus, kost pažní, je typická
dlouhá kost, na které se rozlišuje:
caput humeri, hlavice - na kraniálnim konci kosti,
corpus humeri, tělo kosti pažní,

Caput humeri nese kulovitou styčnou plochu, která
je hlavicí ramenního kloubu. Osa hlavice je nakloněna
tak, že s osou těla kosti svírá úhel 130°. Hlavice
odpovídá jedné třetině povrchu koule. Při obvodu
hlavice se upíná kloubní pouzdro;
collum anatomicum, krček (anatomický), je místo
úponu kloubního pouzdra po obvodu hlavice.
Pod hlavicí jsou na přední straně kosti dva hrboly:
tuberculum majus, větší hrbol - laterálně,
tuberculum minus, menší hrbol - ventrálně; oba
hrboly jsou místa svalových úponů.
Hrboly distálně pokračují ve vyvýšené lišty:
crista tuberculi majoris,
crista tuberculi minoris; na obě hrany se také upínají
svaly;
sulcus intertubercularis je prohloubení mezi tuberculum
majus a tuberculum minus; je to místo,
kudy probíhá šlacha dlouhé hlavy m. biceps brachii.
Tuberculum majus má shora dolů tři plošky, na které se upíná: nahoře
m. supraspinatus, uprostřed m. infraspinatus, dole m. teres
minor; na crista tuberculi majoris se upíná m. pectoralis major.
Tuberculum minus je místo úponu m. subscapularis; na crista tuberculi
minoris se upíná m. teres major a m. latissimus dorsi.
Collum chirurgicum, zeštíhlení humeru pod oběma
hrboly, má svůj název proto, že je místem častých
zlomenin.

KOST KLÍČNÍ a KOST PAŽNÍ

2011-02-09T06:21:00.000-08:00

Ve slernálním konci se v pubertě vytváří epifysové
osifikační jádro (u dívek ve 14.-15. roce, u hochů v 17. roce);
tato cpifysa je rudimentární a později splyne s okolni kosti. Růst
klavikuly tedy po určitou dobu probíhá mechanismem růstu zchrupavčité
epifysové ploténky, tedy stejně jako u dlouhých kostí, které
osifiktijí enchondrálně.
Variace klíční kosti
1. Tuberculum musculi deltoidei - variabilní hrbolek na předním
okraji kosti, na rozhraní zevní a střední třetiny, kde začínají okrajové
snopce m. dcltoideus;
2. facies articularis coracoidea - na styku klíční kosti s proč. coracoideus
v místě lig. coracoclaviculare mohou být obé kosti spojeny
kompletním kloubem, s kloubními plochami a pouzdrem, artiatlatio
coracoclavicularis;
3. facies costalis - chrupavkou povlečená ploška v místě lig. costoclaviculare
pro styk klíční kosti s 1. žebrem;
4. dysostosis cleidocranialis - defekt desmogenní osifikace, projevující
se tím, že jsou nedostatečně osifikovány kosti lebečniho krytu
a není osifíkovaná klíční kost, z níž persistuje jen vazivový pruh; jde
o vrozenou vadu osifikace; defekt se projeví také pohyblivostí ramen,
která je možno přiblížit k sobě dopředu ke střední čáře.

Růst kostí

2010-06-15T02:51:00.000-07:00

Hmatná
je klavikula zpředu, v celé své délce.
Osifikace a variace klíční kosti

Osifikace klíční kosti probíhá na začátku endesmálně,
neboť klavikula fylogeneticky vznikla jako krycí kost chrupavčitého
plctcncc. Osifikuje proto časně, již u embryí kolem 16 mm
délky (začátkem 6. týdne embryonálního), a to ze dvou center, mediálního
a laterálního, jež se objevují uprostřed délky kosti a navzájem
rychle splývají (počátkem l. týdne). Původní mesenchym
klavikuly se na obou koncích diferencuje v chrupavku. Potom se
všude v dosud neosifikovaných částech objevuje sekundární chrupavka,
podobná parenchymové chrupavce a růst a osifikace
pak probíhají jako u krátké chondrogenní kosti, směrem
k periférii. U novorozence je klíční kost již osifikovaná a má
CLAVICULA; pravá strana
A pohled shora
1 extremitas acromialis
2 tuberculum conoidcum
3 extremitas stcrnalis
4 facies articularis sternalis
5 facies articularis acromialis
B pohled zdola
1 linea trapezoidca
2 tuberculum conoidcum
3 tubcrositas coracoidea
4 sulcus musculi subclavii
5 impressio ligamenti costoclavicularis
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER
A DOBA SPLÝVÁNI SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍCÍCH ČÁSTI
KLÍČNÍ KOSTI
modře - vydifcrencovaná chrupavka v kloubních koncích klavikuly,
která zahajuje osifikaci jako kost desmogenní (znázorněno zelenč)
T. týden
F. fetální
R. rok

Variace lopatky

2010-06-07T02:03:00.000-07:00

1. Os acromii - samostatná osifikace akromia (z jeho samostatných
osifikčních jader (až v 6 % případů); s ostatní lopatkou je tato kost
nejčastěji spojena chrupavkou, může však být vytvořen ituhý kloub;
2. samostatná kost na hrotu proč. coracoideus (obdoba os acromii);
3. otvor vefossa infraspinata, vyplněný chrupavkou; vyskytuje se
u tělesně slabých jedinců;
4. scapula scaphoidea (lat. scapha, člun; řeč. skate, člun, vyhloubenina)
lopatka s konkávním mediálním okrajem; tvar i výška lopatky
a vyklenutí jejího mediálního okraje, jakož i tloušťka okrajových
kostěných lemů závisí na stupni rozvoje lopatkového svalstva;
5. spina musculi teretis majoris - výběžek 7 angulus inťerior laterálně;
zvětšuje místo začátku m. teres major.
Clavicula - kost klíční
Clavicula, kost klíční , je štíhlá
kost, dlouhá 12-16 cm; transversálně spojuje hrudní
kost s akromiem lopatky;
extremitas sternalis - vnitřní, silnější konec - je
kloubně spojen s manubrium sterni,
extremitas acromialis - zevní, plochý konec - je
sklouben s akromiem.
Pro obě skloubení má klavikula kloubní plochy:
facies articularis sternalis a
facies articularis acromialis.
Klavikula je esovitě prohnutá, vnitřni dvě třetiny
se klenou dopředu, laterální třetina dozadu. (Pod laterální
třetinou je hmatný proč. coracoideus lopatky.)
Celá kost se od akromia ke sternu mírně svažuje.
Horní strana kosti je hladká.
Spodní strana nese typické útvary:
tuberositas coracoidea, v laterální části, kde se
upíná lig. coracoclaviculare;
tato drsnatina bývá rozdělena ve dvě složky:
tuberculum conoideum - dále vzadu - a
linea trapezoidea - více vpředu; na obě drsná místa jsou připojena
ligamenta stejného jména - složky lig. coracoclaviculare;
impressio ligamenti costoclavicularis - při extremitas
sternalis - drsné místo s vkleslinami pro úpon
kostoklavikulárního vazu;
sukus musculi subclavii - mělká podélná rýha
uprostřed délky kosti, kde začíná m. subclavius.
Klíční kost přenáší na sternum tlaky a nárazy na horní končetinu.
Často se proto při nárazech na horní končetinu láme vlivem nepřímého
násilí. Praská obvykle na hranici zevní a střední třetiny, tj. na
přechodu dvojího zakřivení. Po zlomení kosti zůstává zpravidla
vnitřní část in šitu, zevní část se váhou končetiny dislokuje kaudálním
směrem (tahem za akromioklavikulární kloub a za korakoklavikulární
vaz).

Lopatky

2010-05-25T02:26:00.000-07:00

Osifikace lopatky začíná z Hlavního jádra (blízko colluin
scapulae) koncem 2. fetálního měsíce (v 8. týdnu). Charakteristická
jsou další samostatná jádra: v proč. coracoideus (v l. až
2. roce věku), pod ním (tzv. subcoracoid - současně i pro horní část
kloubní jamky) - v 10. 12. roce, v konvexní části při hrotu výbčžku
(v 16. roce); další jádra jsou v akromiu (2-3 variabilní jádra
mezi 13. a 16. rokem). Osifikace akromia může vytvořit samostatnou
kost (viz dále). Pro růst jsou důležité i chrupavčité lemy a epifysové
osifikace jejich okrajů: podkovovitá epifysa při okraji dolní
poloviny kloubní jamky, osifikace chrupavčitého lemu na mediálním
okraji a na dolním úhlu lopatky; objevují se v 15.-l8. roce
věku, potom srůstají.
Srůsty samostatných osifikací s okolím začínají u jádra subkorakoidního
a v horní části jamky ve 14. roce (u dívek) až v 17. roce
(u hochů), u jader v proč. coracoideus (v 15. roce), u osifikace
v akromiu po 16. roce; podkovovitá epifysa dolní části kloubní
jamky srůstá kolem 20. roku, po ní i ostatní epifysy v chrupavčitých
lemech (při mediálním okraji lopatky).
PLETENEC HORNÍ KONČETINY; scapula a clavicula;
pravá strana; pohled zpředu
l facies articularis acromii
2 tuberculum supraglenoidale
3 processus coracoideus
4 incisuraícapulae
5 margo superior
6 margo medialis
7 lineac muscularcs na facies costalis
8 acromion
9 cavitas glenoidalis
10 colluin seapulae
11 tuberculum infraglenoidalc
12 margo lateralis
KOST KLÍČNÍ
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER,
POŘADÍ A DOBA SPLÝVÁNÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍ-
CÍCH ČÁSTÍ LOPATKY
červeně - pořadí vzniku jader a zániku růstových chrupavek
černě - doba vzniku jader a zániku růstových chrupavek
T, týden
F. fetální
R. rok

KOSTI HORNÍ KONČETINY

2010-05-19T06:18:00.000-07:00

PLETENEC HORNÍ KONČETINY; scapula a clavicula;
pravá strana; pohled zezadu
1 fossa supraspinata
2 margo superior
5 spina scapulae
4 processus coracoideus
5 facies articularis acromii
6 acromion
7 okraj cavitas glenoidalis na angulus lateralis
8 collum scapulae
9 tuberculum infraglcnoidale
10 margo lateralis
11 tuberculum deltoideum (tuberositas triangularis spinae)
12 fossa infraspinata
13 margo medialis

matné útvary na lopatce
Hřeben lopatky a acromion, proč. coracoideus
(zpředu pod zevní třetinou klavikuly, skrze snopce
m. deltoideus), margo medialis, dále dolní úhel
a k němu přiléhající část margo lateralis.

Zlomenina lopatky

2010-05-11T07:19:00.000-07:00

Mediální okraj lopatky je individuálně různě tvarovaný.
Upínají se na něj svaly. Horní úhel lopatky
zpravidla mírně vyčnívá.
Směrem od páteře se na mediální okraj lopatky upínají mm. rhomboidei,
směrem zpředu od žeber m. scrratus anterior. Na horní úhel
se upíná m. levator scapulae.
Laterální okraj lopatky je ztluštčlý; začínají tam
svaly.
Od horního konce laterálního okraje začíná dlouhá hlava m. triceps
brachii; od střední třetiny okraje začíná m. teres minor, od kaudální
třetiny (a od dolního úhlu) m. teres major.
Facies costalis
Facies costalis (anterior) je mírně vyhloubená. Po
povrchu tohoto vyhloubení, zvaného
fossa subscapularis, se od mediálního okraje táhnou
tři až čtyři
lineae musculares - mírně zvýšené drsné čáry pro
připojení svalu.
Ve fossa subscapularis začíná m. subscapularis, jehož šlašitá septa
jsou připojena na lineae musculares.

Na laterálním úhlu lopatky je
cavitas glenoidalis (fossa articularis) - kloubní
jamka ramenniho kloubu. Je mělká, vejčitá, kraniálně
užší než kaudálně.
Vůči rovině celé lopatky je jamka mírně odkloněna
dorsálně; tato
retroverse jamky činí asi 9°. Nad jamkou i pod ní
jsou drsné vyvýšeniny pro začátky svalů:
tuberculum supraglenoidale (supraarticulare) nad
kraniálním okrajem kloubní jamky (místo začátku
dlouhé hlavy m. biceps brachii);
tuberculum infraglenoidale (infraarticulare), pod
kaudálním okrajem jamky.

Zlomenina lopatky

2010-05-10T01:42:00.000-07:00

Hřeben lopatky i acromion jsou hmatné. Hmatný
zevní okraj akromia je měrný bod pro zjištění šířky
ramen (distantia biacromialis) a pro délku horní končetiny
(od akromia ke špičce 3. prstu).
Hřeben rozděluje dorsální plochu lopatky ve dvě
jámy:
fossa supraspinata - nadhřebenová jáma,
fossa infraspinata - podhřebenová jáma.
V obou jámách začínají svaly.
Asi ve třetině vzdálenosti od vnitřního okraje je hřeben lopatky
trojúhelníkovitě rozšířen směrem dolů -
tuberculum deltoideum (tuberositos triangularis spinae): končí
u něho zadní okraj deltového svalu a upíná se tam vzestupná část
trapezového svalu.
Processus coracoideus, výběžek zobcovitý (hákovitý),
vyčnívá z horního okraje lopatky dopředu (pod
zevní část klíční kosti). Je místem připojení svalů
a vazů a je hmatný pod zevní třetinou klíční kosti.
Incisura scapulae je zářez na horním okraji, těsně
navnitř vedle odstupu proč. coracoideus. Incisura je
doplněna pomocí lig. transversum scapulae superius
v otvor, kudy prochází n. suprascapularis.
Na horním okraji lopatky při incisuře začíná m. omohyoideus. Na
proč. coracoideus začíná lig coracoacromiale. lig. coracoclaviculare,
lig. coracohumerale (vaz ramcnního kloubu), m. coracobrachialis
a krátká hlava m. biceps brachii; upíná se tam m. pectoralis minor.

KOSTI HORNÍ KONČETINY

2010-05-07T07:07:00.000-07:00

OSSA MEMBRI SUPERIORIS -

CINGULUM MEMBRI
SUPERIORIS -
PLETENEC
HORNÍ KONČETINY
Scapula - lopatka
Scapula, lopatka, je plochá kost tvaru trojúhelníku
(obr. 241 a 242). Má tři okraje:
tnargo superior, medialis, lateralis;
okraje se stýkají v úhlech:
angulus superior, inferior, lateralis.
Facies posterior, hřbetní (zadní) plocha, je lehce
konvexní.
Facies costalis (anterior), přední, k žebrům přivrácená
plocha, je mírně konkávní.
Lopatka je umístěna ve svalstvu zad, ve výši
2.—7. žebra, a skloubena s kostí klíční.
Facies posterior
Facies posterior je rodělena šikmo napříč vyvýšeným
hřebenem;
spina scapulae, hřeben lopatky, začíná na mediálním
okraji trojhranným políčkem, na živém hmatným,
a táhne se nad laterální úhel; přitom se zvyšuje,
odděluje se od zadní plochy a vyčnívá nad zevním
úhlem laterálně a dopředu jako plochý výběžek,
acromion - nadpažek, na kterém je vpředu mediálně
oválná ploška pro přikloubení klíční kosti -
facies articularis acromii.

Stavba horních a dolních končetin

2010-05-06T00:58:00.000-07:00

Rozdíly ve stavbě horní a dolní končetiny člověka
odpovídají rozdílnosti funkce a zátěže. Tento
rozdíl se projevuje v rozdílné pohyblivosti pletence,
v rozdílném tvaru a proporcích stylopodia a zeugopodia
a v různé úpravě autopodia, kdy autopodium
horní končetiny je přizpůsobeno funkcím uchopovacím,
autopodium dolní končetiny je přizpůsobeno
funkci opěrné a lokomoční.
Horní i dolní končetiny se vyvinuly ve fylogenezi z tzv. ploutvového
lemu, který se táhl podél těla primitivních ryb až něhož pak
po redukci střední části zůstala horní a dolní končetina, odpovídající
prsní a břišní ploutvi ryb. Postupná přestavba primitivní
ploutve v končetinu čtvernožců je známa z paleontologie. Za ontogeneze
vzniká základ končetiny jako ploutvovitý, frontálně postavený
končetinový pupen, z něhož se postupným růstem a diferenciací
vytváří končetina. Skeletní základ končetiny vzniká nejdříve
jako zhuštění mesenchymu, na kterém jsou patrný stopy primitivního
uspořádání skeletu ploutve fosilních lalokoploutvých ryb.
Tento mesenchymový základ se spolu s vývojem kloubů a svalových
základů mění v základ chrupavčitý; dále se pak člení a tvarově
se diferencuje. Růst končetiny do délky je výsledkem složité
interakce ektodermu na vrcholku končetinového pupenu a pod ním
uloženého mesodermu. Rozdělení jednotlivých prstů vzniká nejen
růstem v pěti oddělených paprscích, ale také druhotným zánikem
materiálu, který základy prstů původně spojoval. Vrozené vady
skeletu končetin vyplývají z poruch vývojových mechanismů
. Jde zejména o vady délkového růstu, vady vývoje okrajového
paprsku (hlavně na palcové straně) a o vady z poruch růstu
a rozdělení původně embryonálně spojených prstů.

KOSTRA KONČETIN

2010-05-05T00:23:00.000-07:00

SKELETON MEMBRORUM
Kostra končetin je připojena k osové kostře;
ke kostře končetin patří:
ossa membri superioris, kosti horní končetiny -
párové - a jejich spojení;
ossa membri inferioris, kosti dolní končetiny
rovněž párové - a jejich spojení;
membrum superius (extremitas proximalis), horní
končetina, a
membrum inferius (extremitas distalis), dolní končetina,
mají u všech čtvernožců stejnou základní
stavbu (obr. 240):
cingulum, pletenec - připojuje končetinu k osovému
skeletu;
na horní končetině je to lopatka a kost klíční,
na dolní končetiněJe to kost pánevní;
extremitas libera, volná končetina, je přikloubená
k cingulu a má u horní i dolní končetiny stejnou základní
stavbu,
tři typické úseky:
stylopodium s jedinou kostí (kost pažní, kost stehenní),
připojenou k pletenci,
zeugopodium — úsek tvořený dvěma kostmi (dvě
kosti předloktí, dvě kosti bérce),
autopodium — konečný úsek končetiny tvořený větším
počtem malých skcletních elementů, sestavených
v paprsky (základem je pět paprsků).

Klouby

2010-05-02T10:12:00.000-07:00

Hmatná a orientační místa při loketním
kloubu a v něm
jsou okraje olekrana, epikondyly a štěrbina mezi capitulum
humeri a caput radii.
Pro posouzení správné polohy útvaru loketního kloubu slouží vzájemné
postavení obou epikondylů a vrchol olecranon ulnae, které při
extensi v kloubu mají stát vjedné linii, při ťlexi mají tvořit rovnoramenný
(event. rovnostranný) trojúhelník. Složky kloubu jsou dobře
patrné na rtg snímku, v předozadní i v boční projekci (obr. 265).
Cévy a nervy loketního kloubu
Tepny pro loketní kloub přicházejí z rete articulare cubiti, na němž
se podílejí a. collateralis superior et inferior (obě z a. brachialis),
a. collateralis media et radialis (obě za. profunda brachii), a. recnrrens
radialis (z a. radialis), a. rccurrcns ulnaris (z a. ulnaris nebo
z a. brachialis) a a. interossea recurrens (z a. interossea posterior).
Žíly z kloubu jdou do periartikulární pleteně a z ní podél přívodných
tepen do větších žil končetiny.
Nervy pro loketní kloub přicházejí l. zn. musculocutaneus, 2. z n. medianus,
3. z n. radialis, 4. z n. ulnaris, přičemž první tři nervy vysílají
vlákna na přední stranu kloubu, n. radialis a n. ulnaris na
stranu zadní.
Membrána interossea antebrachii
Membrána interossea antebrachii (syndesmosis radioulnaris)
je vazivová membrána rozepjatá mezi
margo interosseus radii a margo interosseus ulnae
(obr. 264).
Tvoři ji šikmé snopce jdoucí od radia šikmo
distálně k ulně. Proximálně je několik snopců opačného
směru, zvaných
chorda obliqua.
Membrána přidržuje přcdloketní kosti a je místem
začátků řady předloketních svalů.
Articulatio radioulnaris distalis
Articulatio radioulnaris distalis, distální radioulnární
kloub, je vzájemné skloubení distálních konců
radia a ulny (obr. 264).
Kloubní plochy tvoří caput ulnae a incisura ulnaris
radii.
Kloubní pouzdro je volné a dovoluje obíhání
distálního konce radia kolem hlavice ulny. Tento
pohyb spolu s rotací hlavice radia v loketním
kloubu (v humeroradiálním a v proximálním radioulnárním
skloubení) je základem supinace a pronace
předloketních kostí (obr. 266 D):
supinace je základní postavení předloketních kostí
rovnoběžně vedle sebe, dlaňovou stranou dopředu;
označuje se tak i supinační pohyb, jímž se kosti do
této posice dostávají;
pronace je postavení předloketních kostí, při němž
ulna zůstává na svém místě a rádius se otočil - nahoře
v proximálním radioulnárním kloubu kolem
své dlouhé osy, dole v distálním radioulnárním
kloubu oběhl hlavici ulny, takže šikmo zpředu kříží
ulnu, a dolní část předloktí s rukou se obrací hřbetní
stranou dopředu; označuje se tak i pronační pohyb,
jímž se rádius do této polohy dostává. Volně visící
končetina se svou váhou automaticky staví do částečné
pronace.

Klouby

2010-04-29T06:42:00.000-07:00

Hmatné
jsou pohyby hlavice pod akromiem, skrze snopce
deltového svalu.
Cévy a nervy ramenního kloubu
Tepny ramenního kloubu přicházejí z periarteriální cévní sítě, do
které vstupuji větve z a. axillaris, a to cestou a. thoracoacromialis,
a. circumflexa scapulae, a. circumflexa humeri posterior a a. circumflexa
humeri antcrior. Nejsilnější vzestupná větévka vpředu,
jdoucí podle šlachy dlouhé hlavy m. biceps brachii. se označuje
jako Laingova artcric.
Žíly z kloubu odcházejí podél přívodných tepen.
Nervy ramenního kloubu přicházejí z n. suprascapularis, z nn. subscapulares
a z n. axillans.

Articulatio cubiti, kloub loketní ), je
kloub složený, neboť se v něm stýkají tři kosti, humerus,
ulna a rádius, jejichž spojení se označují jako
articulatio humeroulnaris,
articulatio humeroradialis a
articulatio radioulnaris proximalis .
• Humeroulnární spojení je kladkový kloub mezi
trochlea humeri a incisura trochlearis ulnae.
Humeroradiálni spojení je kulovitý kloub mezi
capitulum humeri a proximální jamkou na caput radii
- fovea capitis radii.
Radioulnární proximální spojení je kolový kloub
mezi incisura radialis ulnae a circumfcrcntia articularis
hlavice radia.
Kloubní pouzdro společně obemyká všechna tři
spojení, zaujímá jamky na humeru, nechává
volné epikondyly pro začátky předloketních svalů;
na ulně se upíná po okraji kloubních ploch; na rádius
sestupuje až na krček jako
recessus sacciformis kloubního pouzdra.
Pouzdro je tenké ventrálně (při ohnutí kloubu se
skládá v řasy), bez zesílení je i dorsálně nad olekranem,
kde je rovněž upraveno tak, že stačí pohybům
kostí; zde je chráněno úponovou šlachou trojhlavého
svalu pažního.
Zesilující vazy pouzdra jsou dva postranní vazy:
ligamentum collaterale radiále - zevní postranní
vaz,
ligamentum collaterale ulnare -vnitřní postranní
vaz.
Oba postranní vazy vybíhají od epikondylů humeru.
Ligamentum anulare radii podchycuje jako prstenec
krček radia; je připojeno k ulně.
Ligamentum collaterale ulnare je složeno ze Iři pruhů upravených
do tvaru širokého trojúhelníku mezi epikondylem. proč. coronoideus
a olecranon; tyto pruhy jsou:
ligamentum olecranohumerale-mezi olekranem a epikondylem,
ligamentum humerocoronoidcum - mezi epikondylem a proč.
coronoideus - a
KLOUB LOKETNÍ, MEMBRÁNA INTEROSSEA ANTEBRACHII,
ARTICULATIO RADIOULNARIS DISTAL1S;
pravá strana; pohled zpředu
1 pouzdro loketního kloubu
2 ligamentum collaterale ulnare
3 membrána interossea antebrachii
4 pouzdro distálního radioulnárního skloubení (odlišeno barevně)
5 discus articiilaris mezi hlavicí ulny a proximální řadou karpálních
kostí
6 ligamentum collaterale radiále (loketního kloubu)
7 ligamentum anulare radii
8 recessus sacciformis (pouzdra loketního kloubu)
9 chorda obliqua (membranae interosseae)
ligamentum ohliquum - spojující na ulně mezi olekranem a proč.
coronoideus konce obou předchozích pruhů;
distální zakončení pouzdra mezi radiem a ulnou se označuje jako
ligamentum quadratum.
Při loketním kloubu jsou na některých místech vytvořeny tíhové
váčky,
bursae mucosae:
bursa subcutanea olccrani-na olekranu, mezi úponovou šlachou
ni. triceps brachii a kůží;
(bursa intratendinea olecrani) - nekonstantní bursa; je ve stejném
místě jako bursa předcházející, ale hlouběji, mezi vrstvami
úponové šlachy m. triceps brachii;
bursa subtendinea musculi tricipitis brachii - mezi šlachou
m. triceps a periostem olekrana;
bursa bicipitoradialis - distálně pod kloubem, mezi úponovou
šlachou m. biceps brachii a přední plochou tuberositas radii;
(bursa cubitalis interossea) - nekonstantní bursa, při distálním
okraji kloubu, mezi šlachou m. biceps brachii a ulnou s chorda obliqua
(viz dále, Membrána interossea antebrachii);
bursae mucosae na epikondylech - nekonstantní podkožní bursy.

Klouby

2010-04-27T08:33:00.000-07:00

Pohyby ramenního kloubu
Ramenní kloub je ze všech kloubů nejpohyblivější.
Ze základní polohy (viz str. 83) jsou možné tyto
pohyby:
ventrální flexe - přcdpažcní, do 80°,
dorsální flexe (extense) - zapažení (dorsální flexe
je menšího rozsahu),
abdukce - upažení; abdukce je možná jen do horizontály,
kdy humerus narazí na lig. coracoacromiale,
takže další pohyb do vzpažení je možný jen za
současného vytočení lopatky dolním úhlem zevně

addukce - připažení; za současné flexe nebo extense
je možná i hyperaddukce (dále než do základní
polohy);
rotace - probíhá kolem podélné osy spojující caput
humeri a capitulum humeri a má rozsah asi 90°.
Obr. 262. RTG SNÍMEK RAMENNÍHO KLOUBU; předozadní
projekce
1 caput humeri
2 processus coracoideus
3 acromion
4 kloubní jamka na lopatce
5 akromioklavikulární kloub
KLOUB LOKETNÍ
POHYB RAMENNÍHO KLOUBU A LOPATKY při abdukci
(vyznačena rotace lopatky od horizontály pažní kosti vzhůru)
Všechny další pohyby v kloubu jsou kombinace
uvedených základních pohybů a směrů pohybů.
Lopatka je v součinnosti se všemi pohyby vcntrální
a dorsální flexe, abdukce a addukce ramenního
kloubu. Na počátku pohybu se lopatka účastní
v malé míře; její účast na pohybu stoupá, když se poloha
kloubu blíží krajní poloze (a po jejím dosažení).
Pohyby lopatky vykonávají svaly na lopatku upnuté.
Střední polohu zaujímá ramenní kloub
v částečné abdukci a v mírné ventrální flexi.
Z praktického hlediska je důležité, že kloubní
pouzdro je zeslabeno kaudálně, směrem do podpažní
jámy. Na své kaudální ploše je složeno v řasy,
které zajišťují volnost abdukce; je též zeslabeno
ventrálně, v místě bursa subtendinea musculi subscapularis.
Těmito směry se také nejčastěji vykloubí
hlavice humeru.

ARTICULATIONES MEMBRI SUPERIORIS LIBERI - KLOUBY VOLNÉ HORNÍ KONČETINY

2010-04-19T07:54:00.000-07:00

Articulatio humeri - kloub ramenní
Articulatio humeri, ramenní kloub
je svým geometrickým typem
kloub kulovitý volný.
Kloubní plochy:
caput humeri tvoří hlavici kloubu,
cavitas glenoidalis (fossa articularis) lopatky tvoří
jamku;
labrum glenoidale (labrum articulare
chrupavčitý kloubní lem, rozšiřuje rozsah jamky; ta
KLOUB RAMENNÍ
ZESILUJÍCÍ VAZY RAMENNIHO KLOUBU: pravá
strana; pohled zpředu
1 pouzdro akromioklavikulárního kloubu
2 ligamentum coracoacromiale (fornix humeri)
3 ligamenlum coracohumcrale
4 ligamenta glcnohumeralia (horní, střední a dolní skupina)
5 šlacha dlouhé hlavy m. biceps braehii
je nicméně mnohem menší než hlavice (rozsah
jamky odpovídá třetině až čtvrtině plochy hlavice).
Kloubní pouzdro začiná po obvodu jamky a upíná
se na collum anatomicum humeri, na vnitřní straně
kloubu o něco dále distálně.
Na ventrální straně se z pouzdra vychlipuje synoviální
membrána do sulcus intertubercularis, podél
šlachy dlouhé hlavy dvojhlavého svalu pažního,
a tvoří její synoviální obal
Zesílení pouzdra vytvářejí jednak šlachv kolemjdoucích
svalů, které k pouzdru přiléhají, jednak
kloubní vazy.
Šlachy zesilující pouzdro patří těmto svalům:
vzadu - m. supraspinatus, m. infraspinatus a m. tcres
minor,
vpředu - m. subscapularis (mezi šlachou tohoto
svalu a pouzdrem bývá bursa subtendinea musculi
subscapularis}. Soubor svalů a šlach zesilujících
pouzdro se klinicky označuje jako
rotátorová manžeta.
Vazy ramenního kloubu :
ligamentum coracohumerale - na přední straně,
ligamenta glenohumeralia - od okrajů jamky
a labrum glenoidale v přední stěně pouzdra;
vytvářejí zpravidla užší horní a dolní skupinu a širší skupinu střední.
Uvnitř kloubu probíhá od tuberculum supraglenoidale
lopatky do sulcus intertubercularis začáteční
hlava dlouhé hlavy m. biceps brachii.
KLOUB RAMENNÍ
Ligamentum coracoacromiale je horizontálně rozepjato
nad kloubem (fornix humeri).
V místech tlaku a tření se při kloubním pouzdru,
mezi ním a okolními útvary, vytvářejí
bursae mucosae;
bursa subtendinca nnisculi subscapularis - vpředu pod šlachou
svalu,
bursa subcoracoidea - vpředu mezi proč. coracoideus a kloubem,
bursa subacromialis - kraniálně mezi akromiem a kloubem,
bursa subdeltoidea - na laterální straně kloubu (deltový sval
kryje celý ramenní kloub),
bursa subtendinea musculi infraspinati - na zadní straně
kloubu, při tubcrculum majus humeri,
bursa subtendinea musculi teretis majoris - na zadní straně
kloubu, pod předchozí bursou.
Složky ramenního kloubu a okolní útvary jsou
dobře patrné na předozadním rtg snímku

Ligamentum coracoacromiale

2010-03-16T05:31:00.000-07:00

spojuje proč. coracoideus s akromiem jako silný
vaz rozepjatý nad ramenním kloubem; proto též
starší název fornix humeri (lat. fornix, klenba).
Omezuje upažení v ramenním kloubu tím, že se
abdukce humeru o pevný vaz zastaví na horizontále

Ligamentum transversum scapulae
superius
Ligamentum transversum scapulae superius doplňuje
incisuru skapuly v otvor
pro n. suprascapularis (z pažní pleteně). Horem
přes ligamentum přebíhá na zadní stranu lopatky
a. suprascapularis.
Ligamentum transversum scapulae
inferius
Ligamentum transversum scapulae inferius je malý vaz na zadní
straně lopatky, který začíná od místa, kde se spina scapulae poblíž
krčku lopatky zdvíhá od zadní plochy lopatky a přechází v akromion;
probíhá laterálně, téměř horizontálně a upíná se k zadnímu
okraji kloubní jamky ramenního kloubu.
Pohyby pletence horní končetiny
Lopatka v klidu a při volně visící končetině stojí při
hrudníku pootočena z frontální roviny asi o 30° dopředu,
takže jamka ramenního kloubu hledí zevně
a dopředu; ve svém svalovém závěsu se lopatka
může pohybovat; spolu s jejími pohyby probíhají
též pohyby akromioklavikulárního a sternoklavikulárního
kloubu. Pohyby lopatky závisí též na pohybech
kloubu ramenního. K vlastním
pohybům lopatky patří:
retrakce lopatky - pohyb mediálně směrem k páteři,
protrakce lopatky - opačný pohyb, lateroventrálně,
tj. ramenním kloubem zevně a dopředu,
elevace a deprese lopatky - pohyb kraniálně a kaudálně;
tyto pohyby se navzájem různě kombinují;
rotace lopatky - dolním úhlem laterálně a zpět.
Do střední polohy, ze které jsou možné rotace
oběma směry, uvedeme lopatku tím, že položíme
dlaň na šíji.
JUNCTURAE MEMBRI
SUPERIORIS LIBERI -
SPOJENÍ VOLNÉ HORNÍ
KONČETINY
Spojení volné horní končetiny tvoří jednak klouby,
jednak vazivové spojení, jímž je syndesmosis radioulnaris
a daší vazy. Spojení budou probrána postupně
v proximodistálním směru, bez seskupování
podle typu spojení.

2010-02-02T07:56:00.000-08:00

Ossa digitorum - kosti prstů
Kostru prstů tvoří ossa digitorum (manus) čili phalanges,
články prstů (ruky), které jsou dva na palci,
po třech na ostatních prstech. Na každém článku se
rozeznávají tři hlavní úseky:
basis phalangis, baze článku - širší proximální úsek,
corpus phalangis, tělo článku - střední štíhlejší
část - a
caput phalangis, hlavice, kterou článek distálně končí.
Baze článků jsou napříč rozšířené, na proximální
straně je konkávní kloubní plocha pro sousední kost
(viz dále).
Těla článků prstů jsou dorsálně mírně konvexní,
palmárně rovná až mírně konkávní.
Hlavice jsou konvexní plochy kladkových kloubů
s příslušnou vodicí rýhou; příslušná vodici lišta je
na bázi následujícího článku.
Články se liší podle polohy na prstu.
Phalanx proximalis (prima) je nejdelší. Baze proximálních
článků mají proximálně jamku, napříč
oválnou, pro hlavici metakarpu.
KOSTI RUKY
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER,
POŘADÍ A DOBA SPLÝVANÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍ-
CÍCH ČÁSTÍ ZÁPRSTNÍCH KOSTÍ
T. týden
F. fetální
R. rok
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER
A DOBA SPLÝVÁNÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍCÍCH ČÁSTÍ
ČLÁNKŮ PRSTŮ RUKY
T. týden
F. fetální
R. rok
Phalanx media (sccunda) je kratší než článek první,
na okrajích má jemné hrany pro úpon flexorových
šlach. Palec nemá phalanx media.
Phalanx distalis (tertia) je nejkratší; na dlaňové
straně poblíž baze má zdrsnělé místo pro úpon šlachy
dlouhého ohýbače prstu; distálně je zakončena
rozšířením;
tuberositas phalangis distalis je drsnatina na dlaňové
straně konečného rozšíření distálních článků
a upíná se na ni husté vazivo, které vyplňuje distální
konec bříška prstu.
Hmatné
jsou všechny články, zejména z dorsální strany.
Z distálních článků hmatáme jen bázi.
Osifikace a variace článků prstů
Osifikace článků prstů
Osifikace článků prstů (obr. 258) vychází obdobně jako u metakarpů
z diafysy a z jedné epifysy, která je v bázi článku; jsou to
tedy monoepifysové kosti. Způsobem osifikace se článkům prstů
podobá palcový metakarp (epifysa v bázi), a proto již Vesalius soudil,
že palci nechybí prstní článek, ale metakarp. Tato domněnka
byla podepřena i studiem 7působu a rychlosti růstu metakarpů
a článků prstů. I v těchto vlastnostech se palcový metakarp podobá
článkům prstů (Hajniš, 1974).
Diafysy článků prstů začínají osifikovat již prenatálně: diafysy
distálních článků v 8. 9. fetálním týdnu, proximálních
článků v 10. týdnu a středních článků v 1 1 . týdnu; epifysy osifikují
ve 2.-4. roce: epifysy proximálních článků počátkem 2. roku
u dívek a koncem 2. roku u hochů, poté epifysy středních článků
a naposledy článků distálních; epifysy srůstají s diafysami
v 15.-l8. roce života.
KOSTI RUKY
Variace článků prstů
Nejznámější variací článků prstů je trifalangie palce, při níž má
palec tři normálně vyvinuté články jako ostatní prsty. Tato variace
je považována za dědičnou a je znám její familiární výskyt.
Individuální variace článků prstů se projevují i v jejich relativní
délce (u jednotlivých prstů navzájem, tím i v relativních délkách
jednotlivých prstů) a v délce vůči šířce článků. U vrozených malformací
končetin se nacházejí nejrůznější změny také na článcích
prstů, ty se však již vymykají z obrazu variací.
Ossa sesamoidea - sesamské
kůstky
Ossa sesamoidea manus, sesamské kůstky ruky, jsou
drobné kůstky při metakarpofalangových kloubech.
Konstantně se vyskytují dvě, po obou stranách mctakarpofalangového
kloubu palce, a nikoli vzácně mohou
být i při jiných metakarpofalangových kloubech.
Vytvářejí se ve šlachách svalů, které se v těch místech
upínají. Při 2.—5. metakarpofalangovém kloubu
jsou často jen chrupavčité (bez osifikace), a uniknou
proto pozornosti při rtg vyšetření. Za kost původem
sesamskou se považuje i os pisiforme karpu.
SPOJENÍ PLETENCE HORNÍ KONČETINY
JUNCTURAE MEMBRI SUPERIORIS -
SPOJENÍ HORNÍ KONČETINY
JUNCTURAE CINGULI
MEMBRI SUPERIORIS -
SPOJENÍ PLETENCE
HORNÍ KONČETINY
Cingulum membri superiorit, pletenec horní končetiny,
je k osové kostře připojen klouby:
kloub sternoklavikulární je hlavním spojením pletence
s osovou kostrou - připojuje klíční kost k manubrium
sterni;
kloub akromioklavikulární spojuje klíční kost
s lopatkou; lopatka sama je fixována hlavně svaly,
které se na ni z okolí upínají. Mimo to je kliční kost
spojena s lopatkou vazy a je svalem a vazem pohyblivě
přidržována k 1. žebru.
K hrudníku je pletenec horní končetiny přiložen
tak, že spolu se stěnou hrudníku uzavírá troj boky
prostor (podobný jehlanu), nazývaný
fossa axillaris, jáma podpažní . Jejím vrcholem
je ramenní kloub, přední a zadní stranu
představuje klíční kost a lopatka spolu se svaly na
ně připojenými a mediální (vyklenutou) stranou je
boční stěna hrudníku.

Articulatio sternoclavicularis spojuje facies
articularis sternalis klavikuly s incisura clavicularis
na manubrium sterni. Je to složený kloub,
v němž se stýkají dvě kosti, mezi které je vložen
discus articularis z vazivové chrupavky
Discus vyrovnává nestejnoměrná zakřivení kloubních
ploch, je silnější kraniálně a dorsálnč a je po
celém obvodu spojen s kloubním pouzdrem, takže
zcela rozděluje kloub na dvě dutiny.
Kloubní plocha klavikuly, kterou kryje vazivová
chrupavka, je větší než příslušná jamka na manubriu,
proto klavikula kraniálně vyčnívá nad jamku
na sternu.
Kloubní pouzdo je tuhé a krátké; zesilují je ligamenta:
PODPAŽNÍ JÁMA A JEJÍ STĚNY; Iransversální řez
(schéma)
1 humerus
2 lopatka
3 musculus subscapularis a jeho fascie
4 m. serratus anterior a jeho fascie
5 žebro (stěna hrudníku)
6 m. pcctoralis major a jeho fascie
7 m. pcctoralis minor obklopený klavipcktorální fascií
8 sternum
A axilla
ligamcntum sternoclaviculare anterius et posterius
- obě jsou přiložena těsně k pouzdru vpředu
a vzadu;
ligamcntum interclaviculare - spojuje obě klavikuly
podél horního okraje sterna;
ligamentum costoclaviculare - probíhá zevně od
kloubu, spojuje klíční kost s 1. žebrem.
Pohyby
Pohyby sternoklavikulárního kloubu jsou pomocí
kloubního disku možné všemi směry, jako u kloubu
kulovitého, ale v malém rozsahu.
Pouzdro a vazy jsou velmi pevné; při nárazech
přenesených z horní končetiny spíše než k luxaci tohoto
kloubu dochází k fraktuře klavikuly.
SPOJENÍ PLETENCE HORNÍ KONČETINY

A KLOUB RAMENNÍ; pravá strana; pohled zpředu
1 frontální řez akromioklavikulárním kloubem (zřetelný discus articularis
jako variace)
2, 3 ligamentum coracoclaviculare
2 ligamentum trapezoideum
3 ligamentum conoideum
4 ligamentum costoclavicularc
5 frontální řez stcrnoklavikulárním kloubem; v kloubu discus
articularis
6 ligamentum interclaviculare
7 ligamentum sternoclaviculare anterius
8 ligamentum coracoacromialc
9 ligamentum coracohumerale
10 pouzdro ramenního kloubu
11 ligamentum transversum scapulae superius
12 výchlipka synoviální membrány podél šlachy dlouhé hlavy
m. biceps brachii
13 šlacha dlouhé hlavy m. biceps brachii
14 manubrium sterni
15 první žebro
Hmatný
je sternoklavikulární kloub dobře, zpředu a shora.
Cévy a nervy sternoklavikulárního kloubu
Cévní zásobení pro tento kloub přichází z a. thoracica interna, někdy
také z a. thoracica superior.
Nervy přicházejí jednak z nn. supraclaviclares mediales, jednak
z n. subclavius.
Articulatio acromioclavicularis
Articulatio acromioclavicularis (obr. 260) spojuje
zevní konec klavikuly s akromiem.
Kloubní plošky na akromiu a na akromiálním konci
klavikuly jsou ploché, oválného tvaru.
Kloubní pouzdro je tuhé a krátké a je kraniálně zesíleno;
ligamentum acromioclaviculare zpevňuje horní
stranu pouzdra.
Pohyby
Akromioklavikulární kloub je tuhý kloub, jehož pohyby,
doplňující pohyby sternoklavikulárního kloubu,
mají malý rozsah. Někdy se v kloubu najde malý
discus articularis, zasahující do nitra kloubu od horní
strany pouzdra.
Hmatné
jsou pohyby kloubu i celý kloub.
Cévy a nervy akromioklavikulárního kloubu
Cévní zásobení pro arliculatio acromioclavicularis přichází jako
větve z a. thoracoacromialis, jež ke kloubu přicházejí cestou rete
acromiale.
Nervy přicházejí z povrchových nn. supraclaviculares laterales.
Pohyby mezi klavikulou a lopatkou ještě usměrňuje
ligamentum coracoclaviculare (obr. 260), spojující
proč. coracoideus se spodní plochou klavikuly, kde
SPOJENÍ PLETENCE HORNÍ KONČETINY
jsou pro toto ligamentum úponové drsnatiny
Ligamentum omezuje pohyby lopatky.
Komplex ligamenta se skládá ze dvou víceméně samostalnýeh složek:
ligamentum trapezoideum, přední složka, je plochý vaz,
ligamentum conoideum, zadní složka, je vaz kuželovitého tvaru.
Mezi oběma bývá bursa mucosa. Při těsném kontaktu klavikuly
a proč. coracoideus tam může vzniknout malý kloub.
Tah lig. coracoclaviculare přispívá při frakturách klavikuly
k dislokaci jejího zevního fragmentu kaudálně.

Ossa digitorum

2010-01-24T07:05:00.000-08:00

Osifikace a variace záprstních kostí

2010-01-03T15:19:00.001-08:00

Osifikace záprstních kostí
Zvláštností metakarpu je, že osifikují z diafysy a jen z jedné epifysy
(obr. 257), která u 1. metakarpu je při bázi, kdežto u ostatních v hlavici;
jde o tzv. monoepifysové kosti. První metakarp se tedy způsobem
osifikace podobá článkům prstů. Náznaky epifys, které se mohou
objevit v hlavici 1. metakarpu nebo v bazích ostatních, se
označují jako pseudoepifysy. Diafysy metakarpu začínají osifikovat
prenatálně (již v 9. fetálním týdnu); epifysy osifikují ve 2.-3. roce,
u dívek dříve než u hochů; s diafysami splývají v 15.-19. roce, opět
dříve u dívek.
Variace záprstních kostí
Typická variace je samostatně osiťikující proč. styloideus ossis metacarpi
tertii. Jinak jsou metakarpy postiženy při vrozených malformacích
končetin (např. chybí první nebo první dva metakarpy
u manus vara congenita).

2009-06-04T06:43:00.000-07:00

Hmatné
jsou dorsální plochy metakarpálních kostí, od hlavic
až k bažím.
Osifikace a variace záprstních kostí
Osifikace záprstních kostí
Zvláštností metakarpu je, že osifikují z diafysy a jen z jedné epifysy
, která u 1. metakarpu je při bázi, kdežto u ostatních v hlavici;
jde o tzv. monoepifysové kosti. První metakarp se tedy způsobem
osifikace podobá článkům prstů. Náznaky epifys, které se mohou
objevit v hlavici 1. metakarpu nebo v bazích ostatních, se
označují jako pseudoepifysy. Diafysy metakarpu začínají osifikovat
prenatálně (již v 9. fetálním týdnu); epifysy osifikují ve 2.-3. roce,
u dívek dříve než u hochů; s diafysami splývají v 15.-19. roce, opět
dříve u dívek.
Variace záprstních kostí
Typická variace je samostatně osiťikující proč. styloideus ossis metacarpi
tertii. Jinak jsou metakarpy postiženy při vrozených malformacích
končetin (např. chybí první nebo první dva metakarpy
u manus vara congenita).
Ossa digitorum - kosti prstů
Kostru prstů tvoří ossa digitorum (manus) čili phalanges,
články prstů (ruky), které jsou dva na palci,
po třech na ostatních prstech. Na každém článku se
rozeznávají tři hlavní úseky:
basis phalangis, baze článku - širší proximální úsek,
corpus phalangis, tělo článku - střední štíhlejší
část - a
caput phalangis, hlavice, kterou článek distálně končí.
Baze článků jsou napříč rozšířené, na proximální
straně je konkávní kloubní plocha pro sousední kost
(viz dále).
Těla článků prstů jsou dorsálně mírně konvexní,
palmárně rovná až mírně konkávní.
Hlavice jsou konvexní plochy kladkových kloubů
s příslušnou vodicí rýhou; příslušná vodici lišta je
na bázi následujícího článku.
Články se liší podle polohy na prstu.
Phalanx proximalis (prima) je nejdelší. Baze proximálních
článků mají proximálně jamku, napříč
oválnou, pro hlavici metakarpu.

2008-11-26T09:57:00.001-08:00

Caput ossis metacarpi má distálnč kulovitý tvar,
do dlaně přechází ve válcovou plochu, což se projeví
ve funkci kloubů mezi metakarpy a prvními
články prstů. Boční strany hlavic jsou rovné, mohou
být prohnuty v jamky.
Spatia intermetacarpalia jsou čtyři prostory mezi
metakarpy, v nichž se nacházejí mm. interossei
(manus).
Každá z metakarpálních kostí má některý charakteristický
znak:
os metacarpi I je nejkratší a nejsilnější. Proximálně
má sedlovitou plochu pro skloubení s os trapezium.
Laterálně je na těle kosti podélná hrana pro úpon
m. opponens pollicis;
os metacarpi II je nejdelší; proximálně má typický
zářez pro skloubení se stříškovitou plochou na os
trapezoideum;
os metacarpi III má proximálně plošku pro os capitatum
a při ní z radiálního okraje dorsální strany vybíhá
proximálně nápadný
processus styloideus ossis metacarpi tertii, místo
úponu m. extensor carpi radialis brevis;
os metacarpi IV se proximální rovnou kloubní ploškou
stýká s os hamatum;
os metacarpi V má proximálně prohnutou plošku,
kterou je přikloubeno k os hamatum; na volném ulnárním
okraji jeho baze je drsné místo (pro úpon
m. extensor carpi ulnaris).

KOSTI RUKY

2008-10-09T01:07:00.001-07:00

Ossa metacarpi (ossa
metacarpalia) - kosti záprstní
Pět kostí záprstních (obr. 254 a 255), ossa metacarpi
(ossa metacarpalia), které distálně navazují na karpus,
vytváří celek, úsek skeletu ruky, nazývaný
metacarpus, záprstí; je to oblast hřbetu ruky a dlaně.
Každá metakarpální kost (zjednodušeně nazývaná
metacarpus I - V) má tři hlavní části:
basis - širší proximální úsek,
corpus - střední úsek, štíhlé tělo - a
caput - hlavici, na distálním konci kosti.
Basis ossis metacarpi má proximálně plošku pro
skloubení s příslušnou kostí distální řady karpu; na
2.-5. metakarpální kosti jsou po stranách baží
plošky pro styk se sousedními metakarpy.
Tylo postranní plošky jsou:
na 2. metakarpu radiálně pro os trapezium, ulnárně větší osmičko
vitá ploška pro 3. metakarp, na třetím metakarpu je radiálně osmičkovitá
ploška pro 2. metakarp, ulnárně dvě samostatné plošky pro
4. metakarp, na čtvrtém metakarpu radiálně dvě samostatné plošky
pro 3. metakarp, ulnárně jedna větší ploška pro 5. metakarp ana pátém
metakarpu je ploška jen na radiální straně, pro 4. metakarp.
Corpus ossis metacarpi je mírně zahnuté, dorsálně
téměř rovné, palmárně konkávní, zaoblené.
Po stranách kosti jsou patrné plošky a hrany odpovídající
poloze mm. interossei, blíže dorsálnímu
okraji jsou někdy patrné i linie úponu fascie (fascia
dorsalis manus interossea).

Variace zápěstních kostí

2008-10-07T00:49:00.000-07:00

V karpu se vyskytuje řada přídatných elementů, které jednotlivě
vystupují jako variace. Některé z nich jsou fylogeneticky podmíněné
a na základě vývojové rekapitulace se jako dočasné základy
kostí objevují za embryonálního období (Čihák, 1972). Nejčastější
z fylogeneticky podmíněných přídatných kostí je os centrále carpi,
které se jako malý element nachází mezi os scaphoideum, os trapezoideum
a os capitatum; odpovídá distální části os scaphoideum,
která je u některých obojživelníků a plazů samostatná kůstka jako
jedna z včtšího počtu tzv. centrálních kostí karpu, jež se u nich nacházejí;
v ontogenezi člověka je dlouho samostatná, pak splývá
s os scaphoideum (Čihák, 1972). Jako samostatná se u člověka zachová
na základě vstupu cév a vzniku samostatného osifikačního
jádra. Také některé další z takových přídatných kostí mají podklad
ve fylogcnezi. Za přeměněné původní karpální elementy se považují
i proč. styloideus radii a proč. styloidcus ulnae, s tím. že druhotně
splynuly s předloketními kostmi. Svědči pro to i způsob jejich
osifikace. Jiné z přídatných elementů vznikají jako důsledek
osifikace pod vlivem cév atypicky vrůstajících do chrupavčítého
základu kosti a nemají fylogenetieký podklad.
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OS1FIKAČNÍCH JADER
V ZÁPĚSTNÍCH KOSTHCH
nahoře - pořadí vzniku osifikačních center (červeně) s časovými
údaji (černě)
dole - čevená šipka znázorňuje postup začátku osifikace v jednotlivých
kostech
M. měsíc postnatální
R. rok
C os capitatum
H os hamalům
Tr os triquetrum
L os lunatum
S os scaphoideum
Ti os trapezium
To os trapezoideum
P os pisiforme
R rádius
U ulna

retinaculum musculorum flexorum

2008-08-11T04:48:00.001-07:00

(lig. carpi
transversum), čímž se sulcus carpi mění v
canalis carpi, jímž procházejí šlachy svalů a nervy
z palmární strany předloktí do dlaně.
Hmatné útvary na karpu
Na dorsální straně lze hmatat pohyby kůstek skrze
šlachy (např. vykloubená kůstka nápadně prominuje);
na dlaňové straně jsou hmatné obě eminentiac
carpi.
Ze všech karpálních kostí se ncjčastějí láme os scaphoidcum, a to
kolmo na svou podélnou osu. Proximální fragment přitom může
být oddělen od cév zásobujících kost, což komplikuje hojení.
Osifikace a variace zápěstních kostí
Osifikace zápěstních kostí
Karpální kosti způsobem své osifikace představují typické tzv:
krátké kosti, které osifikují enchondrálně, od středu k povrchu,
každá kost z jednoho jádra (srov. str. 68).
Osifikace karpálních kostí (obr. 256) je důležitým ukazatelem
tělesné vyspělosti dítěte. Při narození jsou všechna ossa carpi chrupavčitá.
Jejich postupná osifikace začíná v os capitatum, které osifikuje
první, v 1. roce věku (od 2. postnatálního měsíce); osifikace
pak pokračuje přes os hamalům ( I . rok, od konce 3. měsíce) na os
triquetrum (3. rok), os lunatum (4. rok), dále pak přes os scaphoideum
(4.-5. rok) na os trapczium (4.-5. rok) a končí osifikací os
trapezoideum (v 5.-6. roce). Os pisiforme jakožto sesamská kůstka
osifikuje pozdě (mezi 7. a 13. rokem, nejčaslěji v 9.-10. roce u dívek
a ve 12. roce u hochů). Pro zapamatování si uvědomíme, že osifikace
postupuje po spirále: z os capitatum k ulnárnímu okraji karpu
a proximálně, proximální řadou radiálně, po radiálním okraji
distálně a odtud ulnárně do os trapezoideum (obr. 256).
Dosažený stupeň osifkacc karpu (který ve statistickém průměru
odpovídá určitému věku), což se označuje jako kostní věk, se porovnává
se skutečným věkem vyšetřovaného dítěte, čímž lze zjistit, zda
se kostra přiměřeně rychle a dobře vyvíjí. (Pro uvážení celkového
stupně tělesné vyspělosti dítěte se přitom porovnává i stav postupného
vývoje chrupu, tzv. zubní věk. Obecně i pro karpální kosti platí,
že jejich osifikační jádra se objevují dříve u dívek než u hochů.

Kosti ruky

2008-08-07T06:47:00.000-07:00

Os hamatum
má distálně dvě kloubní plošky pro 4. a 5. metakarpální
kost;
hamulus ossis hamati (háček), zakřivený konvexitou
ulnárnč, vyčnívá z ulnárního okraje kosti směrem
do dlaně (palmárně) a spolu s os pisiforme tvoří
ulnární okrajovou vyvýšeninu karpu (viz dále). (Na
něm končí pokračování šlachy m. flexor carpi ulnaris
- lig. pisohamatum.)
Carpus jako celek tvoří dorsálně konvexní oblast
skeletu ruky;
sulcus carpi, vyhloubený sklenutím karpu na dlaňové
straně, je ještě zdůrazněn okrajovými vyvýšeninami
karpu; jsou to:
eminentia carpi radialis -na radiálním okraji, složená
z tuberculum ossis scaphoidei a z tuberculum
ossis trapezii;
eminentia carpi ulnaris -na ulnárním okraji; tvoří
ji os pisiforme a hamulus ossis hamati.
Obě vyvýšeniny jsou napříč karpu spojeny silným
vazem,
KOSTI RUKY 231
Obr. 255. KOSTI RUKY; pravá strana; pohled na hřbetní stranu
C carpus - ossa carpi
M metacarpus - ossa metacarpi
Ph ossa digitorum - phalanges
1 ulna
2 hřbetní strana distálního konce radia s otisky šlach extensorů
(srov. obr. 249 B)
2' tubcrculum dorsale
3 os lunatum
4 os triquetrum
5 os pisiforme
6 os hamatum
7 os scaphoideum
8 os capitatum
9 os trapezoideum
10 os trapezium
m1 os metacarpi primům (pollicis)
m2 os metacarpi secundum
I phalanx proximalis
II phalanx media
I I I phalanx distalis
232 KOSTI RUKY

2008-08-01T12:57:00.001-07:00

Os scaphoideum
je proximálně vyklenuto konvexně proti radiu;
distálním směrem proti os trapezium a trapezoideum
je konvexní, proti os capitatum má jamku;
tuberculum ossis scaphoidei je hrbolek na palmární
straně kosti radiálně, který je součástí okrajové
vyvýšeniny karpu (viz dále).
Os lunatum
má název podle poloměsíčitého tvaru, kteiý je však
nápadný jen při pohledu ze strany.
Os triquetrum
je nepravidelně trojhranné; na dlaňové straně má
oválnou kloubní plošku pro os pisiforme.
Os pisiforme
má tvar a velikost většího hrachového zrna; proti os
triquetrum, s nímž je skoubeno, je oploštčlé a má
tam plochou kloubní plošku; považuje se za kost původně
sesamskou, která vznikla ve šlaše m. flexor
carpi ulnaris, s níž je os pisiforme spojeno.
Os trapezium
má laterodistálně nápadnou kloubní plochu sedlovitého
tvaru pro skloubení s metakarpální kostí palce;
tuberculum ossis trapezii vyčnívá do dlaně (a doplňuje
okrajovou vyvýšeninu karpu - viz dále);
vedle hrbolku je rýha, v níž probíhá šlacha m. flexor
carpi radialis.
Os trapezoideum
je nápadně širší dorsálně než palmárně; stříškovitá
kloubní plocha na distální stane kosti zapadá do výřezu
v bázi 2. metakarpální kosti.
Os capitatum
je největší ze všech karpálních kostí;
caput ossis capitati, kulovitá hlavice, směřuje proximálně
a jí kost zapadá do vyhloubení v os scaphoideum
a v os lunatum.

Proximální řada

2008-07-30T02:45:00.000-07:00

od radiální k ulnární straně je složena z těchto kostí:
os scaphoideum, kost loďkovitá (lat. scapha, člun)
- na radiální straně,
os lunutuni, kost poloměsíčitá - uprostřed,
os triquetrum, kost trojhranná - ulnárně,
os pisiforme, kost hrášková - připojená palmárně
k os triquetrum.
Distální řada
od radiální k ulnární straně je složena z těchto kostí:
os trapezium, kost mnohohranná větší (os multangulum
majus) - proti palci,
os trapezoideum, kost mnohohranná menší (os
multangulum minus) — proti druhému prstu,
os capitatum, kost hlavatá - proti třetímu prstu,
os hamatum, kost hákovitá - proti čtvrtému a pátému
prstu.
Každá ze zápěstních kostí má charakteristický
tvar a vztah k sousedním kostem - obojí je patrné na
obr. 254 a 255. Všechny zápěstní kosti (mimo os pisiforme)
mají rovnější hřbetní plochy s otvory pro
vstupy cév; dlaňové plochy jsou mírně vypouklé;
boční, proximální a distální strany nesou kloubní
plošky pro styk se sousedními kostmi.
Karpální kosti jsou charakteristicky utvářeny,
což se uplatňuje v konfiguraci celého karpu.

Ossa manus - kosti ruky

2008-07-08T05:15:00.000-07:00

Ossa manus, kosti ruky, zahrnují:
ossa carpi, kosti zápěstní - osm menších kostí nepravidelného
tvaru,
ossa metacarpi, kosti záprstní - pět kostí typu
dlouhé kosti;
ossa digitorum (manus) čili phalanges, články prstů
(ruky) - dva pro palec, po třech pro ostatní prsty;
ossa sesamoidea, sesamské kůstky - drobné kůstky
uložené ve šlachách; v lidské ruce jsou alespoň dvě,
a to při metakarpofalangovém kloubu palce.
Ossa carpi (ossa carpalia) -
kosti zápěstní
Ossa carpi (ossa carpalia), kosti zápěstní
, tvoří dvě řady, proximální a distální. Jsou
sestaveny v dorsálně vyklenutý celek zvaný
carpus, zápěstí.

KOSTI RUKY; pravá strana; pohled na dlaňovou stranu
C carpus - ossa carpi
M metacarpus - ossa metacarpi
Ph ossa digitorum - phalanges
1 rádius
2 ulna
3 os lunatum
4 os scaphoideum
5 os trapezoideum
5 os trapezium
7. os triquetrum
8 os pisiformc
2 os hamatum
10 hamulus ossis hamati
11 os capitatum
12 basis ossis metaearpi (quinti)
13 corpus ossis metacarpi (quinti)
14 caput ossis metacarpi (quinti)
15 phalanx proximalis (digiti quinti)
16 phalanx media (digiti quinti)
17 phalanx distalis (digiti quinli)
18 os metacarpi primům (pollicis)
19 phalanx proximalis pollicis
20 phalanx distalis pollicis
21 basis phalangis (proximalis digiti secundi)
22 corpus phalangis (proximalis digiti secundi)
23 caput phalangis (proximalis digiti secundi)
24 tuberosilas phalangis distalis (digiti secundi)

2008-06-23T02:38:00.001-07:00

Caput ulnae
Caput ulnae, hlavice kosti loketní, nasedá na distální
štíhlý konec kosti;
circumferentia articularis je válcovitá kloubní
plocha laterálně a vpředu na hlavici ulny, která je
skloubená s incisura ulnaris radii;
processus styloideus, bodcovitý výběžek, vybíhá
z dorsoulnárního okraje hlavice distálně; je spolu
Obr. 253. POŘADÍ A DOBA VZNIKU OS1FIKAČNÍCH JADER,
POŘADÍ A DOBA SPLÝVÁNÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍ-
CÍCII ČÁSTÍ KOSTI LOKHTNÍ
T. týden
F. fetální
R. rok
s hlavicí hmatný aje viditelný na hřbetní straně dolního
konce předloktí jako nápadný hrbolek.
Hmatné útvary na ulně
Olecranon je hmatné na zadní straně loketního
kloubu, dorsální okraj těla v celé délce kosti; na
distálním konci ulny je zezadu hmatná hlavice;
proč. styloideus je hmatný jako hrbolek na hřbetní
straně dolního konce předloktí.
Osifikace a variace ulny
Osifikace ulny
Osifikace (obr. 253) probíhá v diafyse (od 8. fatálního týdne) a ve
dvou cpifysách. Osifikace distální epifysy (v hlavici) z.ačíňá
v 5.-6. roce (u dívek dříve), v olekranu v 9.-11. roce (opět dříve
u dívek). Osifikace olekrana je složitější: distální část rozsahu
kloubní jamky osifikujc z diafysy, proximální část jamky osifikuje
ze dvou (později splývajících) jader, z nichž distální patří do oblasti
proximální části kloubní jamky, proximální jádro pak vytváří
tenký povrch proximálního konce olekrana (jakousi tcrminální
ploténku). Horní epifysa ulny splývá s diafysou ve 14.-16. roce,
dolní v 17. -18. roce, vždy dříve u dívek. Proč. styloideus ulnae
může - obdobně jako u radia - osifikovat samostatně, popřípadě
jako variace zůstat po celý život oddělen chrupavkou, což může
způsobit chybu v rtg diagnose.
Variace ulny
Typické tvarové variace, které by nepůsobily funkční změny, na
ulné nebyly zjištěny. Individuálně se liší výraznost tuberositas ulnae
i její rozsah a výraznost hran ulny. U některých vrozených vad
horní končetiny může ulna chybět, částečně nebo úplně. Jde většinou
o těžké vývojové vady končetiny, zpravidla spojené i s dalšími
vrozenými vadami ruky a prstů.

2008-06-19T03:04:00.001-07:00

Ulna - kost loketní
Ulna, kost loketní, je na proximální straně široká
a postupně se zužuje distálním směrem. Skládá se ze
tří typických úseků; jsou to:
proximální část ulny - z větší části uzavřená v loketním
kloubu,
corpus ulnae, tělo ulny, a
caput ulnae, hlavice ulny - válcovitá, na distálním
konci.
Proximální část ulny
Proximální část ulny nese několik typických útvarů:
olecranon, okovec čili výběžek loketní - hákovitý
útvar, ve který ulna proximálně vybíhá, hmatný vzadu
na loketním kloubu; upíná se na něj m. triceps brachii;
incisura trochlearis (semilunaris) - vyhloubení na
přední straně proximálního konce; tvoří kladkovou
kloubní jamku pro spojení ulny s trochlea humeri;
processus coronoideus - vybíhá na přední stranu
a tvoří distální okraj incisura trochlearis;
tuberositas ulnae — drsnatina pro úpon m. brachialis
distálně od přední plochy proč. coronoideus;
incisura radialis - na laterální straně proximálního
konce; zářez s válcovitou kloubní plochou, do níž
svou cirkumferencí zapadá hlavice radia.
Corpus ulnae
Tělo kosti loketní je trojhranné, se zevním, předním
a zadním okrajem;
margo interosseus, zevní okraj, je ostrá hrana směrem
proti radiu; je místem úponu vazivové membrána
interossea antebrachii;
margo posterior, zadní okraj, je charakteristická
hrana, hmatná po celé délce ulny, od olekrana až na
proč. styloideus;

2008-06-15T01:38:00.001-07:00

Osifikace a variace radia
Osifikace radia
Osifikace radia (obr. 250) jakožto typické dlouhé kosti probíhá
z diafysy (od 8. fetálního týdne) a ze dvou epifys; distální epifysa
začíná osifikovat po dosažení l. roku věku, proximální epifysa
(v hlavici radia) ve 4.-S. roce. Růstově aktivnější je distální epifysová
ploténka (proto míří foramen nutricium proximálně). Vedle
hlavních jader se vyskytují přídatná jádra: v tuberositas radii (ve
13. až 14. roce), někdy v proč. styloideus (současně s distální epifysou).
Samostatně osifikující proč. styloideus může být zdrojem
diagnostické chyby při rtg vyšetření. Proximální epifysa splývá
s diafysou mezi 14. a 17. rokem, distální epifysa mezi 17. a 19. rokem,
kdy také splývají přídatná osifikační jádra.
Variace radia
Typické tvarové variace, které by neovlivňovaly funkci, nejsou uradia
známé. Individuálně se liší velikost tuberculum radii a také výraznost
hřebenů a velikost tuberculum dorsale mezi rýhami pro šlachy
extcnsorů. U některých vrozených vad horní končetiny rádius
chybí, částečně nebo úplně. Ruka, která je defektem radia zbavena
kloubní opory pro větší část zápěstí, je pak tahem svalů vyvrácena
radiálně, často až s prsty obrácenými radioproximálně (manus vara
congenita). Často při této vadě chybí palec, často i 2. prst.

Distální konec radia

2008-06-10T01:00:00.001-07:00

Distální konec radia je rozšířen; rozeznáváme na
něm tyto útvary:
processus styloideus, bodcovitý výběžek, vybíhá
distálně z radiálního okraje rozšíření;
sulci tendinum musculorum extensorum -otisky
šlach natahovačů zápěstí a prstů na dorsální straně
distálniho konce kosti (obr. 249 B);
v rýhách jsou postupně ve směru od ulny radiálně šlachy těchto
svalů: m. extensor digitorum, m. cxtensor pollicis longus, m. extensor
carpi radialis brevis a m. extensor carpi radialis longus;
tuberculum dorsale je nápadnější hrbolck s podélnou lištou mezi
žlábky pro m. extensor pollicis longus a m. extensor carpi radialis
brevis;
incisura ulnaris je zářez obrácený proti ulně,
v němž je válcovitá kloubní plocha pro spojení
s hlavicí ulny;
facies articularis carpalis je mírně vyhloubená,
distálně hledící kloubní plocha pro spojení s proximální
řadou zápěstních kostí.
Hmatné útvary na radiu
Hlavice radia je hmatná distálně od laterálního epikondylu
humeru - hmatá se štěrbina mezi capitulum
humeri a caput radii a horní okraj hlavice radia jako
měrný bod, radiále. Tělo radia je hmatné skrze
předloketní svaly; dále je hmatný distální konec
kosti (se šlachami na hřbetní straně) a proč. styloideus,
jehož hrot je měrný bod, s ty lion.

KOSTI PŘEDLOKTÍ

2008-06-08T11:56:00.000-07:00

další dva okraje na těle radia jsou:
margo anterior, přední okraj - méně nápadně vyznačená hrana;
jde od tuberositas radii distálně podél lalerálního okraje kosti;
margo posterior, xadní okraj - nízká a méně nápadná hrana; jde
uprostřed zadní plochy tčla distálně, blíže k distálnímu konci.
Plochy kosti mezi hranami se označují jako
facies anterior,
facies posterior a
facies lateralis.
Foramen nutrietům, mířící proximálně, je na přední ploše těla, proximálně
od středu kosti.

Ossa antebrachii

2008-05-22T03:36:00.000-07:00

Kosti předloktí jsou dvě, proximálně skloubené shumerem
(a vzájemně), distálně s kostmi zápěstí
(a také vzájemně):
rádius, kost vřetenní - na straně palcové (laterálnč),
ulna, kost loketní - na straně malíkové (mediálně).
Podle jejich polohy se také mohou označovat
směry na předloktí a na ruce jako
směr radiální a ulnární.
Rádius - kost vřetenní
Rádius, kost vřetenní (obr. 249), má tři hlavní části;
jsou to:
caput radii, hlavice radia - na proximálním konci
kosti,
corpus radii, tělo radia,
distální konec radia.
Caput radii
Caput radii má tvar napříč postaveného kola, na
němž jsou dvě kloubní plochy:
fovea articularis, kloubní jamka na proximální
straně, pro styk s capitulum humeri,
circumferentia articularis, válcová nízká kloubní
plocha po obvodu, kterou hlavice zapadá do zářezu
v ulně a otáčí se v něm.
Collum radii
Collum radii, krček radia, je zúžený a zaoblený úsek
kosti pod hlavicí, spojující hlavici s tělem kosti.
Corpus radii
Corpus radii je zpředu oploštělé tělo kosti vřetenní;
tuberositas radii, nápadný drsný hrbol na rozhraní
krčku a těla, vpředu mediálně, je vyvýšené místo
úponu m. biceps brachii;
proti ulně (mediálně) je na těle radia podélná hrana -
margo interosseus, mediální okraj - ostrá podélná
hrana, ve kterou rádius vybíhá proti ulně; na tento
okraj je připojena vazivová membrána interossea
antebrachii;

Variace humeru

2008-05-19T07:38:00.000-07:00

1. Uhel mezi rovinou epikondylu a osou hlavice může být zvětšen,
což vyplývá z nedokončeného pootočení hlavice za ontogeneze.
2. Processus supracondylaris (proč. entepicondylaris) je výběžek
z vnitřní strany kosti nad epicondylus medialis (z okraje crista
supracondylaris medialis); výběžek směřuje shora k epikondylu;
od výběžku k epikondylu jde vazivový pruh, který uzavírá okno,
jímž zezadu dopředu do loketní krajiny přichází n. medianus, sestupující
z paže.
HUMERUS; pravá strana; pohled zezadu zmediální strany
1 caput humeri
2 corpus humeri
3 condylus humeri
4 collum anatomicum
5 collum chirurgicum
u sulcus nervi radialis
7 fossa olecrani
8 epicondylus lateralis
9 trochlea humeri
10 foramen nutricium
11 epicondylus medialis
12 sulcus nervi ulnaris
224 KOSTI PŘEDLOKTÍ
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER,
POŘADÍ A DOBA SPLÝVÁNÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍ-
CÍCH ČÁSTÍ KOSTI PAŽNÍ
M. měsíc
F. fetální
P. postnatální
R. rok
3. Foramen supracondylare vzniká osifikací ligamenta mezi proč.
supracondylaris a epikondylem; tímto kostěným okénkem pak probíhá
n. medianus; u řady savců je proč. supracondylaris, event. foramcn
spracondylare konstantní.

KOST PAŽNÍ

2008-05-15T10:35:00.000-07:00

Při fraktuře těla humeru je ohrožen n. radialis (v sulcus nervi
radialis), při fraktuře mediálního cpikondylu je ohrožen n. ulnaris,
který probíhá za epikondylem.
Hmatné útvary na humeru
Hlavici a tuberkula lze vyhmatat nepřesně, skrze
hmotu deltového svalu; tělo humeru je hmatné
v místě úponu deltového svalu, jinak je obklopené
svalstvem. Oba epikondyly jsou dobře hmatné (orientační
místa) spolu s malým úsekem kosti proximálně
od nich. V sulcus nervi ulnaris je možno pohmatem
(nebo nárazem) podráždit n. ulnaris (tzv.
„brňavka").
Osifikace a variace humeru
Osifikace humeru
Osifikace humeru (obr. 248) probíhá z diafysy (od poloviny 2. fetálního
měsíce) a ze dvou cpifys: v caput humeri - od poloviny
1. roku života -a v capitulum humeri - v průběhu 1. roku.
Později se vytvářejí přídatná jádra: v tuberculum majus (od
2. roku) a v tuberculum minus (od 4.—5. roku) - u dívek zpravidla
dříve než u hochů, dále v obou epikondylech. v mediálním cpikondylu
od 4. do 6. roku (dříve u dívek), v lalerálnim epikondylu ve
12. roce (opět dříve u dívek). Samostatné jádro vzniká též při vnitřním
okraji kladky, od 9. do 10. roku, u dívek dříve než u hochů.
Jádra v proximálním konci kosti navzájem splynou po dovršení
6 let, s diafysou splynou ve 20 letech věku. V distálním konci vzájemně
splynou jádra v kladce, v kapitulu a v laterálním epikondylu
mezi 14. a 16. rokem; po pubertě splývají s diafysou. Samostatná
osifikace v mediálním epikondylu se spojuje s ostatní částí kosti poměrně
pozdě (kolem 20. roku), zpravidla až po zániku ostatních cpifysových
štěrbin, což může vést k chybné diagnose zlomeniny.
Proximální epifysa humeru je růstově mnohem aktivnější než
epifysa distální (proto směřuje a. nulricia ve foramen nutricium
distálně.)

2008-05-02T04:00:00.001-07:00

sulcus nervi ulnaris, kudy probíhá n. ulnaris.
Pod epikondyly jsou dvě kloubní plochy:
capitulum humeri, hlavička kosti pažní - laterálnč,
kulovitého tvaru, pro skloubení s radiem,
trochlea humeri, kladka - mediálně, pro skloubení
s ulnou; jen trochlea dosahuje na zadní stranu kosti
a je vůči humeru postavena tak, že ulna k ní přikloubená
nepokračuje v ose humeru, ale je odkloněna
mírně laterálně (abdukční úhel předloktí);
fossa radialis je jamka vpředu nad capitulum humeri,
fossa coronoidea je obdobná jamka nad trochleou;
do fossa coronoidea zapadá při ohnutém loketním
klobu proč. coronoideus ulnae;
fossa olecrani, hlubší jamka na dorsální straně humeru,
nad trochleou; při cxtensi loketního kloubu
do ní zapadá výběžek ulny, olecranon;
u gracilních jedinců může na styku fossa coronoidea
a fossa olecrani kost zcela vymizet, takže v kosti je
otvor uzavřený vazivem.

2008-04-26T02:46:00.000-07:00

Corpus humeri
Corpus humeri je zaobleně trojhranné;
jeho tři plochy jsou:
facies anteromedialis, přední vnitřní plocha - navnitř od prodlouženi
crista tuberculi majoris,
facies anterolateralis, přední zevní plocha zevně od prodloužení
crista tuberculi majoris.
facies posterior, zadní plocha.
Na corpus humeri je laterálnč a mírně vpředu drsnatina
tuberositas deltoidea - pro úpon deltového svalu;
sulcus nervi radialis se táhne po zadní straně těla
humeru šikmo shora z vnitřní strany distálně a zevně
(tudy obíhá a kolem humeru sestupuje n. radialis
a a. profunda brachii).
Foramen nutrietům je asi v polovině délky corpus humeri, na jeho
zadní straně, a směřuje distálnč.
Distální konec humeru
Distální konec humeru, pro své kloubní plochy nazývaný
condylus humeri, se předozadně oplošťuje; mediálně
a laterálně vybíhá ve dva nápadné hrbolky; jsou to:
epicondylus medialis - na vnitřní straně,
epicondylus lateralis -na zevní straně; na obou začínají
předloketní svaly;

kost pažní

2008-04-19T09:37:00.001-07:00

Humerus -
Humerus, kost pažní (obr. 246 a 247), je typická
dlouhá kost, na které se rozlišuje:
caput humeri, hlavice - na kraniálnim konci kosti,
corpus humeri, tělo kosti pažní,
condylus humeri, distální kloubní konec.
Caput humeri
Caput humeri nese kulovitou styčnou plochu, která
je hlavicí ramenního kloubu. Osa hlavice je nakloněna
tak, že s osou těla kosti svírá úhel 130°. Hlavice
odpovídá jedné třetině povrchu koule. Při obvodu
hlavice se upíná kloubní pouzdro;
collum anatomicum, krček (anatomický), je místo
úponu kloubního pouzdra po obvodu hlavice.
Pod hlavicí jsou na přední straně kosti dva hrboly:
tuberculum majus, větší hrbol - laterálně,
tuberculum minus, menší hrbol - ventrálně; oba
hrboly jsou místa svalových úponů.
Hrboly distálně pokračují ve vyvýšené lišty:
crista tuberculi majoris,
crista tuberculi minoris; na obě hrany se také upínají
svaly;
sulcus intertubercularis je prohloubení mezi tuberculum
majus a tuberculum minus; je to místo,
kudy probíhá šlacha dlouhé hlavy m. biceps brachii.
Tuberculum majus má shora dolů tři plošky, na které se upíná: nahoře
m. supraspinatus, uprostřed m. infraspinatus, dole m. teres
minor; na crista tuberculi majoris se upíná m. pectoralis major.
Tuberculum minus je místo úponu m. subscapularis; na crista tuberculi
minoris se upíná m. teres major a m. latissimus dorsi.
Collum chirurgicum, zeštíhlení humeru pod oběma
hrboly, má svůj název proto, že je místem častých
zlomenin.

Kost klíční a kost pažní

2008-04-09T03:56:00.000-07:00

KOST KLÍČNÍ
KOST PAŽNÍ
chrupavčilé konce. Ve slernálním konci se v pubertě vytváří epifysové
osifikaéní jádro (u dívek ve 14.-15. roce, u hochů v 17. roce);
tato cpifysa je rudimentární a později splyne s okolni kosti. Růst
klavikuly tedy po určitou dobu probíhá mechanismem růstu zchrupavčité
epifysové ploténky, tedy stejně jako u dlouhých kostí, které
osifiktijí enchondrálně.
Variace klíční kosti
1. Tuberculum musculi deltoidei - variabilní hrbolek na předním
okraji kosti, na rozhraní zevní a střední třetiny, kde začínají okrajové
snopce m. dcltoideus;
2. facies articularis coracoidea - na styku klíční kosti s proč. coracoideus
v místě lig. coracoclaviculare mohou být obé kosti spojeny
kompletním kloubem, s kloubními plochami a pouzdrem, artiatlatio
coracoclavicularis;
3. facies costalis - chrupavkou povlečená ploška v místě lig. costoclaviculare
pro styk klíční kosti s 1. žebrem;
4. dysostosis cleidocranialis - defekt desmogenní osifikace, projevující
se tím, že jsou nedostatečně osifikovány kosti lebečniho krytu
a není osifíkovaná klíční kost, z níž persistuje jen vazivový pruh; jde
o vrozenou vadu osifikace; defekt se projeví také pohyblivostí ramen,
která je možno přiblížit k sobě dopředu ke střední čáře.

Osifikace a variace klíční kosti

2008-04-07T05:24:00.000-07:00

Osifikace a variace klíční kosti
Osifikace klíční kosti
Osifikace klíční kosti probíhá na začátku endesmálně,
neboť klavikula fylogeneticky vznikla jako krycí kost chrupavčitého
plctcncc. Osifikuje proto časně, již u embryí kolem 16 mm
délky (začátkem 6. týdne embryonálního), a to ze dvou center, mediálního
a laterálního, jež se objevují uprostřed délky kosti a navzájem
rychle splývají (počátkem l. týdne). Původní mesenchym
klavikuly se na obou koncích diferencuje v chrupavku. Potom se
všude v dosud neosifikovaných částech objevuje sekundární chrupavka,
podobná parenchymové chrupavce , a růst a osifikace
pak probíhají jako u krátké chondrogenní kosti, směrem
k periférii. U novorozence je klíční kost již osifikovaná a má
CLAVICULA; pravá strana
A pohled shora
1 extremitas acromialis
2 tuberculum conoidcum
3 extremitas stcrnalis
4 facies articularis sternalis
5 facies articularis acromialis
B pohled zdola
1 linea trapezoidca
2 tuberculum conoidcum
3 tubcrositas coracoidea
4 sulcus musculi subclavii
5 impressio ligamenti costoclavicularis
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER
A DOBA SPLÝVÁNI SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍCÍCH ČÁSTI
KLÍČNÍ KOSTI
modře - vydifcrencovaná chrupavka v kloubních koncích klavikuly,
která zahajuje osifikaci jako kost desmogenní (znázorněno zelenč)
T. týden
F. fetální
R. rok

Klíční kost

2008-04-02T05:37:00.000-07:00

Clavicula - kost klíční
Clavicula, kost klíční , je štíhlá
kost, dlouhá 12-16 cm; transversálně spojuje hrudní
kost s akromiem lopatky;
extremitas sternalis - vnitřní, silnější konec - je
kloubně spojen s manubrium sterni,
extremitas acromialis - zevní, plochý konec - je
sklouben s akromiem.
Pro obě skloubení má klavikula kloubní plochy:
facies articularis sternalis a
facies articularis acromialis.
Klavikula je esovitě prohnutá, vnitřni dvě třetiny
se klenou dopředu, laterální třetina dozadu. (Pod laterální
třetinou je hmatný proč. coracoideus lopatky.)
Celá kost se od akromia ke sternu mírně svažuje.
Horní strana kosti je hladká.
Spodní strana nese typické útvary:
tuberositas coracoidea, v laterální části, kde se
upíná lig. coracoclaviculare;
tato drsnatina bývá rozdělena ve dvě složky:
tuberculum conoideum - dále vzadu - a
linea trapezoidea - více vpředu; na obě drsná místa jsou připojena
ligamenta stejného jména - složky lig. coracoclaviculare;
impressio ligamenti costoclavicularis - při extremitas
sternalis - drsné místo s vkleslinami pro úpon
kostoklavikulárního vazu;
sukus musculi subclavii - mělká podélná rýha
uprostřed délky kosti, kde začíná m. subclavius.
Klíční kost přenáší na sternum tlaky a nárazy na horní končetinu.
Často se proto při nárazech na horní končetinu láme vlivem nepřímého
násilí. Praská obvykle na hranici zevní a střední třetiny, tj. na
přechodu dvojího zakřivení. Po zlomení kosti zůstává zpravidla
vnitřní část in šitu, zevní část se váhou končetiny dislokuje kaudálním
směrem (tahem za akromioklavikulární kloub a za korakoklavikulární
vaz).
Hmatná
je klavikula zpředu, v celé své délce.

lopatka

2008-03-27T05:18:00.000-07:00

Variace lopatky
1. Os acromii - samostatná osifikace akromia (z jeho samostatných
osifikčních jader (až v 6 % případů); s ostatní lopatkou je tato kost
nejčastěji spojena chrupavkou, může však být vytvořen ituhý kloub;
2. samostatná kost na hrotu proč. coracoideus (obdoba os acromii);
3. otvor vefossa infraspinata, vyplněný chrupavkou; vyskytuje se
u tělesně slabých jedinců;
4. scapula scaphoidea (lat. scapha, člun; řeč. skate, člun, vyhloubenina)
lopatka s konkávním mediálním okrajem; tvar i výška lopatky
a vyklenutí jejího mediálního okraje, jakož i tloušťka okrajových
kostěných lemů závisí na stupni rozvoje lopatkového svalstva;
5. spina musculi teretis majoris - výběžek 7 angulus inťerior laterálně;
zvětšuje místo začátku m. teres major.

Hmatné útvary na lopatce

2008-03-25T05:44:00.000-07:00

Hmatné útvary na lopatce
Hřeben lopatky a acromion, proč. coracoideus
(zpředu pod zevní třetinou klavikuly, skrze snopce
m. deltoideus), margo medialis, dále dolní úhel
a k němu přiléhající část margo lateralis.
Osifikace a variace lopatky
Osifikace lopatky
Osifikace lopatky začíná z Hlavního jádra (blízko colluin
scapulae) koncem 2. fetálního měsíce (v 8. týdnu). Charakteristická
jsou další samostatná jádra: v proč. coracoideus (v l. až
2. roce věku), pod ním (tzv. subcoracoid - současně i pro horní část
kloubní jamky) - v 10. 12. roce, v konvexní části při hrotu výbčžku
(v 16. roce); další jádra jsou v akromiu (2-3 variabilní jádra
mezi 13. a 16. rokem). Osifikace akromia může vytvořit samostatnou
kost (viz dále). Pro růst jsou důležité i chrupavčité lemy a epifysové
osifikace jejich okrajů: podkovovitá epifysa při okraji dolní
poloviny kloubní jamky, osifikace chrupavčitého lemu na mediálním
okraji a na dolním úhlu lopatky; objevují se v 15.-l8. roce
věku, potom srůstají.
Srůsty samostatných osifikací s okolím začínají u jádra subkorakoidního
a v horní části jamky ve 14. roce (u dívek) až v 17. roce
(u hochů), u jader v proč. coracoideus (v 15. roce), u osifikace
v akromiu po 16. roce; podkovovitá epifysa dolní části kloubní
jamky srůstá kolem 20. roku, po ní i ostatní epifysy v chrupavčitých
lemech (při mediálním okraji lopatky).
PLETENEC HORNÍ KONČETINY; scapula a clavicula;
pravá strana; pohled zpředu
l facies articularis acromii
2 tuberculum supraglenoidale
3 processus coracoideus
4 incisuraícapulae
5 margo superior
6 margo medialis
7 lineac muscularcs na facies costalis
8 acromion
9 cavitas glenoidalis
10 colluin seapulae
11 tuberculum infraglenoidalc
12 margo lateralis
KOST KLÍČNÍ 219
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER,
POŘADÍ A DOBA SPLÝVÁNÍ SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍ-
CÍCH ČÁSTÍ LOPATKY
červeně - pořadí vzniku jader a zániku růstových chrupavek
černě - doba vzniku jader a zániku růstových chrupavek
T, týden
F. fetální
R. rok

lopatka

2008-03-19T09:33:00.000-07:00

Cavitas glenoidalis
Na laterálním úhlu lopatky je
cavitas glenoidalis (fossa articularis) - kloubní
jamka ramenniho kloubu. Je mělká, vejčitá, kraniálně
užší než kaudálně.
Vůči rovině celé lopatky je jamka mírně odkloněna
dorsálně; tato
retroverse jamky činí asi 9°. Nad jamkou i pod ní
jsou drsné vyvýšeniny pro začátky svalů:
tuberculum supraglenoidale (supraarticulare) nad
kraniálním okrajem kloubní jamky (místo začátku
dlouhé hlavy m. biceps brachii);
tuberculum infraglenoidale (infraarticulare), pod
kaudálním okrajem jamky (místo začátku dlouhé
hlavy m. triceps brachii).
Collum scapulae je nepatrně zúžené místo mezi
kloubní jamkou a ostatní lopatkou.
Obr. 241. PLETENEC HORNÍ KONČETINY; scapula a clavicula;
pravá strana; pohled zezadu
1 fossa supraspinata
2 margo superior
5 spina scapulae
4 processus coracoideus
5 facies articularis acromii
6 acromion
7 okraj cavitas glenoidalis na angulus lateralis
8 collum scapulae
9 tuberculum infraglcnoidale
10 margo lateralis
11 tuberculum deltoideum (tuberositas triangularis spinae)
12 fossa infraspinata
13 margo medialis

okraj lopatky

2008-03-17T06:01:00.000-07:00

Horní končetiny

2008-03-13T06:48:00.000-07:00

OSSA MEMBRI SUPERIORIS -
KOSTI HORNÍ KONČETINY
CINGULUM MEMBRI
SUPERIORIS -
PLETENEC
HORNÍ KONČETINY
Scapula - lopatka
Scapula, lopatka, je plochá kost tvaru trojúhelníku
(obr. 241 a 242). Má tři okraje:
tnargo superior, medialis, lateralis;
okraje se stýkají v úhlech:
angulus superior, inferior, lateralis.
Facies posterior, hřbetní (zadní) plocha, je lehce
konvexní.
Facies costalis (anterior), přední, k žebrům přivrácená
plocha, je mírně konkávní.
Lopatka je umístěna ve svalstvu zad, ve výši
2.—7. žebra, a skloubena s kostí klíční.
Facies posterior
Facies posterior je rodělena šikmo napříč vyvýšeným
hřebenem;
spina scapulae, hřeben lopatky, začíná na mediálním
okraji trojhranným políčkem, na živém hmatným,
a táhne se nad laterální úhel; přitom se zvyšuje,
odděluje se od zadní plochy a vyčnívá nad zevním
úhlem laterálně a dopředu jako plochý výběžek,
acromion - nadpažek, na kterém je vpředu mediálně
oválná ploška pro přikloubení klíční kosti -
facies articularis acromii.
Hřeben lopatky i acromion jsou hmatné. Hmatný
zevní okraj akromia je měrný bod pro zjištění šířky
ramen (distantia biacromialis) a pro délku horní končetiny
(od akromia ke špičce 3. prstu).
Hřeben rozděluje dorsální plochu lopatky ve dvě
jámy:
fossa supraspinata - nadhřebenová jáma,
fossa infraspinata - podhřebenová jáma.
V obou jámách začínají svaly.
Asi ve třetině vzdálenosti od vnitřního okraje je hřeben lopatky
trojúhelníkovitě rozšířen směrem dolů -
tuberculum deltoideum (tuberositos triangularis spinae): končí
u něho zadní okraj deltového svalu a upíná se tam vzestupná část
trapezového svalu.
Processus coracoideus, výběžek zobcovitý (hákovitý),
vyčnívá z horního okraje lopatky dopředu (pod
zevní část klíční kosti). Je místem připojení svalů
a vazů a je hmatný pod zevní třetinou klíční kosti.
Incisura scapulae je zářez na horním okraji, těsně
navnitř vedle odstupu proč. coracoideus. Incisura je
doplněna pomocí lig. transversum scapulae superius
v otvor, kudy prochází n. suprascapularis.
Na horním okraji lopatky při incisuře začíná m. omohyoideus. Na
proč. coracoideus začíná lig coracoacromiale. lig. coracoclaviculare,
lig. coracohumerale (vaz ramcnního kloubu), m. coracobrachialis
a krátká hlava m. biceps brachii; upíná se tam m. pectoralis minor.

SKELETON MEMBRORUM - KOSTRA KONČETIN

2008-03-11T03:35:00.000-07:00

Kostra končetin je připojena k osové kostře;
ke kostře končetin patří:
ossa membri superioris, kosti horní končetiny -
párové - a jejich spojení;
ossa membri inferioris, kosti dolní končetiny
rovněž párové - a jejich spojení;
membrum superius (extremitas proximalis), horní
končetina, a
membrum inferius (extremitas distalis), dolní končetina,
mají u všech čtvernožců stejnou základní
stavbu
cingulum, pletenec - připojuje končetinu k osovému
skeletu;
na horní končetině je to lopatka a kost klíční,
na dolní končetiněJe to kost pánevní;
extremitas libera, volná končetina, je přikloubená
k cingulu a má u horní i dolní končetiny stejnou základní
stavbu,
tři typické úseky:
stylopodium s jedinou kostí (kost pažní, kost stehenní),
připojenou k pletenci,
zeugopodium — úsek tvořený dvěma kostmi (dvě
kosti předloktí, dvě kosti bérce),
autopodium — konečný úsek končetiny tvořený větším
počtem malých skcletních elementů, sestavených
v paprsky (základem je pět paprsků).
Rozdíly ve stavbě horní a dolní končetiny člověka
odpovídají rozdílnosti funkce a zátěže. Tento
rozdíl se projevuje v rozdílné pohyblivosti pletence,
v rozdílném tvaru a proporcích stylopodia a zeugopodia
a v různé úpravě autopodia, kdy autopodium
horní končetiny je přizpůsobeno funkcím uchopovacím,
autopodium dolní končetiny je přizpůsobeno
funkci opěrné a lokomoční.
Horní i dolní končetiny se vyvinuly ve fylogenezi z tzv. ploutvového
lemu, který se táhl podél těla primitivních ryb až něhož pak
po redukci střední části zůstala horní a dolní končetina, odpovídající
prsní a břišní ploutvi ryb. Postupná přestavba primitivní
ploutve v končetinu čtvernožců je známa z paleontologie. Za ontogeneze
vzniká základ končetiny jako ploutvovitý, frontálně postavený
končetinový pupen, z něhož se postupným růstem a diferenciací
vytváří končetina. Skeletní základ končetiny vzniká nejdříve
jako zhuštění mesenchymu, na kterém jsou patrný stopy primitivního
uspořádání skeletu ploutve fosilních lalokoploutvých ryb.
Tento mesenchymový základ se spolu s vývojem kloubů a svalových
základů mění v základ chrupavčitý; dále se pak člení a tvarově
se diferencuje. Růst končetiny do délky je výsledkem složité
interakce ektodermu na vrcholku končetinového pupenu a pod ním
uloženého mesodermu. Rozdělení jednotlivých prstů vzniká nejen
růstem v pěti oddělených paprscích, ale také druhotným zánikem
materiálu, který základy prstů původně spojoval. Vrozené vady
skeletu končetin vyplývají z poruch vývojových mechanismů (viz
Jde zejména o vady délkového růstu, vady vývoje okrajového
paprsku (hlavně na palcové straně) a o vady z poruch růstu
a rozdělení původně embryonálně spojených prstů.
ZÁKLADNÍ STAVBA KOSTRY KONČETIN
C cingulum

Infekce konecniku

2008-02-23T04:31:00.000-08:00

Infekce konečníku
Ženy i muži s rektální (konečníkovou) kapavkou mohou mít anální výtok, perianální (kolem análu) svrbění, tenesmus (bolestivé nutkání na stolici nebo močení) a rektální krvácení. Proktoskopie (instrumentální vyšetření rekta) ukáže zapálenou slizniční membránu s malým množstvím slizu

2008-01-31T22:46:00.001-08:00

Ženy
Asi 50% žen s kapavkou je asymptomatických, případně jsou symptomy mírné či atypické. Pacientka si může stěžovat na vaginální výtok, dysurii (obtíže při močení), mezimenstruační krvácení nebo krvácení po styku. Cervix se může jevit normálně nebo může nastat cervicitida (zánět děložního hrdla) s hlenohnisavým výpotkem. Postižení močové trubice způsobuje slabou dysurii, hnisavou sekreci a časté nutkání. Kombinace uretritidy (zánětu močové trubice) a cervicitidy při vyšetření je velmi jasná vodítko pro diagnózu, protože obě místa bývají infikována u většiny pacientek.
Pokročilejší symptomy, které mohou indikovat vývoj pánevní zánětové nemoci, zahrnují křeče a bolest, krvácení mezi menstruačními periodami, dávení nebo horečku.
Muži
U mužů je nejčastějším projevem dysurie (obtíže při močení) doprovázené řezáním a pálením a hustý hojným hnisavým (podobným kondenzovanému mléku) výtokem z močové trubice (uretry). Vyšetření ukáže zčervenalý externí uretrální močovod. Bez efektivní léčby se může rostoucí infekce rozšířit na nadvarle (epididymis), varlata (testes) nebo prostatu, projevující se navenek bolestí nebo svrběním šourku. Následkem takto rozsáhlé infekce může být neplodnost.

Kapavka

2008-01-23T01:16:00.001-08:00

Kapavka (též gonorrhoea či hovorově tripl nebo slangově kapela) patří mezi nejrozšířenější sexuálně přenosné nemoci na světě. Způsobuje ji gramnegativní bakterie. Onemocnění má obvykle charakter hnisávěho zánětu sliznic vylučovacích a pohlavních orgánů, někdy také může zasáhnout konečník, nebo spojivky v očích.
Epidemiologie
V roce 2000 zaznamenalo CDC (Center for Disease Control and Prevention - Středisko pro kontrolu nad nemocemi a jejich prevencí) v USA 358 995 případů kapavky. Asi 75 procent všech zaznamenaných případů kapavky se vyskytuje u osob ve věku 15 - 29 let. Nejpostižebější je skupina žen ve věku 15 - 19 let, u mužů pak věková kategorie 20 - 24 let. Ekonomové odhadují, že roční náklady na léčbu kapavky a souvisejících komplikací činí téměř 1,1 miliardy USD.
Kapavka se nejčastěji šíří při pohlavním styku. Infikované ženy mohou též přenést kapavku na novorozence během porodu, což se nejčastěji projeví jako oční infekce. Tato komplikace se v ČR prakticky nevyskytuje, protože novorozenci narozeni v porodnici mají preventivně ošetřeny oči vkápnutím Opthalmo Septonexu.
Inkubační doba činí obvykle 2-14 dnů. První symptomy se u mužů obvykle objevují mezi 2. a 5. dnem po infikaci, u žen 4. až 7. den. Někteří lidé ale mohou být asymptomatičtí (bez příznaků) i několik měsíců.
Jelikož jde o nemoc, která se šíří prakticky pouze pohlavním stykem, je nejúčinnější prevencí věrnost jedinému partnerovi nebo alespoň pečlivý výběr sexuálních partnerů. Poměrně účinně snižuje pravděpodobnost přenosu správné užití bariérové antikoncepce.
Průběh onemocnění
První infikované místo je obvykle tubulární epitel močové trubice a endocervix (výstelka děložního hrdla). Kromé těchto částí pohlavních a vylučovacích orgánů se bakteriím daří v konečníku, orofarynxu (ústní část hltanu) a spojivkách (očí). Vulva a vagina jsou obvykle ušetřeny, protože jsou pokryté vrstevními epitelními buňkami. Proto je u žen prvním místem infekce obvykle děložní hrdlo.
Postupem času se nemoc může rozšířit do dělohy a vejcovodů a ve výsledku zapřičinit tzv. pánevní zánětovou nemoc, která z různých příčin postihuje víc než 1 milión žen v USA každý rok. Ta může způsobit neplodnost (postiženo je asi 10 % infikovaných žen) či mimoděložní těhotenství.
Infekce kapavkou signifikantně zvyšuje riziko infikování HIV. Jde patrně o důsledek oslabení a narušení povrchu sliznic, které kapavka způsobuje.

Kvasinky

2008-01-12T10:58:00.000-08:00

Popis
Kvasinky - kvasinkový syndrom - kandidóza
Polysystémová chronická kandidóza, candidóza, mykóza, plísně

Jde o nadměrné pomnožení kvasinek (candida allbicans) ve střevech, krvi a orgánech.

Candida albicans je parazitická kvasinka, která osídluje střeva (10-15% střevní mikroflóry), pohlavní ústrojí, ústa, jícen a krk. Tato kvasinka žije za normálních podmínek v rovnováze s ostatními bakteriemi (např. acidophilus a bifidobakterie) a kvasinkami v lidském organismu.
Za určitých podmínek se však množí, oslabuje imunitní systém a způsobuje infekci známou jako kandidóza. Mikroorganismus může cestovat krevním oběhem do mnoha tělních orgánů.

Příčiny
Každé oslabení imunitního systému, jehož příčinou může být například toto:
• Steroidní hormony jako kortizon nebo anabolické steroidy v jídle nebo v lécích, zvláště v antikoncepčních pilulkách.
• Antibiotika podávaná lidem nebo zvířatům, jejichž maso lidé jedí. Antibiotika ničí užitečné bakterie (acidophilus, bifidobakter) stejně jako bakterie způsobující nemoc.
• Pravidelné užívání antikoncepčních pilulek.
• Stres.
• Nesprávná výživa, kdy je přijímáno nadměrné množství jednoduchých cukrů.
• Léčení rakoviny ozařováním nebo chemoterapií, chirurgický zákrok, umělá výživa.
• Zděděné nebo získané poškození imunitního systému ( např. AIDS).
• Příliš mnoho cukru v krvi, např. při cukrovce
• Přemíra alkoholu, léků nebo drog.
• Nakažení novorozence při porodu od matky, jeli genitální oblast zasažena infekcí.

Příznaky a diagnostika
Příznaky kvasinkové infekce u dospělých

Příznaky kvasinkové nákazy u dospělých jsou často natolik všeobecné, že je lékař bez dalších diagnostických opatření jen velmi těžko může přičíst na vrub kvasinkové nákaze.
Výčet sahá od chronických infekcí a bolestí hlavy přes chronickou únavu nebo deprese až po bolesti nervů a kloubů. Tyto plíživé příznaky mohou vystupovat samy nebo v kombinaci s jinými příznaky a mohou být více či méně výrazné. Jiné obtíže naopak zřetelně ukazují na příčinu onemocnění.

KŮŽE: svědění, pálení, bělavé, šupinaté ekzémy, malé puchýřky, zarudnutí, některé formy akné (léčbě vzdorující akné, hluboké boláky) plísňová onemocnění kůže a nehtů

NEHTY: bělavá až nažloutlá prosvětlení, uvolňování nehtů z lůžka, zvýšená lámavost nehtů

TRÁVICÍ ORGÁNY: zápach z ůst, nepříjemná chuť v ústech, tvorba aftů, povleklý jazyk, potíže při polykání, říhání, nadýmání (především po požití sladkých jídel), průjmy, zácpy¨, pálení a svědění konečníku, nevolnost, abnormální chuť na sladké, alkohol, popř. nesnášenlivost alkoholu

OČI: rozmazané vidění, pálení a svědění očí, kruhy a váčky pod očima, slzení, přecitlivělost na světlo, červené oči, bolest v očích

NOS: svědění v nose, chronická rýma, ucpaný nos

UŠI: Svědění, bolesti, záněty, ucpané uší, zvonění v uších, přecitlivělost na zvuky

POHLAVNÍ ORGÁNY A MOČOVÉ CESTY: bílý, sýrovitý výtok v oblasti ženských pohlavních orgánů - je doprovázen intenzívním svěděním, u mužů se výtok a svědění dostavují později, opakující se záněty dělohy, vaginální záněty, záněty močového měchýře a vaječníků, pokles tvorby pohlavních hormonů, poruchy menstruace, menstruační křeče a snížení sexuální touhy.

VLASY: padání vlasů, tvorba lupů, suchá nebo naopak mastná pokožka hlavy

KLOUBY a SVALY: bolestivost, slabost, třes končetin

POTÍŽE S HMOTNOSTÍ: přibírání či naopak bezdůvodné ubývání na váze, nechutenství či neodolatelná chuť k jídlu (především na sladké)

LYMFATICKÝ A CÉVNÍ SYSTÉM: zduřelé uzliny, studené nohy a ruce, zimouřivost, nízká tělesná teplota, opuchlý obličej, pocení, tvorba modřin, otoky, nízký či vysoký krevní tlak

SRDCE A PLÍCE: dýchavičnost, kašel, bolesti v hrudníku...

PSYCHIKA: deprese, zapomnětlivost, poruchy koncentrace, zmatenost, apatie, nespavost, změny nálad, ospalost, halucinace

HLAVA A NERVY: bolesti hlavy, migrény, pocit necitlivosti, brnění

ALERGIE, ZÁNĚTY, CHRONICKÁ ÚNAVA: následkem celkového oslabení imunitního systému se objevují alergie, chronické záněty a jiné nemoci. Asi 90 % nemocných s neurodermatidou trpí současně kvasinkami ve střevě.
Také astma bronchiale, lupenka (psoriasis) a revma jsou zhoršení alergie.

Projevy kvasinkové infekce u dětí

KŮŽE: načervenalé, silně svědící puchýřky v místech pokrytých plenkami.

NEHTY: bělavá až nažloutlá prosvětlení, nehet se pomalu uvolňuje z lůžka a zbarvuje se.

TRÁVICÍ ORGÁNY: Soor - světlé bělavé puntíky na sliznici úst či nápadné bělavé vyvýšeniny sliznice na okrajích jazyka, velmi časté nadýmání(zejména po sladkých jídlech), bolesti břicha, páchnoucí větry

POHLAVNÍ ORGÁNY: svědění

UŠI A HORNÍ CESTY DÝCHACÍ: chronické nebo opakované záněty uší nebo horních cest dýchacích.

DIAGNÓZA:
1. anamnéza - velmi často se onemocnění dá rozpoznat pouze podle příznaků a předchozího působení vyvolávajících faktorů
2. laboratorní důkaz: vzorky stolice, moči, vzorek z dýchacích cest, úst,kůže, nehtů, vlasů - časté chyby při odběru vzorku a falešně negativní výsledky
3. krevní testy - stanovování protilátek či průkaz kvasinek v krvi (provádí se v zahraničí).
4. EAV vyšetření

Přírodní a doplňková léčba
• Mezinárodní vědecké studie ukazují jako největšího pomocníka v léčbě ALOE VERA šťávu z celého listu. Aby ALOE VERA šťáva z celého listu byla efektivní - musí mít minimálně 5000 mg aktivních přírodních polysacharidů aloe na litr.

Aby léčba byla úspěšná, musí být komplexní a zahrnovat následující léčebné postupy:
1. protikvasinkové přípravky a léky
2. protikvasinková dieta
3. obnova přirozené střevní mikroflóry tzv. probiotiky
4. posílení imunitního systému
5. posílení jater
6. doplňující opatření

Tyto přístupy musí vždy probíhat současně !!

1.PROTIKVASINKOVÉ LÉKY A PŘÍPRAVKY:
Klasické léky proti kvasinkám ve střevech
• nystatin - tabletky, dražé, tekutina, gel
• natamycin
• amphotericin B
Klasické léky proti kvasinkám v orgánech
• azoly (flukokonazol)
Prášky, tinktury, krémy a šampony proti kožním plísním
• intraconazol proti plísňové infekci kůže a nehtů

Přírodní a doplňkové prostředky s protikvasinkovou aktivitou:

Korolen - regenerační bylinný přípravek s protikvasinkovým účinkem
Vironal - regenerační bylinný přípravek k posílení celkové imunity, působící proti plísním ve střevech, lze užívat současně s antibiotiky (pokud jsou nutné k léčbě bakteriálního! onemocnění) - posiluje jejich účinnost, snižuje jejich negativní účinky
Syrový česnek nebo česnek ve formě potravinového doplňku Garlic care
Čaj lapacho a maté
Výtažky z grapefruitových semínek
Albisan - přírodní prostředek k lokální léčbě vaginálních mykóz
Mykostop H přírodní přípravek proti kožním mykózám
Mykostop N přírodní přípravek proti mykózám nehtů

Náš tip na www.001shop.cz zvýhodněná sada na léčbu kvasinek, mykóz a plísní.

2.PROTIKVASINKOVÁ DIETA

Léčení kvasinkového onemocnění musí být vždy doplněno protiplísňovou ( protikvasinkovou ) dietou, při které s jídelníčku vymizí především všechny sladkosti a bílá mouka.

Potraviny povolené a vhodné
Čerstvá zelenina podle ročního období a saláty z ní
artyčoky, avokádo, brambory, brokolice, celer, cibule, cuketa, čekankové puky, černý kořen, červená řepa, česnek, čínské zelí, fazole, fenykl, chřest, karotka, kedlubna, křen, lilek, listový salát, mangold, mrkev, okurky, olivy, paprika, pažitka, polníček, pórek, rajčata, ředkev, ředkvičky, řeřicha, sója, sójové výhonky, špenát, topinambury, zelí ( všechny druhy ).

Houby
houbičky shiitake, hřiby, křemenáče, lišky, smrže, václavky, žampiony.

Ovoce
citróny, grepy, hrušky kyselé, jablka kyselá.

Koření
bylinky, hořčice ( velmi ostrá ), křen, pepř, skořice, sůl, majoránka, ocet, tymián, vanilka.

Živočišné produkty
jogurt s živými kulturami, maso ( kromě vepřového ), mléko, mořské plody, podmáslí, ryby, sýry, tvaroh, vejce, želatina.

Obilí
celozrnné výrobky, chléb kynutý droždím, chléb z kvasu, jáhly, pohanka.

Nápoje
čaj lapacho ( čaj Inků ), čaj maté, čaje ( kromě ovocných čajů ), minerální vody, zeleninové šťávy.

Oleje a tuky
za studena lisované a nerafinované čisté margaríny, rostlinné oleje.

Semena a ořechy
burské oříšky, dýňová semena, kešu ořechy, kokosové ořechy, lískové oříšky, sezamová semena, slunečnicová semena, vlašské ořechy.

Sladidla
mléčný cukr, ( umělé sladidla - aspartam, acesulfam, cyklamát, sacharin ).

Zcela nevhodné potraviny

Sladkosti
cukr ( bílý, hnědý, práškový, krystalový ), cukrovinky, hroznový cukr, kandys ( řepný cukr ), koláče, med, ovocný cukr - fruktóza, pudinkový prášek, sirup, sušené ovoce, sušenky, třtinový cukr, umělé sladidla sorbit a xylit, výrobky s cukrem, výrobky z instantního kakaa.

Ovoce
sladké druhy jako banány, hrozny, mandarinky, broskve, kompoty, koncetrované šťávy ( z jablek, hrušek ), konzervované ovoce, džemy.

Zelenina
konzervovaná zelenina, hotové výrobky z brambor, kečup přislazený cukrem, sójová omáčka přislazená cukrem.

Živočišné produkty
marinované pokrmy, ovocné jogurty, pokrmy obsahující cukr, mouku a konzervační látky, pokrmy s omáčkami a panádami.

Obilí
bílé mouky, loupaná rýže, obilné klíčky, přípravky na zhušťování omáček, těstoviny z bílé mouky.

Nápoje
alkoholické nápoje ( s výjimkou velmi suchého vína ), instantní a všechny slazené čaje, limonáda a coca-cola.

"Zlatá pravidla" protiplísňové diety
Zde je krátké shrnutí, na co musíte při této dietě dávat pozor.
• Na prvním místě se ve vašem jídelníčku nachází zelenina a saláty - čerstvé nebo šetrně podušené, podle sezónní nabídky.
• Vyhněte se konzervám všeho druhu.
• Jezte často bílé a kysané zelí, cibuli a pórek, ředkev a ředkvičky, česnek, křen a ostrou hořčici, podmáslí a přírodní jogurt - to jsou vyhlášení "nepřátelé" kvasinek.
• Zřekněte se cukru a všech jídel, ve kterých je obsažen;bílé rýže a všech výrobků z bílé mouky.
• Občas si pro změnu připravujte jídla z celozrnného obilí,ne však každý den. Celozrnné obilí působí kyselinotvorně.
• Zeleninu a saláty čistěte důkladně, abyste zabránili nové infekci.
• Zeleninu připravujte šetrným způsobem, aby se zachovaly vitaminy, minerály a jiné zdravé látky, které obsahuje. Používejte metody jako je dušení, vaření v páře, ohřívání ve varných sáčcích nebo v keramickém nádobí.
• Jako koření používejte čerstvé bylinky, solí šetřte.
• Pijte v dostatečném množství minerální vodu, čerstvě připravené zeleninové šťávy, bylinkové čaje, čaj lapacho a maté. Pijte co nejméně kávu a černý čaj, neboť oba nápoje jsou silně kyselinotvorné.
Kůra většinou trvá od 3 do 6 měsíců
Po skončení kůry se stravujte nadále zdravě.

3. OBNOVA PŘIROZENÉ STŘEVNÍ MIKROFLÓRY
Lactobacilus acidophilus
konzumace bílých jogurtů s živou mikroflórou

4.POSILNĚNÍ IMUNITNÍHO SYSTÉMU
Echinacea
vitamín C - 2-3g denně
Jablečný ocet

5.POSILNĚNÍ FUNKCE JATER
Odumírající kvasinky a jejich metabolity musí být z těla vyloučeny. Je třeba posilnit funkci jater jakožto hlavního detoxikačního orgánu.
Rabanon - bylinný přípravek na posilnění funkce jater
ostropestřec mariánský - možno použít i do pomazánek a salátů

6.DOPLŇUJÍCÍ OPATŘENÍ
Před zahájením terapie je možno vyčistit střeva klystýrem.
Dostatečně pijte - min. 2 litry denně.
Používejte nedráždivou čistě přírodní kosmetiku.
K hygieně intimních míst používejte speciální přípravky s protikvasinkovou aktivitou (např. Intima, Intimus).
Začněte používat nový zubní kartáček, který přes noc namočíte do roztoku s protikvasinkovým přípravkem
Během léčby perte prádlo, ručníky a žínky na 95 stupňů Celsia.

Klíšťový zánět mozku

2008-01-07T02:05:00.000-08:00

(klíšťová encefalitida)
Popis
Zánětlivé onemocnění mozku způsobené Flaviviry přenášenými na člověka klíšťaty. Člověk nejčastěji nakazí přenesením viru klíšťové encefalitidy přisátím infikovaného klíštěte při pobytu v listnatém nebo smíšeném lese. Kromě tohoto způsobu přenosu původce onemocnění jsou známy také případy nákazy alimentární cestou - požitím tepelně nezpracovaného mléka nebo mléčných výrobků. Virus Klíšťového zánětu mozku se vyskytuje u méně než 1% všech klíšťat. V určitých oblastech - v tzv. přírodních ohniscích nákazy může však promořenost klíšťat výrazně stoupnout. Informaci o ohniscích mohou podat epidemiologové územně příslušné hygienické stanice.
Známá přírodní ohniska klíšťového zánětu mozku jsou např. v povodí Sázavy, Vltavy, Berounky, Dyje, Křivoklátsko, Vranovská a Kníničská přehrada.

Příznaky a diagnostika
Vyvíjí se obvykle po uplynutí 7-10 až 14 dnů od přisátí infikovaného klíštěte.
I. Příznaky se mohou podobat virovému onemocnění dýchacích cest
II. Závažná forma onemocnění je spojena s postižením centrálního nervového systému a probíhá ve dvou fázích. Intenzita příznaků závisí i na fyzické námaze nemocného, proto je nutný klid na lůžku.
1. fáze - netypické chřipkové příznaky následovány 4-10 dny bez příznaků
2. fáze - vysoká horečka a příznaky vztahující se k postižení centrálního nervového systému, tato fáze může mít čtyři formy lišící se postižením různých částí mozku a celkovou závažností
• postižení mozkových blan: bolest hlavy, světloplachost, zánět spojivek
• postižení mozkové kůry: poruchy spánku, paměti, koncentrace, dezorientace, postižení hlavových nervů
• postižení mozkové kůry a předních rohů míšních: při poklesnutí teplot dochází k obrnám (nejčastěji k ochrnutí paže)
• postižení center v prodloužené míše - mívá za následek smrt, vyskytuje se především u lidí nad 60 let

DIAGNOSTIKA:
Podle epidemiologické anamnézy (přisátí klíštěte v nedávné minulosti), klinických příznaků a podle serologického vyšetření krve.

Klasická léčba
Klid na lůžku v místnosti s nepříliš silným osvětlením !!
Hypertonické roztoky glukózy
Vitamíny
Analeptika

Přírodní a doplňková léčba
PREVENCE:
Jdeme-li do listnatého nebo smíšeného lesa, měli bychom:
• mít ochranné oblečení - vysoká obuv, světle barevný oděv s dlouhými rukávy a dlouhými nohavicemi zastrčenými do ponožek; na světlém oděvu lze přítomnost klíšťat snáze odhalit
• používat repelentní prostředky proti klíšťatům
• po návratu domů se převléknout, oděv vytřepat a prohlédnout celý tělesný povrch
• denně kontrolovat domácí miláčky (kočky, psy), zda nemají klíště; při odstraňování klíšťat z těla zvířat musíme dbát stejných pokynů jako při odstraňování klíšťat u lidí
• co nejdříve odstranit přisátá klíšťata (výzkum prokázal, že klíště musí sát několik hodin, aby došlo k přenosu infekce)
• před manipulací s klíštětem je nutné místo dezinfikovat Jodisolem nebo jiným dezinfekčním prostředkem
• klíšťata odstraňovat velmi šetrně, je možno použít pinzety nebo elektrikářskou svorkou (krokodýlkem)
• uchopit klíště u hlavičky nikoli u zadečku (vymáčkli byste obsah jeho střev do ranky i s viry či bakteriemi) pinzetou a kýváním do stran jej uvolněte
• viklat opatrně, pokud se klíště nepustí kůže
• nikdy klíště nemačkat a nepolévat olejem (usmrcené klíště uvolňuje ze střevního obsahu viry a bakterie do krve člověka)
• po vyjmutí klíštěte opět místo dezinfikovat
• při odstraňování klíšťat zabránit potřísnění kůže či spojivek střevním obsahem klíšťat.

Proti klíšťové encefalitidě existuje též očkovací látka s mrtvým inaktivovaným virem a hyperimunní globulin, který je možno aplikovat osobám, u kterých došlo k přisátí několika klíšťat v endemické oblasti - tj. takové, kde se onemocnění klíšťovým zánětem mozku vyskytuje. Tento globulin je nutno podat do 96 hodin po přisátí klíšťat, nikdy ne později.

Klimakterické obtíže - problémy v menopauze

2007-12-29T03:15:00.000-08:00

Popis
Tělesné a duševní problémy související s ukončením menstruace ( obvykle mezi 45 až 55 lety ). U některých menopauza probíhá jen z několika málo nebo s vůbec žádnými projevy. U mnoha žen však dochází ke krátkodobým nebo dlouhodobým potížím.

Příčiny
• Snižování estrogenu a progesteronu v krvi
• Nedostatečný pohyb
• Nesprávná výživa nezajišťující dostatek živin, vitamínů a minerálů
• Psychické faktory: pokud je menopauza jako konec mládí a pohlavního života, je toto období mnohem těžší, než je-li bráno jako přirozená fáze života
• Kouření - má vliv na časnější nástup menopauzy, zhoršuje její příznaky
• Snížená funkce štítné žlázy je častá v menopauze a mnoho projevů menopauzy může být způsobeno nedostatečnou funkcí štítné žlázy

Příznaky a diagnostika
• Návaly horka
• Noční pocení
• Podrážděnost
• Únava
• Závratě
• Bolesti hlavy
• Úzkost
• Deprese
• Nedostatečné libido
• Poruchy močového měchýře
• Suchost pochvy a svědění
• Pálení a další nepříjemné pocity při pohlavní styku
• Citlivost prsou
• Suchost a stárnutí kůže
• Dechová nedostatečnost
• Srdeční arytmie
• Nespavost
• Osteoporóza - řídnutí kostí
• Zvýšené riziko ischemické choroby srdeční a mozkové mrtvice

Klasická léčba
Substituční hormonální terapie - je účinná, avšak přináší i dlouhodobé riziko, zejména vzniku rakoviny prsu.

Přírodní a doplňková léčba
Výživa:
Vynechejte ze svého jídelníčku:
• Alkohol, kofein, cukr, kořeněná jídla, horké polévky a nápoje - mohou vyvolávat návaly horka, zhoršit schopnost udržet moč, prohloubit výkyvy v náladách a způsobit okyselení krve což vede k uvolňování vápníku z kostí.
• Omezte maso a mléčné výrobky ( kromě zakysaných ) - podporují návaly horka, mohou i přispívat ke ztrátě vápníku z kostní hmoty.
• Omezte konzumaci soli - zvyšuje vylučování vápníku močí, zvyšuje krevní tlak.

Zařaďte do svého jídelníčku:
Potraviny s obsahem fytoestrogenů ( rostlinných hormonů, které se chovají podobně jako estrogeny organizmem produkované ): sójové boby, sójová mouka, tofu, brambory, celozrnné obiloviny, zelené fazolky, jablka, mrkev, třešně, česnek, datle, lněná semínka, koření anýz a fenykl.
Pokrmy z červené řepy - přináší ženám trvalejší úlevu než syntetické hormony.
Potraviny bohaté na esenciální mastné kyseliny - mají význam pro tvorbu hormonů, zdravou kůži a nervy: mořské ryby ( tuňák, losos, makrela, sardinky ) a rostlinné oleje lisované za studena.
Potraviny s obsahem bóru - zvyšují hladinu estrogenu: jablka, ořechy, hrušky, hrozny, broskve, mandle, med, hrách, čočka.
Potraviny s vysokým obsahem selenu - snižují návaly horka, podporují sekreci štítné žlázy a estrogenu: mořské ryby, celozrnné obiloviny, sója, fazole, vejce.
Potraviny s obsahem vitamínu C a bioflavonoidů - působí proti návalům horka: citrusové plody.
Denně vypijte 2 litry kvalitní vody za účelem prevence vysychání kůže a sliznic.

Potravinové doplňky:
Gynex - bylinný sirup zmírňující příznaky menopauzy, harmonizuje též sníženou funkci štítné žlázy.
Menopausal - Produkt doporučený ženám při potížích přechodu.
Soya lecitin - redukuje návaly horka.
Pupalkový olej - působí jako sedativum a diuretikum, podporuje tvorbu estrogenu a je důležitý proti návalům horka.
Stress B complex - je vhodný pro ženy , které trpí depresemi a úzkostí.
Vitamín E - působí proti návalům a vysychání poševní sliznice, je možno propíchnout kapsli vitamínu a aplikovat olej v poševní oblasti.
Omega 3 mastné kyseliny - ke zvýšení tvorby hormonů v případě, že ve stravě chybí mořské ryby a zastudena lisované rostlinné oleje.

Byliny:
Ptačinec, smetankové výhonky, kopřiva a vodnice mohou preventivně působit proti osteoporóze.
Anýz a fenykl - podporují tvorbu estrogenů.
Mátový čaj - má uklidňující vlastnosti, je vhodný k léčení návalů.

Cvičení a pohyb:
Pomáhá proti depresím ( zvyšuje vylučování endorfínů - hormonů štěstí ) a je dobrou prevencí osteoporózy.
Častý pohlavní styk může zmírnit vysychání pochvy.

Aromaterapie:
Každodenní koupele s 3 kapkami šalvějového oleje, 2 kapkami oleje z růžovích květů a 2 kapkami gerániového oleje působí proti návalům horka.
Levandulový olej v odpařovači podporuje celkovou relaxaci.

Bachovy květové esence:
• modřín: při nedostatku sebedůvěry
• hořčice: při bezdůvodné depresi
• chmerek: při náladovosti
• ořešák: pomáhá se vyrovnat se životními změnami

Homeopatie:
Nejúčinnější je konstituční homeopatie. Než se podaří nalézt vhodný konstituční lék je možno použít následují homeopatika:
• Sepia: při návalech, úzkostných stavech, bolestivém sexu a snížení sexuální touhy
• Lachesis: při návalech, silném krvácení, nočních potech, děložních křečích a podrážděnosti
• Pulsatilla: při návalech, nepříjemných emocích a výkyvech nálady
• Calandula mast: při suchosti pochvy.

Infekční zánět uzlin

2007-12-17T13:49:00.001-08:00

Popis
Mononukleóza = Infekční zánět uzlin

Infekční onemocnění hrtanu a mízních uzlin. Nejčastěji postihuje děti a dospívající mládež. V dětství má toto onemocnění mírný průběh, v dospívání jsou příznaky výraznější.
Zpravidla trvá 2-4 týdny.
Bez komplikací má dobrou prognózu.

Příčiny
Infekční agens je virus Epstein-Barrové (EB viróza), které se rozšiřuje nakaženými slinami např. při líbání ("nemoc zamilovaných") nebo kapénkovou nákazou. Do organismu virus pronikne často již v dětství, aniž by vyvolal jakékoliv příznaky onemocnění. Aktivaci viru může způsobit stres, snížení imunity nebo nervové vyčerpání.

Příznaky a diagnostika
• Celkové nebo místní zvětšení lymfatických uzlin (především krční a týlní uzliny) - jsou tuhé, pohyblivé a málo bolestivé
• Horečka (38-39 stupňů Celsia)
• Bolest hlavy
• Bolest končetin
• Bolest v krku
• Nechutenství
• Slabost, únava
• Zvětšení sleziny
• Zvětšení jater
• Tvorba zarudlých pupínků
• Otoky kolem očí
• Někdy zcela bez příznaků

Diagnóza:
• krevní obraz - charakteristické zvýšení jednojaderných bílých krvinek (monocytů)
• serologie: průkaz protilátek proti EB viru
• nutno zjistit, zda jsou zvětšená játra a slezina

Komplikace
• Ucpání horních cest dýchacích
• Obtížné polykání
• Zápal plic
• Zánět srdečního svalu
• Zánět mozkových blan
• Oslabení imunity
• Onemocnění jater, žloutenka
• Streptokoková angína
• Vzácná komplikace: protržení sleziny

Klasická léčba
Specifický lék neexistuje.
Antibiotika nemají smysl, pokud nedojde k druhotné bakteriální infekci (krku, uší).
Terapie je symptomatická:
• tlumí se bolesti a snižuje se horečka (nikdy nepodávat aspirin-nebezpečí vážného onemocnění jater - Reyův syndrom)
• klid na lůžku, obvykle po dobu jednoho až dvou týdnů
• dokud je zvětšená slezina zákaz cvičení a sportování
Terapie komplikací:
Při ucpání horních cest dýchacích se občas podávají kortikosteroidy
Při streptokokové nákaze v krku se podávají antibiotika (nejlépe erythromycin)
Při protržení sleziny - chirurgická operace

Přírodní a doplňková léčba
Výživa:
• Lehká, ale výživná strava: teplé polévky, celozrnné obiloviny, ovoce, zelenina, libové bílé maso.
• V případě polykacích potíží polotekutá strava a pití po malých doušcích.
• Pití dostatečného množství čerstvě vylisovaných zeleninových či ovocných šťáv a minerálek.
• Česnek posiluje imunitu, desinfikuje a je přírodním antibiotikem.
• Vynechte: tuky (zátěž pro játra), sladkosti, polotovary s potravinářskými přísadami, smažená jídla, hamburgery, uzeniny, výrobky z bílé mouky alkoholické a nealkoholické kupované nápoje, kávu a čaj.

Kloktání:
Při bolestech v krku kloktejte teplou vodu s citronem a medem.

Potravinové doplňky:
Vitamín C s bioflavonoidy - protivirové a protizánětlivé účinky
Vitamín E - chrání játra před zánětem, posiluje imunitu
Lactobacilus acidophilus - pokud byly nasazeny antibiotika, tak po jejich dobrání obnovuje přirozenou střevní mikroflóru

Bylinná léčba:
Echinacea - protivirové a protibakteriální účinky
Česnek - protivirové účinky
Vironal - bylinný sirup s protivirovým a protibakteriálním účinkem
Smetanka lékařská a mléč zelinný chrání játra
Černý bez - snižuje teplotu

Homeopatie:
Belladonna - při vysokých teplotách
Cistus -nemocný pociťuje chlad, má zimnici a zvětšené mízní uzliny
Mercurius corrosivus - nezmenšující se bolest v krku, úporné nepříjemné pocení, na dotek citlivé uzliny
Ailanthus - při bolestech hlavy, celkovém oslabení, bolestech svalů a při potížích s polykáním

Největší účinnost při regeneraci organismu má homeopatický konstituční lék.

Masáž:
Masírování zad podél páteře napomáhá uvolnění nervového systému.

Chřipka

2007-12-15T05:11:00.001-08:00

Popis
Nakažlivé virové onemocnění. Příznaky se objevují od 1 do čtyř dnů po nákaze.

Příčiny
Přes 200 virů.
Oslabení organismu.

Příznaky a diagnostika
• Bolest hlavy
• Únava
• Bolesti svalů a kloubů
• Škrábání v krku
• Kašel a rýma
• Žaludeční nevolnost, zvracení, průjem
• Zvýšená teplota
• Zimnice a horečka

Komplikace
Bakteriální superinfekce virem oslabených sliznic - záněty průdušek, zápal plic

Klasická léčba
Antibiotika by se měli nasazovat pouze u lidí s oslabenou imunitou a chronickými nemocemi, kde hrozí bakteriální superinfekce a rozvoj komplikací.
Antibiotika nezabírají na virová onemocnění!
Léky na snižování horečky jsou nutné též pouze u oslabených jedinců a trvá -li vysoká horečka dlouho a pacient je vyčerpaný.
Horečka je přirozená obranná reakce organismu.

Přírodní a doplňková léčba
Doporučují se 48 hodinový půst nebo jíst pouze velmi lehká jídla (ovoce či zeleninu).
Pití velkého množství tekutin ! ( 6 - 8 sklenic )
Klid na lůžku ! (žádná televize)
Pocení - možno podpořit hodně teplou koupelí a pitím teplého čaje s citrónem a medem ( horké koupele neprovádět při onemocnění srdce, cév , ledvin či při jiném závažném chronickém onemocnění )
Česnek nebo česnekové kapsle mají bakteriocidní účinek a snižují tvorbu hlenů

Potravinové doplňky:
Vysoké dávky vitamínu C (tlumená forma) - 3 až 6 g denně
Vironal - regenerační protivirový prostředek, posiluje imunitu, urychluje léčbu a rekonvalescenci

Aromaterapie:
Do koupelí můžeme přidávat několik kapek eukaliptového, levandulového, mátového či čajovníkového éterického oleje.
Tyto oleje můžeme používat i do aromaterapeutických lamp, abychom bránili šíření infekce.
Spiron - směs éterických olejů, pomáhá dezinfikovat prostor, příjemná vůně uvolňuje dýchací cesty
Čajovníkový éterický olej můžete vtírat do dlaní, šíje a slabin - zmírňuje příznaky
Levandulový éterický olej vetřený do spánků zmírňuje bolest hlavy a napomáhá spánku

Fytoterapie:
Bezinkový čaj, čaj z kombuchy, čaj z řebříčku, mátový čaj
Tužebníkový čaj zmírňuje bolesti svalů a hlavy
Odvar z kůry plané třešně pomáhá při silném kašli a rýmě
Droserin - speciální bylinný krém pomáhá odkašlávat a snižovat horečku a bolest hlavy. Aplikuje se na oblast plic a na reflexní zóny na obličeje. Doplňuje léčbu Vironalem.

Čajovníkový éterický olej Homeopatie:
Belladona - při prudkém vývoji, vysoké horečce, zarudlé, vysušené a horké kůži a při pulzujících bolestech
Baptisia - při zažívacích obtížích a naprosté slabosti
Bryonia - při bolestivém kašli a žízni
Arsenicum album - při pocitu únavy a neklidu
Gelsemium - při zimnicích, bolestech svalů a kostí, bolestech očí a celkové únavě
Pulsatila - když hleny mají žlutou barvu, není žízeň a pacient ztrácí čich
Neurčí -li lékař jinak berou se léky v ředění 9CH v dávce 5 granulí pod jazyk každé 2 hodiny ( nanejvýš 6 dávek denně) po dobu 3 dnů. Dětem mladším 3 let můžeme granule rozpustit ve troše vody.

Ledvinové kameny

2007-12-13T03:59:00.001-08:00

Ledvinové kameny jsou tvořeny nahromaděním minerálních solí, které se mohou usazovat kdekoliv v močových cestách. Ke krystalizaci dochází při nasycení moči krystalotvornýmimi látkami a při změně pH moči (např. při infekci).

Druhy kamenů: vápenné kameny (tvořené šťavelanem nebo fosforečnanem vápenatým) - 80%
kameny z kyseliny močové
kameny tvořené fosfátem hořečnato-amonným
cystinové kameny

Příčiny
Příčiny vzniku:

Vápenné kameny:
vysoká hladina vápníku v krvi a následně v moči:
• zvýšené vstřebávání vápníku ve střevě ( často dědičná tendence )
• porucha funkce příštítných tělísek
• otrava vitaminem D
• nadměrná konzumace rafinovaných cukrů - stimuluje tvorbu inzulínu, který způsobuje nadměrné vylučování vápníku močí
• vysoká konzumace živočišných bílkovin zvyšuje též vylučování vápníku močí
• nadměrná konzumace šťavelanů ( špenát, reveň, řepa, arašídy,jahody, angrešt, chřest, kakao, čokoláda, ostružiny, sladké brambory, pečené fazole, pórek, rebarbora, hroznové víno, coca-cola)
• nadměrné pití některých druhů minerálek dehydratace

Urátové kameny (z kyseliny močové):
• nadměrná hladina kyseliny močové v krvi - při dně
• dehydratace

Kameny z fosfátu hořečnato-amonného:
• Se tvoří na základě infekce ( především u žen )

Cystinové kameny:
• Cystinurie - dědičná porucha

Příznaky a diagnostika
• Nepříliš silná bolest na jedné straně dolní části zad
• Ledvinná kolika - způsobená pohybem kameny v močovodu nebo ledvinách
• Potíže s močením - způsobují kameny v močovém měchýři
• Častější infekce

Klasická léčba
• Vápenné kameny- léky s obsahem sodného fosfátu celulózy
• Ostatní - citrát draselný
• Litotripsie - rozbíjení kamenů ultrazvukem
• Chirurgické operace

Přírodní a doplňková léčba
• Mezinárodní vědecké studie ukazují jako největšího pomocníka v léčbě ALOE VERA šťávu z celého listu. Aby ALOE VERA šťáva z celého listu byla efektivní - musí mít minimálně 5000 mg aktivních přírodních polysacharidů aloe na litr.

Strava:
Potraviny, které mohou pomoci zabránit vzniku ledvinových kamenů:
• Ovoce
• Zelenina
• Vláknité obiloviny (např. rýžové otruby)
• Dostatek vody
• Potraviny bohaté na vitamín A jsou prospěšné pro močové cesty a tlumí tvorbu kamenů ( vojtěška, meruňky, ananasový meloun, mrkev)
• Tvrdí se, že každodenní pití vody s malým množstvím jablečného octa nebo citrónové šťávy a medu pomáhá rozpustit kameny

Potraviny, které mohou přispívat ke vzniku ledvinových kamenů:
• Potraviny s vysokým obsahem proteinů, zejména masa
• Nadbytek soli
• Potraviny s vysokým obsahem šťavelanů ( špenát, reveň, řepa, arašídy,jahody, angrešt, chřest, kakao, čokoláda, ostružiny, sladké brambory, pečené fazole, pórek, rebarbora, hroznové víno, coca-cola)
• Rafinované cukry
• Káva a alkohol - dehydratují organismus a mohou podpořit tvorbu urátových a šťavelových kamenů
• Omezení vápníku ve stravě může být podle studií bezcenné nebo i škodlivé. Paradoxně se může zvýšit množství šťavelanů v moči a podpořit se další výskyt ledvinných kamenů.

Potravinové doplňky:
Hořčík - 500mg denně - redukuje vstřebávání vápníku a může snižovat hladinu šťávelanů v moči. Užívá se oxid hořečnatý, hydroxid nebo chlorid hořečnatý.
B komplex vitamínů - v kombinaci s hořčíkem redukují výskyt šťavelanů
Zinek -50-80 mg - může pomoci zablokovat tvorbu krystalů, které by se přetvořily na kameny
Renol - speciální bylinný sirup určený k regeneraci ledvin a močových cest
Aloe vera - konzumovaná v takovém množství v jakém nemá projímavé účinky, může být užitečná v prevenci tvorby kamenů a v omezování velikosti kamenů během akutního záchvatu.

Byliny:
Odvar z kopřivy - pomáhá rozpustit kameny
Jinan dvoulaločnatý a vodilka ve formě výtažků podporují krevní oběh v ledvinách a mají protizánětlivé účinky.

Homeopatie:
Silný záchvat bolesti při ledvinné kolice můžeme zmírnit následujícími homeopatiky, vždy je však nutno vyhledat lékaře:
Berberis - při velmi silné bolesti během močení, lokalizovaní mezi dolními žebry a bokem a vycházejícími ze středu, zhoršující se během pohybu, zmenšující se při lehu na postižené straně
Cantharis- bodavá bolest vystřelující na všechny strany, pálení močového měchýře, silné nucení na močení, žízeň a zvracení po jídle
Nux vomica - při pravostranné bodavé bolesti směřující do genitálií a dále do pravé končetiny, doprovázené nevolností a zvracením nebo směřující do konečníku a provázené nucením na stolici. Při zvýšeném tlaku se proud moče zastavuje, nemocný má zimnici a je podrážděný.
Tabacum- při bolesti přesunující se podél močovodu, vyvolávající nevolnost a studený pot
Lycopodium- při pravostranné bolesti zastavené v oblasti močového měchýře, nevyzařující do končetiny, při bolesti dolní části zad, ustupující po močení, když se v moči objevuje červená usazenina a bolest se stupňuje mezi 16.00 a 8.00 hodinou ranní.

V prevenci je nejúčinnější konstituční homeopatická léčba.

Chronický únavový syndrom

2007-12-11T03:43:00.001-08:00

Popis
= chronický únavový a imunitní dysfunkční syndrom (CFIDS - chronic fatigue and immune dysfunction syndrome = "syndrom chronické neuroendokrinoimunitní dysfunkce" nebo CNDS = Myalgická encefalomyelitida (ME) = chronická EB viróza, chronická infekční mononukleóza, epidemická neuromyastenie nebo postinfekční neurastenický syndrom.
Podobná onemocnění:
Fybromyalgie - postihuje převážně ženy mezi 25. a 45. rokem života. Projevuje se bolestmi a ztuhlostísvalů, snadnou unavitelností a spánkem, který nepřináší osvěžení.
Sick building syndrom (SBS) - postihuje převážně lidi pracující v moderních budovách
Syndrom mnohočetné citlivosti na chemické látky (multiple chemical sensitivity - MCS)

Jde o komplexní onemocnění charakterizované nezměrnou únavou, projevující se hlubokým vyčerpáním, naprostou ztrátou výdrže a celou řadou dalších příznaků.

Příčiny
Možné vlivy:
• Sick building syndrom (SBS): vliv suchého, nevětraného interiéru moderních staveb, případně uvolňovaných chemických látek (z nábytku, koberců, nátěrových materiálů…) nebo mikroorganismů a jejich toxinů.
• Syndrom mnohočetné citlivosti na chemické látky (multiple chemical sensitivity - MCS): neúměrná reaktivita na chemické látky, znečišťující vodu, potravu i okolní prostředí ( pesticidy, deodoranty, cigaretový kouř, parfémy a průmyslové exhalace)
• Infekční vlivy: EB - viróza, Cytomegaloviróza (CMV), Herpes simplex virus
• Imunitní porucha
• Fokální infekce
• Stres
• Porucha CNS
• Porucha spánku
• Psychická porucha
• Porucha svalového metabolismu
• Chybění některých aminokyselin
• Autoimunitní onemocnění
• Nedostatek estrogenů
• Silikonové implantáty prsů
• Hypotenze
• Toxicita amalgámu

Příznaky a diagnostika
Příznaky:
• únava, která trvá déle než půl roku a snižuje dosavadní aktivitu o více než 50% (musí být vyloučeny všechny jiná onemocnění, která by mohly únavu způsobovat)
• bolesti kloubů a svalů
• zvýšené teploty
• bolesti v krku
• zvětšené uzliny
• světloplachost
• pocity úzkosti
• poruchy spánku
• poruchy orientace nebo paměti

DIAGNÓZA:
• Podrobná anamnéza
• Fyzikální vyšetření
• Imunologické laboratorní vyšetření Komplexním vyšetřením je třeba vyloučit infekční mononukleózu, lymeskou boreliózu a další chronické infekce, roztroušenou mozkomíšní sklerózu, hypotyreózu a systémová autoagresivní onemocnění (např. systémový lupus erytematodes, dermatomyositidu), anémii (chudokrevnost) a nedostatek vitamínů (především skupiny B) a důležitých prvků (železa, hořčíku, selenu), závažná postižení či dokonce selhávání funkce životně důležitých orgánů jako je srdce, játra a ledviny, chronická psychiatrická onemocnění,alkoholismus či jinou drogovou závislost.

Klasická léčba
• Imunomodulační léčba u nemocných, kteří mají v popředí známky imunodeficitu.
• Antibiotická léčba u nemocných s přítomnou bakteriální infekcí nebo s podezřením na fokální infekci, většinou v kombinaci s bodem 1.
• Vitaminy, minerály a přírodní látky při únavě, slabosti, energetickém deficitu.
• Nootropní a vazoaktivní léčba u těch, kde dominuje mentální únava s poruchou kognitivních funkcí.
• Systémová enzymoterapie
• Psychofarmaka, sedativa a hypnotika při sekundárních úzkostných a depresivních stavech; při související poruše spánku.
• Další symptomatická léčba dle klinického obrazu.
• Komplexní, trpělivý, empatický přístup jako základ veškeré léčby.

Přírodní a doplňková léčba
Doplňková léčba:
Potravinové doplňky, vitamíny, minerály:
• zinek
• hořčík
• selen
• B komplex
• E vitamín
• C vitamín
• koenzym Q10
• L -karnitin
• omega-3 a omega-6 mastné kyseliny obsažené v pupalkovém oleji
• Echinacea purpurea - podporuje imunitu
• Lecitin - pomáhá při poruchách paměti
• Ginkgo biloba - pomáhá při poruchách paměti
• Guarana - zmírňuje únavu
• Výtažek z třezalky tečkované (Hypericum perforatum) - výrazný efekt proti herpetickým virům a retrovirům, mírný antidepresivní účinek

Strava:
hodně čerstvého ovoce a zeleniny, celozrnné produkty, těstoviny, rýži, brambory, z masa spíše mořské ryby a drůbež než tmavá masa. Nemocní často sami inklinují k vegetariánství nebo makrobiotice.

Zvládání stresu Relaxace, meditace, autogenní trénink
Muzikoterapie
Poslech tiché hudby doma uvolňuje napětí, skupinová léčba hudbou pomáhá účastníkům relaxovat a
sdílet své problémy

Ječné zrno

2007-12-08T06:55:00.000-08:00

hordeolum

Jde o stafylokokový absces drobných mazových žlázek při řasách na okraji víčka.

Příčiny
• Pomnožení stafylokoků
• Snížená imunita
• Špatná hygiena - dotýkání oka špinavou rukou
• Nedostatek vitamínů a špatná výživa Celkové onemocnění organismu - např. cukrovka

Příznaky a diagnostika
• Tlak
• Bolestivost
• Zčervenání víčka
• Otok víčka Nepříjemné pocity při mrkání

Klasická léčba
Absces během několika dnů (cca 7 dnů) spontánně perforuje.
Proces lze urychlit teplými obklady a antibiotickou mastí.

Přírodní a doplňková léčba
Samovolné hojení lze přírodními prostředky zrychlit.
Při opakujících se a nehojících se zánětech je třeba vždy vyhledat očního lékaře.

Bylinky:
1. Vnitřní užití: pro posílení imunity
Měsíček
Echinacea
2. Vnější použití: na zmírnění otoku obklady každé 2 až 3 hodiny (každý obklad použijte pouze 1x) Odvar z heřmánku nebo ze světlíku

Homeopatie:
• Pulsatilla 9 CH 5granulí 2-3x denně Zanícené oční víčko, slepené žlutým sekretem, svědění, zlepšení studenými obklady
• Belladona 9CH ř granulí 2-3x denně Červené oko citlivé na světlo s pocitem napětí a tepavé bolesti
• Euphrasia 5CH 5 granulí 2-3x denně Červené oko(zarudnutí spojivky), pocit pálení a "písku" v oku, slepená víčka
• Apis melifica 9CH 5granulí 2-3x denně Růžový zánět s otokem, bodavé bolesti, zlepšení studenými obklady
• Staphysagria 9CH 5granulí 2-3x denně Uzlovitost bez hnisání
• Arsenicum album 9CH 5granulí 2-3x denně Odřené oční víčko, červené, oteklé, palčivá, pálivá bolest, zlepšení teplem
• Mercurius solubilis 9CH 5granulí 2-3x denně víčko slepené hnisavým sekretem

Vitamíny:
Vitamín C s bioflavonoidy -3g-6g -účinný antioxidant, který chrání oči a tlumí záněty
Betacaroten - 25 000 UI - prekurzor vitamínu A, který je důležitý při všech očních problémech
Zinek - 30 mg denně - důležitý pro účinnost beta-carotenu
B komplex - pro podporu zdravých očí

Strava:
Dostatek ovoce, zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin a různých semínek a oříšků zajistí dostatek vitamínů a minerálů.
Vynechat bílé pečivo, cukr, alkohol - ochuzují organismus o důležité vitamíny.

Hypertenze

2007-12-04T09:15:00.001-08:00

Hypertenze = vysoký krevní tlak

Onemocnění se projevuje zvýšeným arteriálním tlakem nad 140/90 mm Hg (závislost na pohlaví a věku) Pokud se tento stav neléčí, má to za následek zvýšené riziko onemocnění srdce a cév nebo i smrti na srdeční infarkt či mozkovou mrtvici.

Příčiny
Esenciální hypertenze - příčina není známá
• větší riziko je u lidí s nadváhou
• při vysokém užívání soli
• u alkoholiků
• při užívání hormonální antikoncepce
• zneužívání léků a drog
• při nadměrné konzumaci kávy a čaje
• u lidí trpících chronickým stresem

Sekundární hypertenze může být způsobena:
• dědičným zúžením aorty
• cukrovkou
• zvýšenou funkcí štítné žlázy
• onemocněním nadledvinek
• aterosklerózou
• onemocněním ledvin
• těhotenstvím
• nežádoucími účinky léků, např. antikoncepčních pilulek či steroidů

Příznaky a diagnostika
Diagnóza:
Opakovaná měření krevního tlaku
Nutno pátrat po možnosti onemocnění ledvin či hormonálního systému, které by mohlo být příčinou sekundární hypertenze

Příznaky:
• Zpočátku může být bez příznaků
• Bolest hlavy - především v oblasti čela a spodiny lebeční
• Bušení srdce
• Rychlý srdeční tep
• Nadměrné pocení
• Poruchy vidění
• Šumění v uších
• Únava
• Nespavost
• Krvácení z nosu
• Závratě
• Poruchy vědomí
• Menší mozkové příhody
• Otoky kotníků
• Zhoršený dech

Zhoubná (maligní) hypertenze - 250/130 mm Hg i více
Může trvat několik hodin a dnů
Hrozí poškození cév v ledvinách, sítnici nebo mozku
Neléčená může skončit smrtí

Komplikace
Srdeční infarkt, mozková mrtvice, selhání ledvin

Klasická léčba
V případě sekundární hypertenze nutno léčit i základní onemocnění
Při esenciální hypertenzi:
Nejprve vhodné vyzkoušet režimová opatření
• snížit příjem soli
• přestat kouřit
• omezit alkohol
• zvýšit tělesnou aktivitu
• minimalizovat stres (někdy se předepisují krátkodobě trankvilizéry - např. Diazepan)

Pokud jsou u pacienta známky orgánového poškození (srdeční potíže, retinopatie - poškození sítnice), nasazují se léky:
• Diuretika
• Betablokátory
• Vazodilatátory
• ACE inhibitory
• Alfablokátory Centrálně působící léky
Kvůli nežádoucím účinkům léků jsou vhodnější kombinace léků

Přírodní a doplňková léčba
Strava:
Nutno omezit:
1. Sůl (Na omezené solení se dá jednak zvyknout, jednak je možno řadu pokrmů chuťově korigovat používáním vhodného koření, jako např. rozmarýn, libeček, oregano a podobně)
2. Konzumaci minerálek
3. Konzumaci uzenin ( značné množství soli a nasyceného tuku ).
4. Konzumaci masa, zejména tzv. červeného.
5. Alkohol
7. Omezení celkového příjmu potravy.
8. Moučná a sladká jídla.
9. Nápoje jako Coca -cola, Fanta….
10. Konzervovanou zeleninu a komerčně připravené potraviny

Do jídelníčku byste měli zařadit:
1. Tzv. bílé maso, tj. zejména drůbež a ryby. Konkrétně právě ryby jsou většinou velmi vhodné, protože obsahují také tzv. omega 3 mastné kyseliny, které působí antiskleroticky. Doporučuje se, aby týdenní dávka ryb byla alespoň 2 x 200 g.
2. Používání kvalitních olejů ( za studena lisovaný olivový, sezamový olej či lněný olej)
3. Konzumaci většího množství vlákniny( více zeleniny a ovoce)
4. Tmavý chléb, tmavé pečivo, dalamánky, celozrnné těstoviny, rýži Natural.
5. Čerstvě vylisované šťávy - z řepy, karotky, celeru, petržele, špenátu, citrusových plodů a rybízu.
6. Česnek
________________________________________
AVS metoda - psychowalkmany
Spouštět relaxační programy s cílovou frekvencí 8-13 Hz. Bližší poradenství před nákupem ve značkových centrech Galaxy. Další informace na www.galaxy.cz
________________________________________

Potravinové doplňky:
Hořčík s vápníkem - jejich nedostatek souvisí s vysokým tlakem
Česnek - Účinný při snižování krevního tlaku
Koenzym Q - Zlepšuje srdeční činnost a snižuje krevní tlak
Pupalkový olej - důležitý pro krevní oběh a snižování tlaku
Lecitin - Slouží k emulgaci tuků, zlepšuje funkci jater a snižuje krevní tlak
E vitamín - zlepšuje srdeční funkci
Selen - Jeho nedostatek souvisí se srdečním onemocněním

Fytoterapie:
Pro snížení krevního tlaku se může užívat paprika, fenykl, řebříček a petržel
Na zklidnění nervů je dobrý chmel a badrián

Bachova květinová terapie:
Může být nápomocná především při psychické příčině hypertenze, při rozčilení a stresech

Relaxační techniky:
Mohou být nápomocny při dosahování vnitřní rovnováhy a klidu

Homeopatie:
Konstituční homeopatie může výrazně přispět k léčbě hypertenze.

Endometrióza

2007-12-02T06:41:00.001-08:00

Popis
Chronické onemocnění žen, kdy endometriální (tkáň děložní sliznice) se objevuje na jiných orgánech - vaječníky, vejcovody, žlučník, vzácně i odlehlé orgány jako plíce, hlava, nosní dutiny. Tato tkáň reaguje na hormonální změny a každý měsíc krvácí. Krev, která nemůže normálně odtékat způsobuje vážné záněty, srůsty, bolesti, cysty.

Příčiny
• genetická vada
• následek toxického poškození chemikáliemi z prostředí
• nadměrná tvorba estrogenů jako důsledek užívání hormonů při pěstování dobytka a drůbeže a tudíž jejich vysoký obsah v naší stravě
• retrográdní (zpětná) menstruace, kdy krev je z dělohy vtahována zpět do vejcovodů a nese sebou endometriální tkáň
• porucha jater, kdy játra nedostatečně přeměňují estrogen na estriol, který již nezpůsobuje bujení tkáně

Příznaky a diagnostika
• úporné bolesti v době menstruace a ovulace
• silné nebo nepravidelné krvácení
• krvácení mezi periodami
• bolestivý pohlavní styk
• bolest v zádech
• zažívací problémy
• bolestivé močení a stolice
• neplodnost

Diagnóza:
Laparoskopií nebo chirurgickým vyšetřením

Klasická léčba
Hormonální terapie, analgetika proti bolestem, těhotenství (dočasná úleva), kauterizace (vypálení), kyretáž (vyškrábnutí) laserová chirurgie, chirurgická léčba-laparotomie, kdy se odstraní cysty a napraví srůsty na vejcovodech nebo hysterektomie (odnětí dělohy)

Přírodní a doplňková léčba
Cílem snížit hladinu estrogenů v těle a posílit funkci jater.
Přípravky na játra - ostropestřec mariánský, šťáva z černé ředkve (Rebanon), bylinný sirup Regalen

E vitamín - pomáhá odbourávat nadbytečný estrogen, působí proti srůstům 400 - 800 m.j. denně ( dávkování vždy konzultovat )

Vojtěška - obsahuje železo a vitamín K, který je potřebný pro udržení normální krevní sráženlivosti a hojení.)

Pupalkový olej (Primrose evening oil) - obsahuje kyselinu gama-linolovou, která podporuje tvorbu záněty tlumících prostaglandinů.

Omega 3 - mastné kyseliny (rybí tuk, lněný olej) též podporují tvorbu tlumivých prostaglandinů

Podpora funkce jater zdravou výživou -vynechání chemicky konzervovaných potravin, cukru, alkoholu, kofeinu

Vyvarování se potravin zvyšujících hladinu estrogenů v těle - pšenice, soja, citrusové plody, sladké brambory jamy.
Několikrát týdně zařaďte do jídelníčku japonské houby shitake - zabraňují abnormálnímu růstu tkání v těle.

Dráždivý tračník

2007-11-26T16:03:00.001-08:00

Popis
Dráždivé střevo = dráždivý tračník, střevní neuróza

Syndrom dráždivého střeva je jednou nejčastějších příčin bolestí břicha a poruch střevní činnosti.

Příčiny
• Potravinová alergie
• Dietní chyby
• Dieta s nízkým obsahem vlákniny
• Stres, přepracování a deprese
• Nadměrné užívání antibiotik, antacid či projímadel, které narušují střevní mikroflóru
• Kandidóza - rozmnožení kvasinek v trávicím traktu

Příznaky a diagnostika
• Bolesti křečovitého nebo kolikovitého rázu
• Nadýmání, větry, kručení a škroukání v břiše, někdy říhání
• Průjem nebo zácpa
• Hlen ve stolici
• Žaludeční nevolnost
• Zvracení
• Pálení žáhy
• Podvýživa

Diagnóza:
Nutno vyloučit jiná závažnější onemocnění
Vyšetření konečníku, u žen gynekologické vyšetření
Endoskopické vyšetření
Vyšetření krve

Klasická léčba
Psychologická či psychiatrická léčba
Cvičení a relaxace
Dieta s vysokým obsahem vlákniny
Spasmolytika
Léky proti průjmům

Přírodní a doplňková léčba
• Mezinárodní vědecké studie ukazují jako největšího pomocníka v léčbě trávicích potíží ALOE VERA šťávu z celého listu. Aby ALOE VERA šťáva z celého listu byla efektivní - musí mít minimálně 5000 mg aktivních přírodních polysacharidů aloe na litr.

Upozornění: Vždy je nutno navštívit lékaře pro vyloučení přecitlivělosti na laktózu či jiné onemocnění střeva!

Strava:
Vyloučit: mléčné výrobky, pšenice a výrobky na bázi lepku (sušenky, zákusky), cukr, kávu, alkohol, smažená jídla, zmrzlinu, pomerančové a grapefruitové šťávy, margaríny, ořechy, zpracované a instantní výrobky, červené maso.
Také nadýmající jídla a potraviny obsahující nerozpustnou vlákninu mohou být těžko stravitelné (otruby,ořechy, kukuřice, luštěniny)
Nejlepší je vyzkoušet vylučovací dietu pro zjištění možné potravinové alergie.
Zařadit: bezlepkové obiloviny ( celozrnná rýže, proso, pohanka ), živý jogurt, zeleninu a ovoce, ryby a drůbež.
Důležité je pomalé a důkladné kousání potravy.

Potravinové doplňky:
B komplex - potřebný pro udržování svalového napětí trávicího traktu a pro zklidnění psychiky
Vitamín B12 - důležitý pro správné vstřebání potravy, syntézu bílkovin a metabolismus cukrů a tuků, i pro prevenci anémie
Vojtěška - Alfalfa - obsahuje vitamín K, potřebný k tvorbě střevní mikroflóry a pro správné trávení a chlorofyl vhodný k hojení a čištění krevního řečiště
Acidophilus 6 miliard - slouží k doplnění příznivé střevní mikroflóry
Česnek - podporuje trávení a rozklad toxinů ve střevě, má bakteriocidní účinky
Aloe vera - má velmi hojivé účinky na trávicí trakt
Pupalkový olej - slouží k doplnění esenciálních mastných kyselin potřebných k ochraně střevní stěny
Regalen - podporuje regeneraci jater, někteří lidé s tímto onemocněním mají i abnormální hladinu jaterních enzymů v krvi

Relaxace:
Masáže a relaxace pomáhají snížit napětí a stres.

Autogenní tréning:
Pomáhá naučit se vypořádávat s každodenním stresem

Homeopatie:
Nejlepších úspěchů může být dosaženo konstituční homeopatickou léčbou
Pro symptomatickou léčbu se doporučují především následující léky:
Nux vomica - při nadýmání a křečích, po dietní chybě, po užití alkoholu či kávy
Aconitum - je-li hlavní příčinou napětí a úzkost
Argentum nitricum - zmírňuje hlenovitý průjem

Cvičení:
Strečink, plavání, chůze,jóga, Tai -chi, Chi -kung
Mají příznivý vliv na vegetativní nervový systém

Klystýry:
Pomáhají při nadměrné plynatosti a nadýmání, pročišťují střeva

Aromaterapie:
Několik kapek valeriánské esence na kostku přírodního hnědého cukru snižuje napětí a úzkost
Esence saturejky pomáhá léčit křeče ve střevech ( tři kapky na jednu čajovou lžičku přírodního cukru, užívat mezi jídly)

2007-11-24T03:44:00.001-08:00

Dráždivé střevo
________________________________________
Popis
Dráždivé střevo = dráždivý tračník, střevní neuróza

Syndrom dráždivého střeva je jednou nejčastějších příčin bolestí břicha a poruch střevní činnosti.

Příčiny
• Potravinová alergie
• Dietní chyby
• Dieta s nízkým obsahem vlákniny
• Stres, přepracování a deprese
• Nadměrné užívání antibiotik, antacid či projímadel, které narušují střevní mikroflóru
• Kandidóza - rozmnožení kvasinek v trávicím traktu

Příznaky a diagnostika
• Bolesti křečovitého nebo kolikovitého rázu
• Nadýmání, větry, kručení a škroukání v břiše, někdy říhání
• Průjem nebo zácpa
• Hlen ve stolici
• Žaludeční nevolnost
• Zvracení
• Pálení žáhy
• Podvýživa

Diagnóza:
Nutno vyloučit jiná závažnější onemocnění
Vyšetření konečníku, u žen gynekologické vyšetření
Endoskopické vyšetření
Vyšetření krve

Klasická léčba
Psychologická či psychiatrická léčba
Cvičení a relaxace
Dieta s vysokým obsahem vlákniny
Spasmolytika
Léky proti průjmům

Přírodní a doplňková léčba
• Mezinárodní vědecké studie ukazují jako největšího pomocníka v léčbě trávicích potíží ALOE VERA šťávu z celého listu. Aby ALOE VERA šťáva z celého listu byla efektivní - musí mít minimálně 5000 mg aktivních přírodních polysacharidů aloe na litr.

Upozornění: Vždy je nutno navštívit lékaře pro vyloučení přecitlivělosti na laktózu či jiné onemocnění střeva!

Strava:
Vyloučit: mléčné výrobky, pšenice a výrobky na bázi lepku (sušenky, zákusky), cukr, kávu, alkohol, smažená jídla, zmrzlinu, pomerančové a grapefruitové šťávy, margaríny, ořechy, zpracované a instantní výrobky, červené maso.
Také nadýmající jídla a potraviny obsahující nerozpustnou vlákninu mohou být těžko stravitelné (otruby,ořechy, kukuřice, luštěniny)
Nejlepší je vyzkoušet vylučovací dietu pro zjištění možné potravinové alergie.
Zařadit: bezlepkové obiloviny ( celozrnná rýže, proso, pohanka ), živý jogurt, zeleninu a ovoce, ryby a drůbež.
Důležité je pomalé a důkladné kousání potravy.

Potravinové doplňky:
B komplex - potřebný pro udržování svalového napětí trávicího traktu a pro zklidnění psychiky
Vitamín B12 - důležitý pro správné vstřebání potravy, syntézu bílkovin a metabolismus cukrů a tuků, i pro prevenci anémie
Vojtěška - Alfalfa - obsahuje vitamín K, potřebný k tvorbě střevní mikroflóry a pro správné trávení a chlorofyl vhodný k hojení a čištění krevního řečiště
Acidophilus 6 miliard - slouží k doplnění příznivé střevní mikroflóry
Česnek - podporuje trávení a rozklad toxinů ve střevě, má bakteriocidní účinky
Aloe vera - má velmi hojivé účinky na trávicí trakt
Pupalkový olej - slouží k doplnění esenciálních mastných kyselin potřebných k ochraně střevní stěny
Regalen - podporuje regeneraci jater, někteří lidé s tímto onemocněním mají i abnormální hladinu jaterních enzymů v krvi

Relaxace:
Masáže a relaxace pomáhají snížit napětí a stres.

Autogenní tréning:
Pomáhá naučit se vypořádávat s každodenním stresem

Homeopatie:
Nejlepších úspěchů může být dosaženo konstituční homeopatickou léčbou
Pro symptomatickou léčbu se doporučují především následující léky:
Nux vomica - při nadýmání a křečích, po dietní chybě, po užití alkoholu či kávy
Aconitum - je-li hlavní příčinou napětí a úzkost
Argentum nitricum - zmírňuje hlenovitý průjem

Cvičení:
Strečink, plavání, chůze,jóga, Tai -chi, Chi -kung
Mají příznivý vliv na vegetativní nervový systém

Klystýry:
Pomáhají při nadměrné plynatosti a nadýmání, pročišťují střeva

Aromaterapie:
Několik kapek valeriánské esence na kostku přírodního hnědého cukru snižuje napětí a úzkost
Esence saturejky pomáhá léčit křeče ve střevech ( tři kapky na jednu čajovou lžičku přírodního cukru, užívat mezi jídly)

Dna

2007-11-13T09:58:00.001-08:00

Popis
Dna je běžný typ artritidy, ke kterému dochází, pokud se příliš velké množství kyseliny močové usazuje ve tkáních. Kyselina močová je výsledný produkt metabolizmu látek označovaných jako puriny. Organizmus lidí trpících dnou neprodukuje dostatečné množství trávicího enzymu urikázy, který oxiduje relativně nerozpustnou kyselinu močovou na vysoce rozpustnou látku. V důsledku tohoto nedostatku dochází k hromadění kyseliny močové v krvi a tkáních, kde nakonec krystalizuje.

Při krystalizaci na sebe kyselina močová bere tvar jehličkovitých krystalů, které jako skutečné jehly pronikají do kloubů. V některých případech se zdá, že se kyselina močová přednostně usazuje v kloubu palce u nohy, ale náchylné k jejímu ukládání mohou být i další klouby, například kotníky, kolena, zápěstí i klouby prstů.

Příznaky a diagnostika
Obvyklým prvním příznakem je prudká bolest. Pak dochází k zánětu postiženého kloubu a k jeho zčervenání, otoku a vzniku extrémní citlivosti na dotek. Kyselina močová je vedlejší produkt rozkladu některých potravin, takže dna úzce souvisí s výživou. Obezita a nesprávná výživa zvyšují riziko vzniku tohoto onemocnění. Dna byla v minulosti nazývána nemocí bohatých, protože souvisí s přílišnou konzumací jídla a alkoholu. Ve skutečnosti však dna postihuje příslušníky všech společenských vrstev, a to především ve věku od čtyřiceti do padesáti let. Může být získána dědičně nebo je možné si ji přivodit nesprávnou výživou, nadměrným pitím, některými léky, přejídáním, stresem, následkem operace nebo poranění kloubu.

Přibližně 90 procent lidí trpících dnou jsou muži. Souvisejícím problémem mohou být ledvinové kameny z kyseliny močové. Nejjistějším způsobem diagnózy dny je vsunutí jehly do postiženého kloubu, odstranění určitého množství tekutiny a její mikroskopické vyšetření s ohledem na přítomnost charakteristických krystalků kyseliny močové.

Akutní záchvat: Pacient se obyčejně probudí v noci intenzivní bolestí. Palec je napjatý, kloub oteklý a kůže suchá, horká, zarudlá a lesklá. Žíly na hřbetu nohy mohou být rozšířené. Někdy je přítomna horečka. Záchvat často předchází nadměrná zátěž, konzumace alkoholu, jídla či užívání diuretik nebo hladovění.
Léčí se podáním protizánětlivých léků, chladivými alkoholovými obklady a klidem na lůžku

Chronická forma: Vytváří se kožní uloženiny kyseliny močové - tofy. Vyskytují se často v podobě drobných hrbolků na uších nebo i jako velké boule na rukou.
Těžká dna může poškodit ledviny tvorbou močových kamenů.

Klasická léčba
• Dieta
• Allopurinol (Milurit) - snižuje tvorbu kyseliny močové
• Léky na podporu vylučování kyseliny močové

Přírodní a doplňková léčba
• Mezinárodní vědecké studie ukazují jako největšího pomocníka v léčbě ALOE VERA šťávu z celého listu. Aby ALOE VERA šťáva z celého listu byla efektivní - musí mít minimálně 5000 mg aktivních přírodních polysacharidů aloe na litr.
• Vojtěška (Alfalfa) je vhodný zdroj minerálních látek a dalších živin, který pomáhá snižovat hladinu sérové kyseliny močové. Berte 2000 až 3000 mg denně v tabletách nebo kapslích.
• K dalším prospěšným bylinám patří lopuch a yzop.
• Poté, co dojde k záchvatu dny, jezte po dobu dvou týdnů pouze syrové ovoce a zeleninu (mimo špenátu,rajčat, okurek a hrachu). Nejvhodnější jsou šťávy. Výborná je mražená i čerstvá třešňová šťáva. Pít můžete i celerovou šťávu, ředěnou převařenou vodou. Vodovodní vodu nepoužívejte vůbec. Třešně a jahody neutralizují kyselinu močovou, je proto vhodné konzumovat je ve velkém množství.
• Do svého jídelníčku zařaďte i zrniny, semena a ořechy.
• Vaše výživa by měla obsahovat co možná nejméně purinů. Puriny jsou organické složky, které přispívají k tvorbě kyseliny močové. K potravinám bohatým na puriny, kterým je třeba se vyhnout, patří ančovičky, chřest, slanečky, masové vývary, houby a sardinky.
• Pijte dostatek kvalitní vody. Příjem tekutin podporuje vylučování kyseliny močové.
• Nejezte žádné maso. To obsahuje nadměrně vysoké množství kyseliny močové.
• Nepijte alkohol. Ten zvyšuje tvorbu kyseliny močové a musí proto být z jídelníčku odstraněn.
• Nejezte smažená jídla, pražené ořechy, ani jiné poživatiny s obsahem oleje, který prošel varem. Oleje po vystavení vysokým teplotám žluknou. Žluklé tuky rychle ničí vitamin E, což má za následek zvýšenou tvorbu kyseliny močové.
• Vyhněte se energeticky bohatým potravinám, jako jsou koláče a pečivo. Bílou mouku a výrobky z cukru ze svého jídelníčku vyřaďte.
• Vyhněte se konzumaci aminokyseliny glycinu. Ten může být v organizmu lidí trpících dnou rychle konvertován na kyselinu močovou.
• Omezte příjem kofeinu, květáku, sušených fazolí, čočky, ryb, vajec, ovesných vloček, hrachu, drůbežího masa, špenátu a kvasnicových výrobků.
• Pokud máte nadváhu, snažte se snížit ji na přijatelnou hodnotu. Při snižování tělesné hmotnosti se snižuje i hladina kyseliny močové v krevním séru. Vyhněte se velmi drastickým dietám na hubnutí. Náhlé zastavení příjmu potravy může po více než třech dnech vyvolat zvýšení hladiny kyseliny močové v krvi.
• U některých pacientů trpících dnou bylo dosaženo úlevy po léčbě včelím jedem. Při této praxi, užívající metodu zvanou apiterapie, je včelí jed injekčně aplikován podkožní jehlou, nebo dojde k přirozenému píchnutí včelou. Podle dosažených poznatků působí jed protizánětlivě a má i stimulující účinky na imunitní systém.
• Deficit některých živin může vyvolat záchvat dny. Nedostatek kyseliny pantotenové (vitaminu B5) může značně zvýšit hladinu kyseliny močové. Podle studie provedené s využitím pokusných zvířat bylo prokázáno, že výživa chudá na vitamin A způsobuje vznik dny. Nedostatek vitaminu E způsobuje poškození buněčných jader, což má za následek vznik kyseliny močové.
• Lidé, kteří trpí infekcí kandidy, nebo delší dobu užívají antibiotika, mají v krvi často zvýšené množství kyseliny močové.

Zánět průdušek

2007-11-12T04:22:00.001-08:00

Popis
Bronchitida = zánět průdušek

Bronchitida je akutní nebo chronický zánět výstelky velkých dýchacích cest v plicích. Na jeho vzniku se může podílet pomnožení virů nebo bakterií. Následkem je hromadění sekretu a hlenů, způsobující neustálý kašel, který se může zhoršovat, když jsou hleny infikovány.

Akutní bronchitida - rozvine se náhle, například po nachlazení
Chronická bronchitida - může probíhat dlouhodobě, případně se pravidelně po celé roky vracet

Příčiny
Dlouhodobé dráždění dýchacích cest:
• tabákovým kouřem
• uhelným prachem
• znečištěným ovzduším

Akutní či chronická virová nebo bakteriální nákaza dýchacích cest
Zvýšená únava, přepracování
Psychosomatická příčina: zadržené konflikty, ucpání komunikačních drah (průdušek) nezpracovanými duševními tématy (hlen).

Příznaky a diagnostika
• vytrvalý kašel, zejména ráno po probuzení
• vykašlávaní hustého hlenu
• dušnost
• bolesti na hrudníku
• dýchací potíže
• bolesti ve svalech, zádech
• zvýšená teplota nebo horečka

Diagnostika:
Bakteriologické a cytologické vyšetření hlenu
Vyšetření krevního obrazu
U chronických bronchitid dále rentgenové vyšetření, funkční vyšetření plic a vyšetření krevních plynů

Komplikace
Akutní bronchitida může přejít v chronickou formu, kdy přetrvává produktivní kašel s vykašláváním hlenu po většinu dnů v týdnu a trvá nejméně tři měsíce v roce po dva sobě následující roky. Též se může rozvinout zápal plic.

Chronická bronchitida může způsobit postupné poškození průdušek a plic, které vyústí v dušnost a někdy i srdeční selhání.

Klasická léčba
Akutní bronchitida:
• klid na lůžku
• potlačování horečky
• léky podporující vykašlávání ( nikdy by se neměly užívat léky proti kašli - vykašlávání hlenu je důležité!!!)
• při bakteriální infekci antibiotika
Chronická bronchitida:
• důležité vyvarovat se látek, které dráždí průdušky
• bronchodilatační léky, které rozšiřují dýchací cesty
• při dechové nedostatečnosti podávání kyslíku

Přírodní a doplňková léčba
Je třeba se bezpodmínečně vyhýbat jakémukoliv kontaktu s tabákovým kouřem a látkám znečišťujícím ovzduší.
Doporučuje se používat ionizátor a zvlhčovače v místnostech, v nichž nemocný pobývá.

Výživová doporučení:
Nejlepší je vegetariánská strava
Do jídelníčku zařaďte:
• Česnek a cibuli - mají protizánětlivé účinky, česnek je přírodní antibiotikum
• Dostatečně pijte - čistou vodu, bylinné čaje
• Zeleninové polévky

Vyhněte se:
hlenotvorným potravinám:
• mléčné výrobky
• zpracované potraviny
• cukr a slazené ovoce
• bílá mouka plynotvorným poživatinám:
• fazole, květák, zelí, kapusta

Bylinky:
Zázvor - stimuluje činnost plic
Oman pravý- napomáhá vykašlávání
Tymián - uvolňuje hleny
Kozinec, myrrha - přírodní antibiotika ( pozor: při horečce neužívejte kozinec)
Černá ředkev, ptačinec, jinan dvoulaločný, divizna - uvolňují ucpané plíce a průdušky a podporují v nich krevní oběh
Echinacea - pomáhá v boji s viry a bakteriemi, posiluje imunitu
Vironal - bylinný sirup působící protivirově a protibakteriálně, podporující imunitu, funkce plic a dýchacích cest
Droserin - bylinný krém používající k masážím hrudníku při bakteriálních a virových infekcích, pomáhá uvolňování hlenu a odkašlávání.

Aromaterapie:
Cypřišový, eukalyptový a čajovníkový éterický olej - tyto oleje můžeme přidat do teplé koupele, do horké vody a inhalovat nebo dát do neutrálního oleje a provádět masáže hrudníku

Akupunktura:
Tato léčba může být účinná, i když se neobnoví poškození plicní tkáně.

Potravinové doplňky:
• beta-caroten - 50 000 UI denně - potřebný pro ochranu a regeneraci plicní tkáně (kuřáci by měli preventivně užívat 25 000 UI. Denně)
• Vitamín C s bioflavonoidy - 3-10g denně v dělených dávkách - podporuje imunitní funkce
• Vitamín E - 400m.j. denně - potřebný pro hojení tkání a podporu dýchání, účinný blokátor volných radikálů a nosič kyslíkových molekul.
Jóga a dechová cvičení:
Po odeznění akutních příznaků, může při regeneraci a proti dušnosti napomoci lehká forma cvičení.
Abyste urychlili zotavování nafoukněte několikrát denně nafukovací míč. Jedna vědecká studie prokázala, že po osmi týdnech takovéto terapie se u lidí s bronchitidou výrazně zlepšil dech.

Fyzikální terapie:
Usnadňuje pacientovi odkašlávání hlenu
polohová drenáž - leh na zádech, podložení hýždí velkým polštářem a hrudníku malým polštářkem, poklepávání na hrudník usnadní pacientovy vykašlávání.

Psychosomatická terapie:
Naučit se vybojovat konflikty na verbální rovině.
Důvěřovat si.
Nevyhýbat se konfliktům.
Statečně přijímat výzvy.
Nechat se podněcovat novými a cizími tématy.

Homeopatie:
• Ipecacuanha - chronický kašel s nevolností a zvracením, později se silnými chropy v průduškách
• Bryonia - při suchém , bolestivém kašli
• Drosera - při náhlých a silných záchvatech kašle
• Phosphor - při chrapotu nebo ztrátě hlasu
• Euphrasia - při kašli ve stoji, zlepšení vleže
• Aconitum - náhlý začátek, noční kašel, krátké, pískavé záchvaty kašle s pocitem dušení, nemocní mají strach a jsou neklidní, zhoršení okolo nebo po 24 hodině
• Belladona - štěkavý, suchý a křečovitý kašel, zhoršení večer před půlnocí, chladem a mluvením
• Hepar sulfuris - kašel vyvolaný i nejmenším chladem, především ráno, doprovázený kyselým, lepkavým potem
• Cuprum metallicum - záchvaty křečovitého sevření hrudi s dušností, mohutný, křečovitý kašel, vyvolávající dušnost, zlepšení studenými nápoji

Při chronické bronchitidě je vhodná konstituční homeopatická léčba, která neřeší pouze jednu nemoc, ale léčí člověka jako celek.

2007-11-07T01:14:00.000-08:00

Deprese
________________________________________
Popis
Deprese je onemocnění celého těla - postihuje organismus, nervovou soustavu, duševní složku, myšlení i chování. Ovlivňuje spánek i chuť k jídlu, pocity vůči sobě samému i způsob, jakým uvažujeme o lidech a věcech kolem sebe a jakým způsobem k nim přistupujeme.

Základní druhy deprese:
Exogenní - deprese způsobená vnějšími příčinami
Endogenní - neznámá vnitřní příčina, je spojována s biologickými změnami mozku
Unipolární - depresivní epizody několikrát během života
Bipolární - depresivní epizody se střídají s epizodami mánie (manio-depresivní syndrom)

Příčiny
Trauma, smrt v rodině, ztráta zaměstnání, rozvod, stres, napětí, nerovnováha mozkového chemizmu, poruchy funkce štítné žlázy, nadměrná konzumace cukru, alergie na potraviny, nedostatky ve výživě, alkoholismus, kvasinková infekce, jakékoliv vážnější onemocnění, hypoglykemie (nízká hladina cukru v krvi), dědičnost...

Příznaky a diagnostika
• Chronická únava
• Poruchy spánku
• Změny chuti k jídlu
• Bolesti hlavy a zad
• Trávicí poruchy
• Předrážděnost
• Vznětlivost
• Ztráta zájmu
• Plačtivost
• Pocit, že čas plyne pomalu
• Pocity méněcennosti a neschopnosti, sebeobviňování
• Úvahy o smrti, sebevražedné myšlenky
• Neprojevování emocí
• Negativní myšlenkové postoje

Klasická léčba
Antidepresiva
Elektrické šoky - při těžké depresi se sklonem k sebevraždě
Psychoterapie

Přírodní a doplňková léčba
Potravinové doplňky:
L- tryptofan - aminokyselina, z které se tvoří v těle serotonin - přenašeč mozkových signálů, jenž zodpovídá za psychickou a emoční stabilitu.
DL-PA (Dextro - Levo - PhenylAlanin) - aktivuje a zesiluje činnost tělesných opiátů (endorfinů), které pak vyvolávají pocity blaha a bezbolestnosti
B komplex - vitamíny skupiny B jsou potřebné pro normální funkci mozku a nervové soustavy. Některá antidepresiva snižují množství vitamínu B v těle.
Kyselina listová - 200 mg denně. U lidí trpících schází.
Hořčík a vápník - důležité pro funkci nervového systému.
Vitamín C - důležitý pro tvorbu protistresových hormonů.
Pupalkový olej - obsahuje esenciální mastné kyseliny nutné pro přenos nervových zvruchů a pro normální funkci mozku.
Komplex vitamínů a minerálních látek - slouží k nápravě nedostatků vitamínů a minerálů, které často souvisí s výskytem deprese.
Selen - má povzbuzující účinky a tlumí stavy úzkosti.
Night caps - účinný bylinný prostředek na zklidnění a proti nespavosti. Zlepšuje funkce mozku.
________________________________________
AVS metoda - psychowalkmany
Spouštět programy s cílovou frekvencí v pásmu alfa/theta, tj. 4-12 Hz. Podrobné profesionální poradenství jak si AVS metoda poradí s depresí najdete ve zpravodaji Galaxy NEWS č. 3. Bližší informace na www.galaxy.cz
________________________________________

Výživa:
Nutno omezit: kávu, černý čaj, cukr, instantní výrobky a alkohol.
Vyřaďte moučné výrobky. Pšeničný lepek je spojován se vznikem deprese.
Vyhněte se potravinám s vysokým obsahem nasycených tuků. Konzumace smažených jídel a hamburgerů, vede k lenosti, pomalému myšlení a únavě. Dochází k ucpávání drobných cévek v mozku.
Zjistěte, zda vaši depresi neprohlubuje potravinová alergie.
Jídelníček by měl být bohatý na ovoce a zeleninu.
Jezte sójové výrobky, obiloviny, ořechy, hnědou rýži, proso a luštěniny.

Fyzická cvičení:
Pravidelný tělesný pohyb může být prevencí záchvatů deprese. Mozek při cvičení produkuje endorfiny a enkefaliny, které působí proti bolesti a způsobují povznesení mysli.

Muzikoterapie:
Hudba může mít významný vliv na tlumení depresí.

Bylinná léčba:
Rozmarýna lékařská - doporučuje se v případě nervového vyčerpání pomáhá při bolestech hlavy a zpomaleném trávení.
Brutnák lékařský - uklidňuje.
Zázvor, Jinan dvoulaločný, kořen lékořice, máta a sibiřský ženšen jsou rovněž prospěšné. Lékořici však neužívejte déle než 1 týden a pokud máte vysoký krevní tlak tak se jí vyhněte. Sibiřský ženšen neužívejte, pokud trpíte hypoglykemií, vysokým krevním tlakem nebo srdeční poruchou.

Homeopatie:
Nejlepších výsledků lze dosáhnout homeopatickou konstituční léčbou.
Symptomaticky se používají tyto přípravky:
Aurum metallicum - na hlubokou depresy a sebevražedné myšlenky.
Ignatia - vhodná zejména u deprese, která je následkem šoku.
Kalium phosphoricum - při nervové vyčerpanosti, která způsobuje pokles psychické a fyzické. Pomáhá při nespavosti.
Pulsatilla - pro bázlivé lidi, kteří mají mírnou povahu a snadno se rozpláčou.

Cystitida

2007-11-03T04:01:00.001-07:00

Popis
Cystitida = zánět močového měchýře

Příčiny
• Nejčastějším původcem je bakterie Escherichia coli.
• Onemocnění prostaty, zúžení močové trubice, ochabnutí močového měchýře, močové kameny, nádory - způsobují nedostatečné vyprazdňování moč. Měchýře a pomnožení bakterií.
• Kvasinková infekce.
• Kapavka.
• Hormonální nerovnováha a hormonální změny ( těhotenství, menopauza, menstruace a hysterektomie ).
• Stres.
• Cukrovka.
• Podráždění deodoranty, parfémovanými mýdly, tělovými šampóny a pěnami do koupele.
• Následkem poranění močové trubice při pohlavním aktu.
• Nošení těsných jeansu a prádla s umělých vláken.
• Nevhodná antikoncepce.
• Genitální herpes.
• Trichomoniaza.

Příznaky a diagnostika
Časté močení, pocity pálení a bolesti při močení, bolesti na konci močení, bolesti v podbřišku a občas i v bederní oblasti.
Moč je kalná, zapáchající, někdy s příměsí krve.
Teplota může být zvýšená.
• Laboratorní vyšetření.
• Kultivace.
• U mužů vyšetření konečníku ( zvětšení prostaty ? )
• Při opakujících se zánětech nutno vyšetřit průchodnost abnormality močových cest - sonografie, vylučovací urografie.

Klasická léčba
• Při bezpříznakovém nálezu bakterií v moči ( často ženy ) není nutná terapie.
• Při akutní a recidivující bakteriální cystitídě antibiotika a léky potlačující bolest.
• Důležité odstranit příčinu.

Přírodní a doplňková léčba
Nutno pít velké množství tekutin, především vody, slabého heřmánkového čaje, brusinkové, celerové a mrkvové šťávy.
Nutno vyloučit ze stravy: alkohol, silnou kávu a čaj, kouření, nadměrné solení, jídla s vysokým obsahem rafinovaného cukru a škrobu, dráždivá kořenění, kyselá jídla, nezralé ovoce, angrešt, švestky, rebarboru, rajčata.
K posílení imunity je vhodné používat velké množství česneku.
Uklidňující účinek má odvar z ječných krup s medem a citrónem.
Jestliže jsme používali antibiotika pak je vhodné jíst jogurty a Acidophilus Lactobacilus, aby se obnovila správná střevní mikroflóra.
Každou hodinu vypijte jednu čajovou lžičku zažívací sody rozpuštěné ve vodě. ( nejméně 3x po sobě ) Pokud máte vysoký krevní tlak informujte se u lékaře zda tento prostředek můžete použít. Jedlá soda zvyšuje zásaditost moči.
Mezi nohy si položte láhev s teplou vodou zabalenou v ručníku. Pomůže to zmírnit pálivé bolesti při močení.

Pokud je cystitída způsobena kvasinkami je nutno dodržovat protikvasinkovou dietu, užívat protikvasinkové přípravky a prostředky na obnovení střevní mikroflóry.

Vhodné byliny: medvědice lékařská, řepík lékařský, kopřiva.
Renol - širokospektrální bylinný prostředek na akutní i chronická onemocnění močových cest.

Homeopatie:
Cantharis - při klasických projevech zánětů močového měchýře, pálivé bolesti při močení a pocitu tlaku na měchýř.
Pulsatilla - při silném nucení na močení a náhlé potřebě močení.
Staphisagria - při bolestech v oblasti močové trubice a při cystitídě vzniklé po pohlavním styku.
Po odeznění akutního onemocnění je vhodné zahájit konstituční homeopatickou léčbu.

Aromaterapie:
Doporučují se koupele s přídavkem asi 10 kapek heřmánkového, bergamotového, citrónového nebo santalového oleje. Tyto koupele mají antiseptické účinky, snižují palčivost a pomáhají při zotavení.

Diabetes mellitus

2007-11-02T08:17:00.001-07:00

Popis
Cukrovka je chronické onemocnění metabolismu cukrů způsobené poruchou tvorby inzulínu ve slinivce břišní. Projevuje se zvýšenou hladinou cukru (glukózy) v krvi. Zároveň však postihuje i hospodaření s ostatními živinami a ovlivňuje tak celkově přeměnu látek v organismu.

Druhy cukrovky:
1.) Diabetes I. typu - juvenilní diabetes (propuká v dětství nebo v mládí) neboli diabetes závislý na inzulínu - je způsobený tím, že se ve slinivce přestal inzulín vytvářet.Propuká náhle.
2.) Diabetes II. typu - diabetes dospělých (propuká nejdříve po 30. roce života) neboli diabetes nezávislý na inzulínu - je vyvolán poruchou uvolňování inzulínu ze slinivky nebo jeho sníženou účinností. Propuká pozvolna.
3.) Těhotenský diabetes - objevuje se u žen, které nikdy diabetem netrpěly a po skončení těhotenství odeznívá.
4.) Porušená tolerance glukózy - nejde o cukrovku, avšak někdy cukrovce (především II. typu) předchází.

Příčiny
1.) Diabetes I. typu - zničení beta buněk Langerhansových ostrůvků slinivky, které mají produkovat inzulín, je dáváno do souvislosti s virovou infekcí, autoimunitními faktory, genetickými vlivy, konzumací kravského mléka, působením volných radikálů či určitých chemických látek a léků.
2.) Diabetes II. typu - je dáván do souvislosti s dědičnou predispozicí, nesprávnou výživou, nadváhou (riziková je zejména obezita centrální části, kdy je nadbytečný tuk uložen nad boky) a sedavým způsobem života.
3.) Těhotenský diabetes - souvisí s působením hormonů, dědičnými dispozicemi (v budoucnosti hrozí diabetes II. typu) a nadváhou.

Příznaky a diagnostika
1.) Diabetes I. typu
- předrážděnost
- časté močení
- abnormální žízeň
- zvracení
- tělesná slabost
- hubnutí
- neobvykle silný pocit hladu
- u dětí noční pomočování

2.) Diabetes II. typu - zamlžené vidění
- snížené vnímání sladké chuti
- svědění
- neobvyklá žízeň
- ospalost
- únava
- kožní infekce
- pomalé hojení ran
- bolest nohou
- mravenčení nebo znecitlivění chodidel
- příznaky podobné chřipce
- ztráta ochlupení nohou
- růst chloupků na obličeji
- xantomy (žluté hrbolky) po těle
- balanopostitida (zánět kůže žaludu a předkožky)
- časté denní a noční močení

Diagnóza:

Namátkový test hladiny glukózy v plazmě - 11,0 mmol/l a více = cukrovka
Test hladiny glukózy v plazmě nalačno - pokud 2 testy nalačno prokáží hodnotu 8,00mmol/l a vyšší je o cukrovku
Zátěžový test mezi 24-28 týdnem těhotenství
Perorální glukózový toleranční test provádí se u lidí, kdy namátkový test hladiny glukózy v plazmě byl v rozmezí 9,0 -11,0 mmol/l nebo hodnota plazmatické glukózy nalačno mezi 6,0-8,0mmol/l

Komplikace
Náhlé komplikace:

1) Hypoglykémie - příliš nízká hladina krevního cukru (glukózy)
- příčiny hypoglykémie:
příliš mnohou inzulínu, příliš málo cukrů, příliš málo jídla, příliš mnoho cvičení, opoždění jídla, alkohol nebo prázdný žaludek - příznaky hypoglykémie:
pocit hladu, závratě, pocení, zmatenost, bušení srdce, znecitlivění nebo mravenčení ve špičkách prstů pokud není léčena může vést ke zdvojenému vidění, třesu, dezorientaci, změnám chování či v nejhorším případě ke kómatu a smrti
2) Hyperglykémie - příliš vysoká hladina krevního cukru (glukózy) může vést k:

a) diabetická ketoacidóze (především u diabetiků I. typu)
- příčina diabetické ketoacidózy:
nediagnostikovaný diabetes, vynechání dávky inzulínu, období stresu či nemoci (hormony způsobí uvolnění glukózy z jater a současně mohou blokovat inzulín),
- příznaky diabetické ketoacidózy:
malá chuť k jídlu, bolesti žaludku, zvracení nebo pocit nevolnosti od žaludku, rozmazané vidění, pocity slabosti, ospalost, sladce páchnoucí dech, klasické příznaky hypeglykemie (zvýšená žízeň, sucho v ústech a potřeba častého močení), horká, suchá nebo zčervenalá kůže, stížené dýchání, pokud není léčena může vést ke kómatu a smrti
b) hyperglykemický hyperosmolární syndrom (u diabetiků II.typu)
- příčina hyperglykemického hyperosmolárního syndromu
nediagnostikovaný diabetes, stres, alkohol, neléčená infekce, léky (glukokortikoidy, fenitoin, diuretika, beta-blokátory, cimetidin), mrtvice, nedostatečné množství tekutin, intravenózní výživa, peritoneální dialýza
- příznaky hyperglykemického hyperosmolárního syndromu
sucho, vyprahlo v ústech, velká žízeň, ospalost, zmatenost, teplá, suchá kůže bez pocení, vysoká hladina glukózy v krvi,pokud není léčen může vést ke kómatu a smrti

Chronické komplikace:

1) specifické - komplikace vyskytující se jen u nemocných s diabetem jde především o mikrovaskulární komplikace (postihující malé cévy):
- postižení nervů (diabetická polyneuropatie periferní i autonomní)- nutné pravidelné neurologické vyšetření
- postižení sítnice (diabetická retinopatie)- nutné pravidelné vyšetření očního pozadí
- postižení ledvin (diabetická nefropatie)- nutná pravidelná kontrola mikroalbuminurie (albumín v moči)
- postižení malých cév (mikroangiopatie)
2) nespecifické - choroby, které se vyskytují i u nediabetiků, ale u diabetiků je jejich výskyt častější nebo se objevují dříve
jde především o makrovaskulární komplikace postihující především pacienty s diabetem II. typu
- onemocnění srdce a cév - je nutná kontrola váhy, krevního tlaku, hladiny krevních lipidů, cévní vyšetření (cév dolních končetin, krčních tepen, koronárních cév)
- infekce

Klasická léčba
Diabetes I. typu
1) dávky inzulínu
jsou základem léčby
- inzulínová pera
- inzulínové pumpy
2) dieta
- nutno jíst často (5-6 jídel denně)
- nedoporučuje se překračovat dávku 30 gramů cukru denně, v takovém případě je nutné tuto dávku odečíst od doporučené denní dávky cukrů
- nejsou vhodné některé potravinářské výrobky slazené či konzervované sacharózou - jedná se zejména o kompoty, marmelády a cukrovinky
3) fyzická aktivita
- je třeba přísně dbát na disciplínu a pravidelnost
- pokud jezdíte či běháte, tak vždy ve dvojici, a tak aby ten druhý věděl co v případě krize provést
- je třeba se poradit s lékařem a dodržovat jeho doporuče
ní - nikdy nesmí dojít k hypoglykemii (nedostatek cukru v krvi) - proto si diabetici nesmí dovolit dlouhé hladovění
4) pravidelné kontroly a vyšetření - jsou prevencí komplikací
- samostatné kontroly hladiny krevního cukru glukometry
- test na glykovaný hemoglobin - lze zjistit průměrnou hodnotu glykemie za uplynulé tři nebo čtyři měsíce
- vyšetření ledvin, cholesterolu, očí, nohou...
5) experimentální léčba:
- transplantace slinivky břišní
- transplantace buněk Langerhansových ostrůvků (tyto buňky produkují inzulín)

Diabetes II. typu 1) dieta
- základem je snížení energetické hodnoty stravy, aby se docílilo poklesu hmotnosti, to často znamená konzumovat denně méně než 1800 kcal (Kcal je zkratka pro kilokalorie, což je měrná jednotka energie, dnes nahrazovaná jednotkou kilojoul, zkratka kJ, kdy 1 kcal = 4,18 kJ.)
- ve stravě je třeba omezit cukry a tuky
- naopak značný by měl být přísun vlákniny, zejména ve formě zeleniny, její spotřeba nemusí být téměř omezována, vhodné je též ovoce, ale jeho množství se musí vzhledem k obsahu cukru propočítávat
- podstatná část masa by měla pocházet z ryb a drůbeže
- nevhodný je mléčný tuk ve formě šlehačky, tučných sýrů a dalších mléčných produktů, vysoký obsah tuku je rovněž v uzeninách
- množství bílkovin v potravě nemá být příliš vysoké, protože by zatěžovalo činnost ledvin(0,9 - 1,0 gram na kg tělesné hmotnosti a den)
- konzumace tzv. diabetických (dia-) potravin
a) slazeny sladidly neenergetickými (sacharin, aspartam, acesulfam, tato sladidla jsou výhodná, protože potravinářské výrobky z nich vyrobené mají nižší obsah energie (jedná se zejména o limonády, marmelády atd.).
b) sladidla s obsahem fruktózy či jiných sacharidů mají stejný obsah energie v 1 gramu jako řepný cukr (sacharóza) nebo glukóza - výrobky takto slazené se nedoporučují a pokud už jsou konzumovány, tak tedy pouze v rámci přesného dietního plánu se započítáním veškeré energie v nich obsažené
2) fyzická aktivita
- udržuje svalový tonus a fyzickou zdatnost
- snižuje hladinu glukózy v krvi
- kontroluje hladinu tuků v krvi
- napomáhá vedle jídelníčku ke kontrole hmotnosti
- zvyšuje citlivost na účinnost léků
3) antidiabetika
léky, které snižují hladinu glukózy v krvi tím, že:
- podpoří produkci a vylučování inzulínu (léky ze skupiny sulfonylmočoviny)
- redukují množství glukózy (biguanidy - metformin, akarbosa)
- snižují rezistenci vůči inzulínu ve svalech (biguanidy - metformin)
4) inzulín
pokud společné působení diety, fyzické aktivity a léků nedokáže udržet nízkou hladinu krevního cukru

Těhotenský diabetes 1) dieta
2) fyzická aktivita
3) inzulín - pokud nestačí dieta a cvičení
Léčba komplikací:
udržování vyrovnané hladiny krevní glukózy je nejdůležitější preventivní léčbou všech komplikací nutno sledovat kompenzaci diabetu
- pravidelné stanovování ranní glykemii
- velký glykemický profil u diabetiků I. typu - zahrnuje i stanovení glykemií po jídle (za l nebo 2 hodiny) a vyšetření nočních glykemií
- u diabetika 2. typu je důležitější informací postprandiální glykemie (glykemie po jídle, dle různých pracovišť se vyšetřuje za 60, 90 nebo 120 minut po jídle)
- u diabetiků prvního typu - množství ketolátek v moči
. - sledování hladiny glykovaného hemoglobinu či spíše jeho podsložky (HBA1c)- má být u dobře kompenzovaného diabetika pod 7.5%

Náhlé komplikace:
1) Hypoglykémie
- změřit glykémii (pokud je to možné)
- podat cukr (cca 10-15 g glukózy, to obsaženo např. v 2-5 glukózových tablet, 2 polévkové lžíce rozinek, půl plechovky normální limonády, 125 g pomerančového džusu, 10 želé bonbónů, 2 velké kostky nebo čajové lžičky cukru, 2 čajové lžičky medu, tuba želé (20g), 190-250 g netučného nebo 1% mléka
- těžká hypoglykemie (kóma) - injekce glukagonu
2) Hyperglykémie
a) diabetická ketoacidóze
- inzulín
- tekutiny
- vynechat fyzickou aktivitu
- informovat lékaře
b) hyperglykemický hyperosmolární syndrom (u diabetiků II.typu)
- pít velké množství bezkofeinových a nealkoholických nápojů
- možná bude nutná dávka inzulínu
- informování lékaře

Chronické komplikace:
1) postižení nervů (diabetická polyneuropatie periferní i autonomní)
- různá léčba u různých typů neuropatie
2) postižení sítnice (diabetická retinopatie)
- laserová fotokoagulace
- vitrektomie
3) postižení ledvin (diabetická nefropatie)
- snižování vysokého krevního tlaku (dieta s nízkým obsahem soli, léky - tzv. ACE inhibitory)
- dieta s nízkým obsahem bílkovin - max. 40g denně
- při chronickém selhávání ledvin hemodialýza, peritonální dialýza nebo transplantace ledvin)
4) postižení malých cév (mikroangiopatie)
5) onemocnění srdce a cév
- zákaz kouření
- léčba zvýšené haldiny cholesterolu a vysokého krevního tlaku
- angioplastika, by-pass
6) infekce

Přírodní a doplňková léčba
• Mezinárodní vědecké studie ukazují jako největšího pomocníka v léčbě ALOE VERA šťávu z celého listu. Aby ALOE VERA šťáva z celého listu byla efektivní - musí mít minimálně 5000 mg aktivních přírodních polysacharidů aloe na litr.

Přírodní léčba je léčbou doplňkovou

Vitamíny a potravinové doplňky:
Lidé s cukrovkou potřebují vyšší dávky vitamínů než zdraví lidé
Pikolinát chromu - 400-600mcg denně - podporuje účinnost inzulínu
B6 - alespoň 10 mg denně - jeho nedostatek je spojován se vznikem diabetu
B12 vitamín - 50mg denně k prevenci diabetické neuropatie
B komplex - 50mg 3x denně- vitamíny skupiny B působí nejlépe, pokud jsou brány pohromadě
Vápník a hořčík - nedostatek hořčíku je dáván do souvislosti se vznikem diabetu, společně s vápníkem jsou důležité pro činnost nervové soustavy
L-karnitin - 500mg 2x denně nalačno - mobilizuje tuky k okamžitému využití
Zinek - 50 mg denně - nedostatek je dáván do souvislosti se vznikem diabetu,podporuje hojení tkání
C vitamín - 3g denně - jeho nedostatek vede k cévním problémům
Betakaroten - 25000 UI ( v případě těhotenství ne více než 10 000 UI) je důležitý pro uchování zdravých očí
E vitamín - 400 m.j. denně zlepšuje krevní oběh a brání komplikacím

Léčba stravou: Potraviny snižující hladinu cukru v krvi:
česnek, cibule, lněné semeno, fazolové lusky, bobuloviny, pivovarské kvasnice, mléčné výrobky (především nízkotučné sýry), ryby,salát z mladých lístků smetánky lékařské, kyselé zelí a zelenina
Potraviny obsahující vitamín B6 (pyridoxín):
listová zelenina, řepná melasa, pšeničné klíčky, pivovarské droždí
Potraviny obsahující hořčík:
zelené rostliny, luštěniny, sója, ořechy, celozrnné výrobky, pšeničné klíčky, mrkev, baklažány, olivy, artyčoky, cibule
Potraviny obsahující chróm:
celozrnné výrobky, zelenina, droždí, sýry, maso

Fytoterapie
bobule cedru - podporují činnost slinivky
ženšenový kořen - snižuje hladinu krevního cukru (neužívat při vysokém krevním tlaku!)
americká borůvka - podporuje tvorbu inzulínu
borůvka, kořen smetánky - prospěšné při léčbě cukrovky
jestřabina lékařská - velmi vhodná pro diabetiky
borůvkové listy - obsahují hořčík
kopřiva velká - umí vyvolat velký pokles cukru v krvi, pro obsah železa je vhodná i pro chudokrevné, obsahuje též hořčík
fazolový lusk (bez semen!) - známá bylina pro snížení cukru v krvi
pampeliška (smetanka lékařská)

Křečové žíly

2007-11-01T09:46:00.001-07:00

křečové žíly = varixy

Jasně viditelné žíly pod kůží, které se kroutí, mají ztenčenou stěnu a jsou rozšířené. Nejčastěji jsou postiženy povrchové žíly dolní končetiny. Jsou postiženy i žilní chlopně, které umožňují krvi , aby tekla směrem k srdci. Při narušených chlopních se krev vrací dolů a může zvyšovat tlak na žilní stěny a přispívat k dalšímu zhoršení.

Příčiny
Zhoršující vlivy a příčiny:
• Zácpa
• Těhotenství
• Obezita
• Dlouhé stání
• Poranění
• Hluboká žilní trombóza
• Vysoký krevní tlak
• Nedostatek vlákniny, vitamínu C a bioflavonoidů (rutin, citrín) ve stravě

Komplikace
Důsledky a komplikace křečových žil:
• Nepěkný vzhled končetin
• Chronická žilní nedostatečnost
• Trombóza postižené žíly
• Zánět žíly a jejího okolí - flebitida
• Těžký ekzém
• Ruptura křečové žíly
• Bércové vředy- vznikají při poranění křečových žil

Klasická léčba
• Kompresivní punčochy: stahovací pryžové punčochy zmírní bolesti a zabrání dalšímu rozšiřování žil
• Sklerotizační injekce: účinkuje převážně na malé žíly Účelem je srůst žilních stěn a uzavření žíly
• Operační odstranění křečových žil
• Onemocnění se bude znovu vracet, pokud se neodstraní příčina

Přírodní a doplňková léčba
Strava:
Nutno upravit tak, aby obsahovala dostatek vlákniny, vitamínů, rutinu a citrínu Nejlépe vyhovuje vegetariánská strava se zvýšenou konzumací pohanky, bobulovitého ovoce, citrusových plodů, česneku, jablek, otrub, luštěnin, rýže Natural, celozrnných těstovin, celozrnného chleba, ořechů, semínek a listové zeleniny.
Omezte rafinované sacharidy, jako jsou sušenky, koláče, dorty apod.
Vyhněte se konzervovaným a upravovaným potravinám, smaženým jídlům,tabáku, alkoholu a soli.

Vitamíny a potravinové doplňky:
• vitamín C s bioflavonoidy 2-3 g denně-důležitý pro cévní stěnu 30 mg rutinu
• 30 mg zinku ( možno nahradit 7 dýňovými semínky denně)-podporuje hojení
• 200mg vitamínu E - podporuje krevní oběh a brání vzniku pocitů tíhy v nohách
• Koenzym Q10 - zlepšuje okysličování tkání, podporuje krevní oběh a imunitu
• Lecitin - emulgátor tuků, usnadňuje krevní oběh
• Korolen - speciální regenerační přípravek na krevní oběh.jedno až dvě lahviček

Šťávy:
Denně 5dcl mrkvové šťávy

Čaje:
Denně 10minutový odvar z pohankových otrub (slupek): 1 lžíce na šálek vody
Denně 1 šálek čaje z květu kaštanu koňského: odvar, 1 čajová lžička na 1 šálek Pokud vysoký tlak čaje na snížení krevního tlaku
Obklady:
Denně na noc přikládáme obklady ze syrového, nastrouhaného kořene kostivalu lékařského nebo ze sušeného povařeného kořene.
14 dnů přikládáme obklady a čtrnáct dnů vynecháme, po dobu 3 měsíců Možné též obklady z odvaru z kůry bílého dubu.

Koupele:
Každé ráno a večer střídáme studené a teplé koupele, 3 minuty v teplé a 1 minutu ve studené, střídáme 5 krát.
Koupelemi nohou v odvaru z kůry bílého dubu podpoříte krevní oběh.

Regenerační krém:
Ruticelit - denně si potírat dolní končetiny, kdykoliv při pocitu tíhy či bolesti

Cvičení:
Cviky které odkrvují přetížené nohy a posilují je nenásilným způsobem: "šlapání na kole", svíčka
Pravidelná chůze podporuje krevní cirkulaci v dolních končetinách.

Prognóza:
Při přísném dodržování se křečové žíly ztratí či zlepší za 2-8 měsíců.

Homeopatie:
Nejlepších výsledků bude dosaženo při konstituční léčbě

Obecná Doporučení:
• Nepřekřižujte nohy, když sedíte
• Nenoste vysoké podpatky.
• Nenoste příliš upnuté oblečení kolem lýtek a stehen, které by mohlo omezovat cirkulaci
• Udělejte si denně 10- 15 minut přestávku, kdy dáte nohy vzhůru nad úroveň srdce (například při lehu na zádech, nechat dolní končetiny odpočívat na třech až čtyřech polštářích).
• Zamezte dlouhému stání či sezení.
• Neškrábejte si svědící pokožku na křečových žilách. Mohli byste způsobit vznik vředů a krvácení.
• Vyhněte se zvedání těžkých břemen.

Crohnova choroba

2007-10-29T07:25:00.001-07:00

Chronické zánětlivé vředovatění jednoho nebo více úseků trávicího traktu. Postihuje sliznici, podslizniční vrstvu, pojivovou a svalovou vrstvu. Může se šířit od ústního otvoru k řitnímu včetně přilehlých mízních uzlin. Zanícená místa se hojí jizvami, které zužují trávicí trubici.

Příčiny
Není plně objasněná. Existují teorie, že prodělané potravní alergie zvyšují pravděpodobnost jejího rozvinutí.
Podle výzkumů hraje roli i poškození volnými radikály a nedostatek vitamínů C a E. Za příčinu byla považována i řada mikroorganismů včetně plísní, bakterií, virů.

Příznaky a diagnostika
• Úporný průjem
• Bolest břicha
• Horečka
• Vřídky v ústech či konečníku
• Poruchy vstřebávání a následná podvýživa
• Steatorea (výskyt tuku ve stolici)
• Ztráta energie, chuti k jídlu a tělesné hmotnosti
• Krev ve stolici
• Chudokrevnost (anémie) ze ztrát železa při krvácení
• Postižení kloubů, kůže a očí

Diagnóza:
Rentgenové vyšetření pomocí baryové kontrastní látky
Endoskopické vyšetření s odběrem bioptického vzorku střevní sliznice
Krevní obraz prokazuje anémii a abnormální jaterní funkce

Komplikace
Poškození zvředovatělé střevní stěny, zánět pobřišnice, vznik píštělí mezi střevními smyčkami či dokonce do jiných orgánů, riziko rakoviny

Klasická léčba
Symptomatická léčba, např. léky proti průjmům
Vitamíny na anémii
V těžších případech kortikosteroidy a jiné léky potlačující obranyschopnost organismu
Chirurgická léčba různého rozsahu

Přírodní a doplňková léčba
• Mezinárodní vědecké studie ukazují jako největšího pomocníka v léčbě onemocnění trávicího ústrojí ALOE VERA šťávu z celého listu. Aby ALOE VERA šťáva z celého listu byla efektivní - musí mít minimálně 5000 mg aktivních přírodních polysacharidů aloe na litr.

Strava:
Zařaďte do jídelníčku hodně zeleniny, syrové nebo vařené. Obohaťte svoji výživu o papáju. Můžete žvýkat několik semen na podporu trávení. Během akutního stádia jezte organicky vyprodukovanou stravu, v páře vařenou zeleninu a dobře uvařenou hnědou rýži, proso (jáhly) a ovesné vločky
Vyřaďte:
Potraviny s vysokým obsahem histaminu, protože mnozí lidé s touto chorobou histamin nesnášejí
• mléčné výrobky včetně sýrů, ryby, tvrdé uzeniny, nakládané zelí a kvasnicové výrobky
• sledujte, zda se příznaky zlepší Dále se vyhněte potravinám, které dráždí trávicí trakt:
• alkohol, kofein, čokoláda, nápoje sycené oxidem uhličitým, kukuřice, vejce, potraviny s umělými přísadami a konzervačními látkami, smažená a příliš maštěná jídla, margaríny, maso,pepř, kořeněná jídla, bílá mouka, tabák. Hlenotvorné potraviny:
• zpracované poživatiny a mléčné výrobky, rafinované uhlohydráty

Omezte:
• ječné, žitné a pšeničné výrobky

Potravinové doplňky:
B komplex - podporuje prevenci proti anémii
Vitamín B12 - důležitý pro správné trávení a prevenci anémie
Trávicí enzymy - slouží k štěpení bílkovin a podporuje trávení
Vitamín C s bioflavonoidy ( tlumená forma ) - 2 krát denně 500mg- preventivně působí proti zánětům a zlepšuje imunitu
Vitamín K - Velmi důležitý pro udržování zdravého střeva. Jeho nedostatek je obvyklý u lidí s touto nemocí. Vitamín K je obsažen ve vojtěšce
Zinek - 30 - 50 mg denně - potřebný pro imunitní systém a hojení
Omega 3 esenciální mastné kyseliny - potřebné pro regeneraci trávicího traktu, omezují zánětlivé procesy a jsou nezbytné při Crohnově chorobě
Česnek - Blokuje volné radikály. Podporuje hojení.
Acidophilus 6 miliard - podporuje trávení, upravuje střevní mikroflóru.
Komplex volných aminokyselin - Bílkoviny jsou nezbytné při hojení střev
Aloe vera - změkčuje stolici a podporuje hojení střev

Fytoterapie:
Aloe vera, kořen lopuchu, echinacea, pískavice řecké seno, jetel luční, šípky, silymarin, americký jilm,yerba maté
Podporují trávení, čistí krev, omezují záněty a infekce.
Nejlepší je střídání bylin.

Relaxační techniky:
Pomáhají snižovat stres, který může zhoršovat průběh nemoci

Konstituční homeopatie:
Neléčí pouze danou chorobu, ale člověka jako celek, včetně psychiky.

Celulitida

2007-10-25T14:23:00.001-07:00

Popis
Pomerančová kůže

Příčiny
• Špatný krevní oběh a lymfatický oběh
• Hormonální poruchy ( antikoncepční pilulky, hormonální léčba )
• Špatný jídelní režim
• Dědičný vliv - nemusí se projevit

Příznaky a diagnostika
Diagnóza: Pinch test (štípací test) - pokud se po zmáčknutí kůže mezi palcem a dvěma prsty objeví důlky, jedná se o celulitidu.

Přírodní a doplňková léčba
• Mezinárodní vědecké studie ukazují jako největšího pomocníka v léčbě ALOE VERA šťávu z celého listu. Aby ALOE VERA šťáva z celého listu byla efektivní - musí mít minimálně 5000 mg aktivních přírodních polysacharidů aloe na litr.

Léčba celulitidy spočívá hlavně v radikálním snížení množství zkonzumovaného tuku, ve vyloučení cukru, snížení přísunu a omezení toxinů a v rozproudění lymfy v lymfatických cévách a kožních krevních vlásečnicích.

1 Radikálně omezit spotřebu všech živočišných tuků ( másla, sádla ) a orientovat se na střídmou spotřebu rostlinných olejů lisovaných za studena.

2 Radikálně snížit spotřebu masa, nejlépe je úplně vynechat červené maso a střídmě jíst bílé maso - ryby a drůbež ( 2x až 3x týdně ). Červené maso nahradit sojovým masem.

3 Proto, že podkožní tuk vzniká i z cukru a sladkostí, přestaňte užívat bílý cukr a slaďte medem. Místo bílé mouky používejte celozrnnou mouku. Jezte celozrnný chléb, celozrnné pečivo, celozrnné koláče a buchty.

4 Naučte se správně kombinovat potraviny, neboť nesprávné kombinace vedou k celulitidě a obezitě. Nesmíte kombinovat škroby a koncentrované bílkoviny, tedy např. maso a knedlík, maso a rýži či brambory, ale pouze maso se zeleninou. Není vhodné jíst chléb s masem, ale jen s pomazánkami a zeleninou. Nekombinujte ovoce a zeleninu.

5 Pijte denně 2,5 až 3 litry tekutin - slabé minerálky, čistou vodu, slabé bylinkové čaje a čerstvě vylisované šťávy z ovoce či zeleniny. Nepijte COCA COLU, SPRITE, FANTU, kupované džusy, černý čaj a kávu.

6 Denně snězte 0,5 kg syrové zeleniny a 0,5 kg syrového čerstvého ovoce.

7 Pokud chcete čištění organismu zintensivnit, po dohodě s lékařem absolvujte 3 až denní půst s klystýry a masážemi. Bez dohody lékaře můžete absolvovat 2 denní půst, kdy budete pít pouze čistou vodu nebo čerstvě vylisované ovocné či zeleninové šťávy. Existuje i vlký výběr prostředků podporujících detoxikaci organismu(Yucca).

8 Lymfa musí volně proudit a odvádět z těla toxické látky. Nemá však svojí vlastní pumpu, podobnou jako krevní oběh má srdce. Jediným způsobem, jak rozpumpovat lymfu, je pohyb a masáže rukou, kartáčem, speciální sisalovou rukavicí, masážním přístrojem na principu vibrací a infračerveného záření, speciálním přístojem Cellesse či profesionální lymfatické masáže.

9 Pěstujte psychohygienu,abyste své nerváky a mindráky nemusely léčit mlsáním a přejídáním.
Lymfatický oběh můžete též podpořit koupelemi s obsahem aromaterapických olejů ( např. grapefruitový ) a používáním kvalitních speciálních proticelulitidových krémů s obsahem éterických olejů a výtažků z mořských řas.
Ajurvédský krém proti celulitidě a Ajurvédský masážní olej proti celulitidě.

10 Pijte denně čaj ze semen ostropestřce mariánského, který podpoří činnost jater k lepšímu spalování tuků. Rovněž se doporučuje čaj z chaluhy bublinaté, která podporuje činnost štítné žlázy.

11 Denně užívejte 200 mg E vitamínu, 25 000 UI beta-carotenu, 1 až 3 g C vitamínu, B komplex , multiminerály ( přírodní zdroj - řasy chlorella )nebo speciálně sestavenou směs proti celulitidě Cellu-fix.

Candidóza

2007-10-24T09:09:00.000-07:00

Popis
Kvasinky - kvasinkový syndrom - kandidóza
Polysystémová chronická kandidóza, candidóza, mykóza, plísně

Jde o nadměrné pomnožení kvasinek (candida allbicans) ve střevech, krvi a orgánech.

Candida albicans je parazitická kvasinka, která osídluje střeva (10-15% střevní mikroflóry), pohlavní ústrojí, ústa, jícen a krk. Tato kvasinka žije za normálních podmínek v rovnováze s ostatními bakteriemi (např. acidophilus a bifidobakterie) a kvasinkami v lidském organismu.
Za určitých podmínek se však množí, oslabuje imunitní systém a způsobuje infekci známou jako kandidóza. Mikroorganismus může cestovat krevním oběhem do mnoha tělních orgánů.

Příčiny
Každé oslabení imunitního systému, jehož příčinou může být například toto:
• Steroidní hormony jako kortizon nebo anabolické steroidy v jídle nebo v lécích, zvláště v antikoncepčních pilulkách.
• Antibiotika podávaná lidem nebo zvířatům, jejichž maso lidé jedí. Antibiotika ničí užitečné bakterie (acidophilus, bifidobakter) stejně jako bakterie způsobující nemoc.
• Pravidelné užívání antikoncepčních pilulek.
• Stres.
• Nesprávná výživa, kdy je přijímáno nadměrné množství jednoduchých cukrů.
• Léčení rakoviny ozařováním nebo chemoterapií, chirurgický zákrok, umělá výživa.
• Zděděné nebo získané poškození imunitního systému ( např. AIDS).
• Příliš mnoho cukru v krvi, např. při cukrovce
• Přemíra alkoholu, léků nebo drog.
• Nakažení novorozence při porodu od matky, jeli genitální oblast zasažena infekcí.

Příznaky a diagnostika
Příznaky kvasinkové infekce u dospělých

Příznaky kvasinkové nákazy u dospělých jsou často natolik všeobecné, že je lékař bez dalších diagnostických opatření jen velmi těžko může přičíst na vrub kvasinkové nákaze.
Výčet sahá od chronických infekcí a bolestí hlavy přes chronickou únavu nebo deprese až po bolesti nervů a kloubů. Tyto plíživé příznaky mohou vystupovat samy nebo v kombinaci s jinými příznaky a mohou být více či méně výrazné. Jiné obtíže naopak zřetelně ukazují na příčinu onemocnění.

KŮŽE: svědění, pálení, bělavé, šupinaté ekzémy, malé puchýřky, zarudnutí, některé formy akné (léčbě vzdorující akné, hluboké boláky) plísňová onemocnění kůže a nehtů

NEHTY: bělavá až nažloutlá prosvětlení, uvolňování nehtů z lůžka, zvýšená lámavost nehtů

TRÁVICÍ ORGÁNY: zápach z ůst, nepříjemná chuť v ústech, tvorba aftů, povleklý jazyk, potíže při polykání, říhání, nadýmání (především po požití sladkých jídel), průjmy, zácpy¨, pálení a svědění konečníku, nevolnost, abnormální chuť na sladké, alkohol, popř. nesnášenlivost alkoholu

OČI: rozmazané vidění, pálení a svědění očí, kruhy a váčky pod očima, slzení, přecitlivělost na světlo, červené oči, bolest v očích

NOS: svědění v nose, chronická rýma, ucpaný nos

UŠI: Svědění, bolesti, záněty, ucpané uší, zvonění v uších, přecitlivělost na zvuky

POHLAVNÍ ORGÁNY A MOČOVÉ CESTY: bílý, sýrovitý výtok v oblasti ženských pohlavních orgánů - je doprovázen intenzívním svěděním, u mužů se výtok a svědění dostavují později, opakující se záněty dělohy, vaginální záněty, záněty močového měchýře a vaječníků, pokles tvorby pohlavních hormonů, poruchy menstruace, menstruační křeče a snížení sexuální touhy.

VLASY: padání vlasů, tvorba lupů, suchá nebo naopak mastná pokožka hlavy

KLOUBY a SVALY: bolestivost, slabost, třes končetin

POTÍŽE S HMOTNOSTÍ: přibírání či naopak bezdůvodné ubývání na váze, nechutenství či neodolatelná chuť k jídlu (především na sladké)

LYMFATICKÝ A CÉVNÍ SYSTÉM: zduřelé uzliny, studené nohy a ruce, zimouřivost, nízká tělesná teplota, opuchlý obličej, pocení, tvorba modřin, otoky, nízký či vysoký krevní tlak

SRDCE A PLÍCE: dýchavičnost, kašel, bolesti v hrudníku...

PSYCHIKA: deprese, zapomnětlivost, poruchy koncentrace, zmatenost, apatie, nespavost, změny nálad, ospalost, halucinace

HLAVA A NERVY: bolesti hlavy, migrény, pocit necitlivosti, brnění

ALERGIE, ZÁNĚTY, CHRONICKÁ ÚNAVA: následkem celkového oslabení imunitního systému se objevují alergie, chronické záněty a jiné nemoci. Asi 90 % nemocných s neurodermatidou trpí současně kvasinkami ve střevě.
Také astma bronchiale, lupenka (psoriasis) a revma jsou zhoršení alergie.

Projevy kvasinkové infekce u dětí

KŮŽE: načervenalé, silně svědící puchýřky v místech pokrytých plenkami.

NEHTY: bělavá až nažloutlá prosvětlení, nehet se pomalu uvolňuje z lůžka a zbarvuje se.

TRÁVICÍ ORGÁNY: Soor - světlé bělavé puntíky na sliznici úst či nápadné bělavé vyvýšeniny sliznice na okrajích jazyka, velmi časté nadýmání(zejména po sladkých jídlech), bolesti břicha, páchnoucí větry

POHLAVNÍ ORGÁNY: svědění

UŠI A HORNÍ CESTY DÝCHACÍ: chronické nebo opakované záněty uší nebo horních cest dýchacích.

DIAGNÓZA:
1. anamnéza - velmi často se onemocnění dá rozpoznat pouze podle příznaků a předchozího působení vyvolávajících faktorů
2. laboratorní důkaz: vzorky stolice, moči, vzorek z dýchacích cest, úst,kůže, nehtů, vlasů - časté chyby při odběru vzorku a falešně negativní výsledky
3. krevní testy - stanovování protilátek či průkaz kvasinek v krvi (provádí se v zahraničí).
4. EAV vyšetření

Přírodní a doplňková léčba
Aby léčba byla úspěšná, musí být komplexní a zahrnovat následující léčebné postupy:
1. protikvasinkové přípravky a léky
2. protikvasinková dieta
3. obnova přirozené střevní mikroflóry tzv. probiotiky
4. posílení imunitního systému
5. posílení jater
6. doplňující opatření

Tyto přístupy musí vždy probíhat současně !!

1.PROTIKVASINKOVÉ LÉKY A PŘÍPRAVKY:
Klasické léky proti kvasinkám ve střevech
• nystatin - tabletky, dražé, tekutina, gel
• natamycin
• amphotericin B
Klasické léky proti kvasinkám v orgánech
• azoly (flukokonazol)
Prášky, tinktury, krémy a šampony proti kožním plísním
• intraconazol proti plísňové infekci kůže a nehtů

Přírodní a doplňkové prostředky s protikvasinkovou aktivitou:
• Mezinárodní vědecké studie ukazují jako největšího pomocníka v léčbě candidózi ALOE VERA šťávu z celého listu. Aby ALOE VERA šťáva z celého listu byla efektivní - musí mít minimálně 5000 mg aktivních přírodních polysacharidů aloe na litr.

Korolen - regenerační bylinný přípravek s protikvasinkovým účinkem
Vironal - regenerační bylinný přípravek k posílení celkové imunity, působící proti plísním ve střevech, lze užívat současně s antibiotiky (pokud jsou nutné k léčbě bakteriálního! onemocnění) - posiluje jejich účinnost, snižuje jejich negativní účinky
Syrový česnek nebo česnek ve formě potravinového doplňku Garlic care
Čaj lapacho a maté
Výtažky z grapefruitových semínek
Albisan - přírodní prostředek k lokální léčbě vaginálních mykóz
Mykostop H přírodní přípravek proti kožním mykózám
Mykostop N přírodní přípravek proti mykózám nehtů

Náš tip na www.001shop.cz zvýhodněná sada na léčbu kvasinek, mykóz a plísní.

2.PROTIKVASINKOVÁ DIETA

Léčení kvasinkového onemocnění musí být vždy doplněno protiplísňovou ( protikvasinkovou ) dietou, při které s jídelníčku vymizí především všechny sladkosti a bílá mouka.

Potraviny povolené a vhodné
Čerstvá zelenina podle ročního období a saláty z ní
artyčoky, avokádo, brambory, brokolice, celer, cibule, cuketa, čekankové puky, černý kořen, červená řepa, česnek, čínské zelí, fazole, fenykl, chřest, karotka, kedlubna, křen, lilek, listový salát, mangold, mrkev, okurky, olivy, paprika, pažitka, polníček, pórek, rajčata, ředkev, ředkvičky, řeřicha, sója, sójové výhonky, špenát, topinambury, zelí ( všechny druhy ).

Houby
houbičky shiitake, hřiby, křemenáče, lišky, smrže, václavky, žampiony.

Ovoce
citróny, grepy, hrušky kyselé, jablka kyselá.

Koření
bylinky, hořčice ( velmi ostrá ), křen, pepř, skořice, sůl, majoránka, ocet, tymián, vanilka.

Živočišné produkty
jogurt s živými kulturami, maso ( kromě vepřového ), mléko, mořské plody, podmáslí, ryby, sýry, tvaroh, vejce, želatina.

Obilí
celozrnné výrobky, chléb kynutý droždím, chléb z kvasu, jáhly, pohanka.

Nápoje
čaj lapacho ( čaj Inků ), čaj maté, čaje ( kromě ovocných čajů ), minerální vody, zeleninové šťávy.

Oleje a tuky
za studena lisované a nerafinované čisté margaríny, rostlinné oleje.

Semena a ořechy
burské oříšky, dýňová semena, kešu ořechy, kokosové ořechy, lískové oříšky, sezamová semena, slunečnicová semena, vlašské ořechy.

Sladidla
mléčný cukr, ( umělé sladidla - aspartam, acesulfam, cyklamát, sacharin ).

Zcela nevhodné potraviny

Sladkosti
cukr ( bílý, hnědý, práškový, krystalový ), cukrovinky, hroznový cukr, kandys ( řepný cukr ), koláče, med, ovocný cukr - fruktóza, pudinkový prášek, sirup, sušené ovoce, sušenky, třtinový cukr, umělé sladidla sorbit a xylit, výrobky s cukrem, výrobky z instantního kakaa.

Ovoce
sladké druhy jako banány, hrozny, mandarinky, broskve, kompoty, koncetrované šťávy ( z jablek, hrušek ), konzervované ovoce, džemy.

Zelenina
konzervovaná zelenina, hotové výrobky z brambor, kečup přislazený cukrem, sójová omáčka přislazená cukrem.

Živočišné produkty
marinované pokrmy, ovocné jogurty, pokrmy obsahující cukr, mouku a konzervační látky, pokrmy s omáčkami a panádami.

Obilí
bílé mouky, loupaná rýže, obilné klíčky, přípravky na zhušťování omáček, těstoviny z bílé mouky.

Nápoje
alkoholické nápoje ( s výjimkou velmi suchého vína ), instantní a všechny slazené čaje, limonáda a coca-cola.

"Zlatá pravidla" protiplísňové diety
Zde je krátké shrnutí, na co musíte při této dietě dávat pozor.
• Na prvním místě se ve vašem jídelníčku nachází zelenina a saláty - čerstvé nebo šetrně podušené, podle sezónní nabídky.
• Vyhněte se konzervám všeho druhu.
• Jezte často bílé a kysané zelí, cibuli a pórek, ředkev a ředkvičky, česnek, křen a ostrou hořčici, podmáslí a přírodní jogurt - to jsou vyhlášení "nepřátelé" kvasinek.
• Zřekněte se cukru a všech jídel, ve kterých je obsažen;bílé rýže a všech výrobků z bílé mouky.
• Občas si pro změnu připravujte jídla z celozrnného obilí,ne však každý den. Celozrnné obilí působí kyselinotvorně.
• Zeleninu a saláty čistěte důkladně, abyste zabránili nové infekci.
• Zeleninu připravujte šetrným způsobem, aby se zachovaly vitaminy, minerály a jiné zdravé látky, které obsahuje. Používejte metody jako je dušení, vaření v páře, ohřívání ve varných sáčcích nebo v keramickém nádobí.
• Jako koření používejte čerstvé bylinky, solí šetřte.
• Pijte v dostatečném množství minerální vodu, čerstvě připravené zeleninové šťávy, bylinkové čaje, čaj lapacho a maté. Pijte co nejméně kávu a černý čaj, neboť oba nápoje jsou silně kyselinotvorné.
Kůra většinou trvá od 3 do 6 měsíců
Po skončení kůry se stravujte nadále zdravě.

3. OBNOVA PŘIROZENÉ STŘEVNÍ MIKROFLÓRY
Lactobacilus acidophilus
konzumace bílých jogurtů s živou mikroflórou

4.POSILNĚNÍ IMUNITNÍHO SYSTÉMU
Echinacea
vitamín C - 2-3g denně
Jablečný ocet

5.POSILNĚNÍ FUNKCE JATER
Odumírající kvasinky a jejich metabolity musí být z těla vyloučeny. Je třeba posilnit funkci jater jakožto hlavního detoxikačního orgánu.
Rabanon - bylinný přípravek na posilnění funkce jater
ostropestřec mariánský - možno použít i do pomazánek a salátů

6.DOPLŇUJÍCÍ OPATŘENÍ
Před zahájením terapie je možno vyčistit střeva klystýrem.
Dostatečně pijte - min. 2 litry denně.
Používejte nedráždivou čistě přírodní kosmetiku.
K hygieně intimních míst používejte speciální přípravky s protikvasinkovou aktivitou (např. Intima, Intimus).
Začněte používat nový zubní kartáček, který přes noc namočíte do roztoku s protikvasinkovým přípravkem
Během léčby perte prádlo, ručníky a žínky na 95 stupňů Celsia.

2007-10-23T08:59:00.000-07:00

Bradavice

2007-10-21T04:39:00.001-07:00

Popis
Jedná se o nakažlivé výrůstky obsahující odumřelé kožní buňky. Na jejich vzniku se podílí viry. Bradavice se mohou objevit kdekoliv na těle, nejčastěji se však vyskytují na obličeji a rukou.

Příčiny
• Snížená imunita organismu.
• Nedostatek vitamínu A a C, které podmiňují správnou výživu pokožky.

Klasická léčba
Vypalování - dusíkem, laserem.
Lékaře vyhledejte vždy, když:
• Bradavice bolí nebo je zanícená.
• Bradavice se vyskytuje na obličeji na genitáliích nebo v oblasti konečníku.
• Bradavice se objeví ve věku nad 45 let.

Přírodní a doplňková léčba

Bolesti zad

2007-10-19T06:10:00.000-07:00

Příčiny
I. poškození páteře a přilehlých struktur
1) namožení svalů je nejčastější příčinou (v důsledku vadného držení těla či dlouhodobé těžké práce či v pozdních stádiích těhotenství)
2) zánět úponů šlach
3) lumbago - "houser" či "ústřel" - náhlá bolest po ohnutí nebo rotaci páteře, při které dochází k přetížení nebo natržení vazů mezi obratli s místním zánětem
4) vyhřezlá ploténka
5) opotřebení meziobratlových plotének, vznik kostěných výběžků z obratlů- tzv. osteofytů
6) osteoporóza - odvápnění kostí
7) artritida - zánětlivé onemocnění kloubů, ankylozující spondylitída (Bechtěrova nemoc)
8) zánět, nádor nebo úraz kostí
9) metastázy do kostí (rakovina plic, prsu, prostaty, štítné žlázy, ledvin)

II. onemocnění vzdálených orgánů
1) žlučové kameny
2) ledvinové kameny nebo jiné onemocnění ledvin
3) nádor slinivky břišní nebo její chronický zánět
4) pásový opar
5) onemocnění ženských orgánů v pánevní oblasti
6) zácpa
7) aneurizma aorty
8) zánětlivé onemocnění střev

III. psychické faktory a stres
psychosomatické příčiny: vnitřní a vnější postoj si neodpovídají, neupřímnost, potlačení oblasti stínu, nezvládnutelný žal zkoncentrovaný do postoje, být žalem ohnutý, existenční zátěže uvedou člověka pod tlak (problémy s meziobratlovými ploténkami), bolesti v oblasti krční a hrudní páteře: volání o pomoc a poskytnutí emocionální podpory), bolesti v oblasti bederní páteře: volání o pomoc a poskytnutí hmotné podpory, nadměrné napětí v zádech: je omezována možnost svobodně se projevit.I. poškození páteře a přilehlých struktur
1) namožení svalů je nejčastější příčinou (v důsledku vadného držení těla či dlouhodobé těžké práce či v pozdních stádiích těhotenství)
2) zánět úponů šlach
3) lumbago - "houser" či "ústřel" - náhlá bolest po ohnutí nebo rotaci páteře, při které dochází k přetížení nebo natržení vazů mezi obratli s místním zánětem
4) vyhřezlá ploténka
5) opotřebení meziobratlových plotének, vznik kostěných výběžků z obratlů- tzv. osteofytů
6) osteoporóza - odvápnění kostí
7) artritida - zánětlivé onemocnění kloubů, ankylozující spondylitída (Bechtěrova nemoc)
8) zánět, nádor nebo úraz kostí
9) metastázy do kostí (rakovina plic, prsu, prostaty, štítné žlázy, ledvin)

II. onemocnění vzdálených orgánů
1) žlučové kameny
2) ledvinové kameny nebo jiné onemocnění ledvin
3) nádor slinivky břišní nebo její chronický zánět
4) pásový opar
5) onemocnění ženských orgánů v pánevní oblasti
6) zácpa
7) aneurizma aorty
8) zánětlivé onemocnění střev

III. psychické faktory a stres
psychosomatické příčiny: vnitřní a vnější postoj si neodpovídají, neupřímnost, potlačení oblasti stínu, nezvládnutelný žal zkoncentrovaný do postoje, být žalem ohnutý, existenční zátěže uvedou člověka pod tlak (problémy s meziobratlovými ploténkami), bolesti v oblasti krční a hrudní páteře: volání o pomoc a poskytnutí emocionální podpory), bolesti v oblasti bederní páteře: volání o pomoc a poskytnutí hmotné podpory, nadměrné napětí v zádech: je omezována možnost svobodně se projevit.

Příznaky a diagnostika
Náhlá bolest při zvedání těžkého předmětu - lumbago / výhřez ploténky
Pozvolný vznik bolestí - degenerativní onemocnění páteře
Bolesti zejména při pohybu - mechanická příčina, namožení svalů
Klidové bolesti - zánětlivé onemocnění
Vystřelování bolesti do nohy - tlak meziobratlové ploténky na nervové kořeny
Porucha funkce močového měchýře či střev - syndrom kaudy v důsledku mediálního výhřezu ploténky či nádoru

Kdy je vždy třeba vyhledat lékaře:
1) bolest je ochromující nebo je provázena horečkou či zvracením
2) objeví-li se mravenčení nebo ztráta citlivosti v rukou nebo nohou
3) bolest vystřeluje ze zad do nohou
4) je-li páteř po probuzení ztuhlá a bolestivá
5) bolest se objevila po pádu či jiné nehodě
6) objevila se porucha činnosti močového měchýře a střev
7) vaše moč má intenzivní zápach nebo se v ní objevila krev
8) pokud máte potíže se žlučníkem

Diagnostické metody:
Rentgen, scintigrafie, CT-počítačová tomografie, neurologické vyšetření, myelografie

Klasická léčba
Lumbago - "ústřel" -"houser": klid na lůžku na ploché tvrdé podložce, podávání bolest tišících léků a svalových relaxancií.
Po odeznění akutních bolestí fyzikální a rehabilitační terapie: masáže,cvičení, plavání na zádech, elektroterapie...
Prevence: pravidelně cvičit, plavání, nezvedat těžké předměty, při zvedání břemen jít do podřepu a mít stále vzpřímená záda

Prolaps (výhřez) ploténky: léčba jako u lumbaga, popř. neurochirurgická operace.

Přírodní a doplňková léčba
Vždy je nutno nejprve přesně stanovit příčinu bolestí.

Nejdůležitější prevence:
Pohyb - strečink, jóga, taichi, chi-kung, spinální cviky, plavání, chůze
Masáže
Spánek na tvrdé matraci

Práce v sedě: židle by měla mít takovou výšku, aby se obě vaše nohy dotýkaly plnou ploskou podlahy, opěra židle by měla být pevná, stůl by měl být v takové výšce, aby se člověk nad ním nemusel hrbit. Po hodině práce je vždy dobré učinit přestávku a protáhnout se.
Zvedání břemen: Nejprve pokrčíme nohy v kolenou, pak je postupně narovnáváme, záda zůstávají rovná Vyhýbat se stresu.
Snížit nadváhu.
Vhodná obuv pomáhá udržovat správné držení těla.
________________________________________
AVS metoda - psychowalkmany
Spouštět relaxační programy s cílovou frekvencí 4-13 Hz. Bližší poradenství před nákupem ve značkových centrech Galaxy. Další informace na www.galaxy.cz
________________________________________

Strava:
Dostatek zeleniny a ovoce.
Vyhýbat se nadbytku cukru, soli, živočišných tuků, kávy, silného čaje, alkoholu a dalším organismus překyselujícím látkám.

Potravinové doplňky:
Přírodní potravinové doplňky nemají na rozdíl od volně prodejných léků proti bolesti nebezpečné vedlejší účinky jako např. krvácení do žaludku nebo střev.
Fytominerál - dodá všechny potřebné minerály pro rozvoj kostí v organické podobě. (Vyhýbejte se anorganickým minerálům - mohou poškodit ledviny)
Vitamín C - 1g denně - přispívá k tvorbě kostí a chrupavek
Vitamín D - pro jeho vznik v těle je důležitý pohyb na slunci, popř. užívat 10 mcg denně (vyšší dávka může být toxická)
Omega 3 mastné kyseliny - výrazné protizánětlivé a protibolestivé účinky
Bromelain a papain - enzymy omezující zánět a bolesti po úrazu, sportovních poraněních a artritidě
Glukosamin sulfát - prospěšný proti degeneraci kloubů a meziobratlových plotének -500 mg třikrát denně při jídle
Renol koncentrát - bylinný přípravek harmonizující dárhu ledvin a močového měchýře. Tyto energetické dráhy je nutno posilnit u lidé trpících bolestmi páteře, kloubů, artrózou, Bechtěrevovou chorobou, skoliózou či revmatismem.

Aromaterapie:
K zmírnění bolesti vzniklé svalovým napětím někdy pomůže teplá koupel s několika kapkami levandulového, rozmarýnového, heřmánkového a eukalyptového éterického oleje ( účinné jsou pouze přírodní oleje, nikoliv syntetické náhražky).
Aromaterapeutické oleje se mohou též používat k masáži zad.
Pain reliever - masážní olej uvolňující bolest zad - jedná se o silnou ajurvédskou recepturu s obsahem 134 bylin.
Muscle relaxants oil - aromaterapeutský ajurvédský relaxační olej k uvolnění svalů.

Homeopatie:
Homeopatické látky mohou zmírnit akutně vzniklou bolest. Užívá se např. arnika, rhus toxicodendron, ruta. Vždy je však nutno vyhledat lékaře. Při chronických bolestech nejvíce pomáhá konstituční léčba.

Psychosomatická léčba:
Objevit a přiznat si nevědomé neupřímnosti (i vůči sobě samému), pracovat na pravé upřímnosti, být si jist sám sebou a svým vnitřním postojem, zbavit záda nadbytečných břemen.

Astma

2007-10-17T01:14:00.000-07:00

Příčiny
• Exogeně alergické astma: prach, pyl, moučný prach...
• Nealergické astma: infekce, tělesná námaha, studený vzduch, stres, farmaka ( aspirin, ibuprofen ... ), tabákový kouř...
Smíšené formy jsou časté

Příznaky a diagnostika
Astma je onemocnění vedoucí k závažnému zúžení průdušek. Zúžení průdušek (bronchů) je vyvoláno stažením svalů přítomných v jejich stěně. To má za následek poruchu dýchání projevující se nejvíce jako ztížení výdechu. Astmatik proto dýchá zrychleně a měkce, lapá po dechu a jeho dech je provázen dlouhým pískotem.

Klasická léčba
Medikamentózní: glukokortikoidy, sympatomimetika, theofylin, parasympatolytiky... Nutná návštěva lékaře !

Přírodní a doplňková léčba
Doplňková a podpůrná léčba:
vysoké dávky vitamínů ( beta-caroten, B komplex, E vitamín, C vitamín, pupalkový olej, koenzym Q, hořčík s vápníkem, multiminerálový přípravek... )
bylinky: echinacea, vodilka, přeslička, kořen lékořice, jinan dvoulaločný,..
Shalaki - výtažek z rostliny Boswellia serrata: působí příznivě na chronická zánětlivá onemocnění dýchacích cest (astma, bronchopneumonie...)
Diviznový olej je účinným lékem při ucpání průdušek. Zastavuje kašel, uvolňuje ucpané průdušky a podporuje zmírnění a zastavení astmatického záchvatu. Účinkuje téměř okamžitě, pokud je přijímán v čaji nebo v ovocné šťávě.

Úprava jídelníčku: Svůj jídelníček sestavte především ze syrového ovoce a zeleniny, ořechů a semen ( pozor na alergii !), ovesných produktů, hnědé rýže, a zrnin v celku.
Vaše výživa by měla být bohatá na bílkoviny, neměla by mít vysoký podíl uhlohydrátů a neměla by obsahovat žádný jednoduchý rafinovaný cukr. Do jídelníčku zařaďte česnek a cibuli. Tyto potraviny obsahují quercetin a hořčičné silice, které blokují enzymy podporující uvolňování látek, které způsobují záněty.

Vyhněte se potravinám působící plynotvorně, jako jsou fazole, brukvovitá zelenina ( brokolice, květák, zelí ), a velkým množství otrub, nebo potravu doplňte komplexem trávicích enzymů. Plyny vzniklé z potravy mohou způsobit astmatický záchvat tlakem na bránici.
Nejezte zmrzlinu ani nepijte nadměrně studené nápoje. Ochlazení může vyvolat křečovitý stah průdušek.
Jezte střídmě, velké množství jídla může vyvolat tlak na bránici a způsobit tak zkrácení dechu.

Nepijte příliš mnoho alkoholu. Nadmíra alkoholu dráždí dechové centrum.

Dodržujte půst s pitím čerstvě lisovaných ovocných šťáv, půst s pitím destilované vody s citrónovou šťávou nebo kombinaci obou metod po 3 dny v měsíci, abyste umožnili tělu zbavit se toxických látek a hlenu.

Využijte vylučovací dietu, která vám umožní zjistit, jestli některé potraviny nezhoršují průběh astmatických záchvatů. K obvyklým poživatinám s těmito účinky patří: vojtěška, kukuřice, podzemnice olejná, sója, vejce, řepa, karotka, cocacola, mléčné výrobky, červené maso, zpracované potraviny, sůl, špenát, kuřecí a krůtí maso, bílá mouka a bílí cukr.

Praktikujte postupy ke zmírnění stresu ( relaxace, meditace ). Silné emoce jako je strach a úzkost mohou vyvolat astmatický záchvat.

Vyhýbejte se tabákovému i jinému kouři.

Dýchejte nosem! Takto bude vzduch před vstupem do průdušek pročištěn a oteplen.

Pokud se domníváte, že vaše astmatické potíže způsobují roztoči, pokuste se odhmyzit své okolí. Na trhu jsou vakuové vysavače, které roztoče hubí.

Mnozí pacienti trpící astmatem jsou citliví na potravinářské přísady, známé jako siřičitany. Někteří z nich po konzumaci jídla s obsahem siřičitanů dostávají těžké astmatické záchvaty. Mnohé restaurace používají siřičitanové přísady - bisulfit sodný, metabisulfit draselný, bisulfit draselný a oxid siřičitý - k prevenci bujení bakterií v zeleninových salátech, ovoci, mražených mořských salátech a jídlech.

Tělesné cvičení může být proti rozvoji astmatu prospěšné, ale může rovněž u některých jednotlivců způsobit nástup astmatického záchvatu.
Vhodná cvičení: CHI KUNG, TAI CHI, JÓGA, plavání.

Artróza

2007-10-15T23:56:00.000-07:00

Popis
Vleklé degenerativní onemocnění kloubů postihující především velké nosné klouby dolních končetin. Dochází k narušení struktury kloubní chrupavky. Nejčastěji postihuje lidi s nadváhou nad 50 let, ale výjimkou nejsou ani dvacetiletí a třicetiletí pacienti. Zpočátku může probíhat bez příznaků.

Příčiny
• Vrozená abnormalita postavení kloubu
• Chybné přetěžování kloubů (častý výskyt u horníků, řidičů, tanečníků a lidí pracujících se zbíječkou)
• Nadváha
• Zánět
• Úraz
• Poruchy v molekulární látkové přeměně vazivového aparátu kloubů
• Poškození věkem

Příznaky a diagnostika
• Bolest při začátku pohybu
• Bolest při zátěži
• Omezení hybnosti kloubů
• Ztuhnutí kloubů
• Krepitace ( praskání v kloubech )

Formy artrózy:
Artróza kolenního kloubu ( Gonartróza ) - bolesti při chůzi s kopce, výpotek v koleni, otok, horkost.
Artróza kyčelního kloubu ( Koxartróza ) - předcházet může bolest v kolenou, poté může dojít k omezení hybnosti kyčelního kloubu.
Další formy: artróza hlezenního kloubu, artróza kloubů zápěstí a drobných kloubů prstů ruky, artróza meziobratlových kloubů páteře.
Často dochází k postižení více kloubů najednou

Diagnóza:
Rentgenové vyšetření

Klasická léčba
1. medikamentózní
Analgetika (léky tišící bolest), antiflogistika (nesteroidní protizánětlivé léky), u aktivované artrózy místní aplikace kortikoidů
2. fyzikální
balneologické a vodoléčebné procedury
místní léčení teplem
zklidnění a bandáže
léčebné rehabilitace
3. chirurgická léčba, náhrada poškozeného kloubu endoprotézou

Přírodní a doplňková léčba
Prevence:
Náprava chybného postavení kloubu
Úprava životosprávy
Regulace tělesné hmotnosti
Přiměřený pohyb a zatěžování ( chůze, plavání )

Přírodní léčba:
1. Strava
Do jídelníčku zařaďte: tučné ryby ( obsahují esenciální mastné Omega 3 kyseliny ), čerstvé ovoce a zeleninu ( obsahují beta-karoten a vitamín C ) , avokáda, ořechy, slunečnicová semena ( vitamín E ), celozrnné výrobky a obiloviny ( selen ).
Vyhýbejte se:
Bílému pečivu, cukru, instantním výrobkům

2. Potravinové doplňky:
Vitamín C - 1 g denně - antioxidant chránící kloubní buňky před poškozením
Vitamín E - 200 až 400 mg denně - antioxidant chránící kloubní buňky před poškozením ( pokud používáte léky proti srážení krve poraďte se s lékařem )
Zinek - 15 mg denně - antioxidant chránící kloubní buňky před poškozením
Glukosamin sulfát - 500 mg 3 x denně při jídle - patří k nejúčinnějším lékům zmírňujícím kloubní bolesti a zpomalujícím poškození chrupavky, zvyšuje pružnost chrupavky a působí protizánětlivě
Omega 3 mastné kyseliny - mohou tlumit zánět ( pokud používáte léky proti srážení krve poraďte se s lékařem )
Renol koncentrát - bylinný přípravek harmonizující dárhu ledvin a močového měchýře. Tyto energetické dráhy je nutno posilnit u lidé trpících bolestmi páteře, kloubů, artrózou, Bechtěrevovou chorobou, skoliózou či revmatismem.
Ochrana kloubů - glukosamin sulfát a chondroitin sulfát ze žraločí chrupavky
Aloe forever freedom - aloe vera gel, chondoitin sulfát, glukosamin sulfát, MSM (methylsulfonylmethan) - nejkomplexnější přípravek na ochranu kloubů s protizánětlivých působením.

3. Bylinná léčba:
Bylinný regenerační krém Artrin
Ajurvédský masážní olej s obsahem 134 bylin - Pein reliever

4. Psychosomatická léčba:
a) Artróza kyčelního kloubu ( téma vykračování )
Je si třeba přiznat vlastní nepohyblivost, dát si navenek klid a začít dělat velké kroky do svého vnitra, vydat se na vnitřní cesty.
b) Artróza kolenního kloubu ( téma pokory )
Zevní gesto pokory - pokleknutí je provázeno bolestí, je třeba ulehčit tělesné rovině a získat vnitřní pokoru.
c) Artróza hlezenního kloubu
Člověk již nemůže dělat velké skoky, je nutno " přistát na zemi" a rozloučit se sny letícími příliš vysoko. Je třeba dosáhnout vnitřní pružnosti.
d) Artróza zápěstí a kloubů prstů rukou - ( téma uchopení a schopnosti jednat )
Je třeba si přiznat, že již nedokážeme vše uchopit a vším manipulovat.

5. Homeopatická konstituční léčba
Může pomoci podpořit regenerační procesy v organismus a zastavit degeneraci.

6. Biostimul - biostimulační lampa - Při postižení pohybového aparátu využíváme obvykle kombinaci analgetického a biostimulačního účinku polarizovaného světla.

Angína

2007-10-15T01:01:00.001-07:00

Popis
Angína = zánět mandlí, tonzilitida

Příčiny
Nejčastěji bakterie rodu Streptococcus nebo virová infekce.

Příznaky a diagnostika
Diagnóza:
Výtěr z krku, kultivace, laboratorní vyšetření.

Bolesti v krku, obtížné polykání, chrapot, kašel, zarudlost, bolestivost a otok mandlí. Bolest hlavy, bolest v uších, zimnice a horečka, dávení a zvracení, ucpání nosu, nosní výtok a zvětšené mízní uzliny.

Komplikace
Možnost vzniku abscesu a dušení.
Bakteriální postižení ledvin, srdce a kloubů.

Klasická léčba
Antibiotika a analgetika. Pokud dojde ke vzniku abscesu je nutná chirurgická drenáž.

Přírodní a doplňková léčba
Potravinové doplňky:
Zinek - 1 tabletka každé 2 až 3 hodiny po dobu 3 dnů pak snížit na 1 tabletku 4x denně až do vyléčení. Zinek podporuje hojení a imunitu.
Betacaroten - 25000 UI denně. Podporuje vstřebávání zinku a hojení sliznic.
Chlorofil - má antibiotické účinky a může hojit podráždění úst a krku.
Vironal - širokospektrální bylinný sirup s protibakteriálním a protivirovým účinkem, podporující imunitu.
Včelí propolis - chrání sliznice úst a krku, má antibiotické účinky.
Česnekové kapsle - mohou zkrátit délku infekce a zklidnit bolesti v krku. Mají antibiotické vlastnosti.

Výživa:
Doporučuje se zdravá výživa s vynecháním rafinovaného cukru a škrobů.
Pokud lékař předepíše antibiotika jezte jogurt a užívejte Acidophilus pro obnovení střevní mikroflóry ( ne však současně s antibiotiky, nýbrž po jejich dobrání ).
Nekuřte a vyhněte se pasivnímu kouření. Tabákový kouř dráždí krční sliznici.
Po několika hodinách kloktejte půl lžičky mořské soli ve sklenici teplé vody.

Byliny:
Heřmánek zmírňuje horečku, bolesti hlavy a bolest v krku. Tuto bylinu neužívejte trvale, protože může dojít ke vzniku alergie. Pokud již touto alergií trpíte vyhněte se heřmánku úplně.
Horký roztok připravený ze stejných dílů sušeného bezového květu, máty a žebříčku zmírňuje bolest mandlí. Pijte jej po celý den.
Bylinné čaje z myrhy, tymiánu a šalvěje.
Echinacea - tlumí bakteriální a virové infekce.

Homeopatie:
Belladonna, Hepar sulfur, Arsenicum album, Apis.
Při nateklém krku: Lachesis, Lykopódium, Phytolacca.

Přírodní a doplňková léčba

2007-10-12T00:55:00.000-07:00

POKYNY PRO STRAVOVÁNÍ
• Přestaňte vařit pokrmy, k jejichž přípravě je zapotřebí mléka. Taková jídla mohou vést ke zvýšení tvorby hlenu a jeho zhoustnutí. Pokud pacient trpí sezónními alergiemi, možná že mu pomůže, když během sezóny nebude jíst pokrmy připravené z celozrnných obilovin, protože hodně lidí je na tato jídla přecitlivělá.
• Když pacient trpí nějakou alergií, která se projevuje dýchacími potížemi, může být také alergické na určité potraviny. ( na mléčné výrobky a obiloviny, vejce, čokoládu, ořechy, pokrmy z moře, citrusové plody a džusy. Zkuste se některé z těchto potravin několik týdnů vyhýbat a pozorujte, jestli se stav nezlepší. Pokud chcete zjistit, na které jídlo jste alergičtí, vyzkoušejte vylučovací dietu, pomocí které můžete odhalit zdroj alergenů (viz VYLUČOVACÍ DIETA) • -Pijte hodně vody. Velký příjem tekutin přispívá k rozpuštění hlenu a usnadňuje jeho odkašlávání.
• Nevařte na přepálených tucích a olejích. Pokud je organismus nějakým způsobem namáhán, třeba potížemi, jimiž se projevuje alergická reakce, nepracuje jeho zažívací trakt tak dokonale, jako když je zdravé, a tuky, které se obtížně tráví, i když je zažívací trakt úplně v pořádku, mohou představovat pro zažívací trakt velkou zátěž. Nestrávené tuky také přispívají k tvorbě hlenu a podporují v organismu tvorbu nezdravého prostředí.

V případě ucpaného nosu a dutin přináší úlevu pití jablečného octa. V případě alergie na pyl, může být velmi prospěšné užívání medu před začátkem pylové sezóny. Med, získaný v okolí bydliště člověka trpícího alergií, obsahuje stopy pylu, které mohou snížit citlivost organismu na alergeny charakteristické pro daný region. Silní alergici by se však měli medu vyhnout.

DOPLŇKY VÝŽIVY
• Betacaroten - přispívá k hojení a zklidnění podrážděných sliznic.
• Vitamín C s bioflavonoidy silný protizánětlivý a protialergický účinek.
• Hořčík a vápník patří mezi důležité živiny, které jsou pro organismus alergika nezbytné.
• Nepostradatelné mastné kyseliny, které se nacházejí v pupalce dvouleté, brutnáku lékařském, černém rybízu a lněném oleji, pomáhají ovlivnit tvorbu zánětu. Poznámka: Pupalkový olej by se neměl podávat dětem, které mají horečku.
• Selen je látka s antioxidačnimi vlastnostmi a působí synergisticky s vitamínem E.
• MSM (methylsulfonyl metan) - z 85% zdrojem organické síry - účinný prostředek proti alergiím
• Regalen, Renol - bylinné sirupy k posilnění jater a ledvin, které bývají u alergiků energeticky oslabené, podporují též detoxikaci organismu

BYLINNÁ LÉČBA
• Kozinec - čínská bylina, která přispívá k celkovému posílení organismu. Začněte užívat měsíc před očekávaným příchodem pylové sezóny.. Poznámka: Tato bylina by se neměla podávat dětem, které mají horečku nebo u kterých se vyskytují jiné příznaky infekce.
• Uvařte čaj z pískavice řecké seno a z mateřídoušky. Tyto byliny trochu pomáhají rozpustit hlen v dutinách a snižují překrvení nosní sliznice. Podávejte dítěti podle potřeby dvakrát denně jeden šálek čaje.
• Česnek má antibakteriální účinky, které napomáhají k odstranění chronického výtoku z nosu.
• Kořen lékořice zlepšuje činnost nadledvinek. Dva týdny před očekávaným příchodem pylové sezóny začněte užívat denně jednu dávku. Užívání lékořice a kozince můžete volně kombinovat. Poznámka: Tato bylina by se neměla podávat lidem, které mají vysoký krevní tlak.
• Kopřiva může být užitečná při vysušování hlenu v dutinách. Bývá velmi účinná při léčbě chronických alergií.
Poznámka: U některých lidí může užívání kopřivy vyvolat žaludeční nevolnost. Pokud k ní dojde, přestaňte kopřivu podávat. Tuto bylinu by neměly užívat děti mladší čtyř let.

HOMEOPATIE
Homeopatie dokáže jednoduše a účinně potlačit akutní projevy alergické reakce. Aby nedocházelo k opakování alergií je nejlepší navštívit praktického homeopata, který předepíše konstituční lék.

K potlačení akutních příznaků se nejčastěji užívá:
• Allium cepa - záchvaty kýchání doprovázené pocitem pálení v nosu, který se rozšiřuje k hornímu rtu, a jejichž intenzita se zmírní, když na vzduchu, nebo po opláchnutí obličeje studenou vodou. Jde o homeopatickou formu cibule. Používá se k potlačení alergické reakce, která se projevuje podobnými symptomy, jež se vyskytují, když krájíte nebo loupete plátky cibule - např. zrudnutím očí a slzením.
• Amnronium muriaticum - vytéká vodnatý hlen, který na horním rtu a v nosních dírkách vyvolává pocit pálení., pocit ucpaného nosu, přestože z nosu volně vytéká hlen., ztráta čichu , pocit, že něco škrábe v krku.
• Arsenicum album - kýchání, pálení v nosu , úleva, když se na nos ze stran přiloží teplý obklad a když se vydechuje do zvlhčovače teplého vzduchu. Neklid, vyčerpanost, studené ruce a nohy a probouzení úzkostí uprostřed noci. Často alergie nejen na prach a na plísně, ale i na kočky. Člověk s těmito potížemi může být postiženo také alergií na potraviny na mléko, obiloviny nebo cukr a bývá unavené.
• Calcarea carbonica - bledost, potení, zejména na hlavě, nesnášenlivost průvanu. Sekrece z nosu. Zažívací potíže. Pokud jde o dítě, bývá pro něho typické, že se naučí chodit později než jeho vrstevníci.
• Euphrasia - homeopatická forma světlíku - alergický zánět spojivek, oči jsou velmi citlivé na světlo.
• Hydrastis - z nosu vytéká hustý žlutý nebo žlutozelený sekret. Tento hlen zasychá v okolí nosu a často vytváří krusty. Hydrastis je homeopatická forma vodilky.
• Natrium muriaticum - hustá sekrece z nosu spojená s pálením a bolestí. ,vysušené a popraskané rty a mezi nosem a horním rtem se mohou vytvářet boláky nebo neštovičky, velká chuť na slaná jídla.
• Pulzatilla - zhoršení ve špatně větrané místnosti, naopak venku na chladném vzduchu zlepšení, přes noc je nos překrvený a suchý a přes den z něj vytéká žlutý sekret, který nedráždí pokožku. Lidé s těmito potížemi mají většinou světlou pokožku, mají blond nebo světle hnědé vlasy a modré oči. Sabadilla -pomáhá lidem, kteří trpí spazmatickým (prudkým) kýcháním, jež je spojeno s výtokem velkého množství hlenu z nosu a nezvyklým svěděním měkkého patra a sliznice nosu, které doprovází výtok velkého množství hlenu z nosu. • Pokud se vám zdá, že ani jeden ze zmíněných přípravků vašemu dítěti nepomáhá, můžete vyzkoušet, jestli mu nepomůže jeden z mnoha homeopatických přípravku, které obsahují směs více bylin.

AKUPRESURA
• Bod "Čtyř bran" přispívá k uklidnění nervové soustavy.
• Bod Žlučník 20 tlumí překrvení hlavy.
• Bod Tlusté střevo 4 tlumí překrvení hlavy.
• Bod Tlusté střevo 11 tlumí intenzitu alergické reakce.
• Bod Tlusté střevo 20 zprůchodňuje nos a rozpouští hlen v dutinách.

Aromaterapie:
Je-li hlavním příznakem alergie ucpaný nos a neprůchodné dutiny, doporučuje se eukalyptový olej. Pomáhají také vonné roztoky máty nebo lékořice.

Klasická léčba

2007-10-10T01:13:00.001-07:00

I. První etapa léčby alergie spočívá v identifikaci alergenů, které jsou příčinou alergické reakce. Lékař vám maže poradit několik testů, které vám pomohou odhalit konkrétní alergeny, které způsobují zdravotní potíže
• Testování na poškrábané pokožce spočívá v tom, že se na lehce poškrábanou pokožku kápne malé množství zředěného alergenu. Pokud se na pokožce do patnácti minut vytvoří pupínek, bude se pravděpodobně jednat o alergii..
• Intradermální testování se provádí tak, že se pod kůži s časovým odstupem vstříknou injekce několika alergenů, u kterých existuje podezření, že způsobují alergii. Vstříkne se také jedna kontrolní injekce, jež neobsahuje žádné alergeny. Pokud se v místě vpichu určitého alergenu vytvoří pupínek (zarudlý, svědivý hrbolek), nasvědčuje to tomu, že člověk je na danou látku alergický. Intradermální testování je přesnější než testování na poškrábané pokožce, ale hrozí větší nebezpečí, rozvinutí prudká alergická reakce
• Krevní testování (radioalergosorbentní test neboli RAST) měří hladiny protilátek IgE a IgC a celkový součet jejich hladin.. Zvýšená hladina těchto dvou protilátek může svědčit o alergické reakci na testovanou substanci.

II. Po skončení testů může lékař navrhnout odpovídající léčbu.
1.Pří léčbě alergií, které jsou doprovázeny dýchacími potížemi, se nejčastěji podávají antihistaminika. Účinek antihistaminik spočívá v tom, že neutralizují působení sloučenin, které se nazývají histaminy. Histaminy jsou látky, které organismus vytváří ve chvílích, kdy je podrážděn působením nějakého alergenu.
Histaminy způsobují otok a zahlenění nosních dutin a zvyšují tvorbu hlenu.
Antihistaminika blokují působení histaminů, a tím zmírňují průběh alergické reakce. Jednou z nevýhod antihistaminik je, že způsobují ospalost. Při jejich užívání by se nemělo řídit auto ani vykonávat nějaká činnost vyžadující pozornost.

2.Cyklamát sodný (Intal nebo Nasalcrom) je přípravek dostupný na lékařský předpis, který se vstřikuje do nosu, aby se předešlo dýchacím postižením, jimiž se projevují některé alergie. Účinkuje tak, že pročistí nosní sliznici a vyšle bílým krvinkám pokyn, aby na přítomnost alergenů nereagovaly s takovou prudkostí. Aplikace může být též inhalační (při astmatu), v tabletách (při potravinových alergiích) či jako oční kapky.

3.Látky proti překrvení přispívají k rozpuštění hlenu a ztlumení otoku nosních sliznic tím, že stahují cévy v nosních sliznicích, a umožňují tak snadnější odtok hlenu. Jsou k dostání jako tablety, kapky do nosu a nosní spreje. Tyto léky mají celou řadu obvyklých vedlejších účinků, vyvolávají mj. neklid a nespavost. Jestliže užíváte kapky nebo přípravek, který se vstřikuje do nosu, déle než tři až čtyři dny za sebou, stane se na nich organismus závislý, což má za následek, že když lék přestanete užívat, dojde ke zhoršení průběhu onemocnění.

4. Kortikosteroidy - ve formě mastí na kožní alergie či inhalační spreje při astmatu . Tyto léky mají velké množství vedlejších účinků a neměly by se užívat dlouhodobě.

5.desenzibilizace - spočívá v tom, že se nemocnému po určitou dobu píchají injekce s malým množstvím alergenu a dávky tohoto alergenu se postupně zvyšují. Tento druh léčby je složitý a nákladný, vyžaduje pečlivý dohled lékaře a není stoprocentně účinný.

Alergie

2007-10-08T23:44:00.001-07:00

Popis
Alergie znamená zvýšenou citlivost na látky - alergeny, které normálně člověku žádné obtíže či zdravotní problémy nezpůsobují, ale u citlivého člověka vyvolávají alergickou reakci.

Nejčastější alergeny: pyl, prach, peří, zvířecí srst, roztoči, chemikálie v pracích a čistících prostředcích, v potravinách či kosmetice, léky a potraviny (nejčastější potravinové alergie jsou na mléko, pšenici, sóju, vajíčka, jahody, rajčata, citrusové plody)

Příčiny
Dosud nejsou zcela objasněny.
Alergie vznikají většinou v důsledku poruchy imunitního systému, kdy obranné systémy lidského organismu reagují na určité látky v prostředí (alergeny) stejně, jako by se jednalo o nebezpečné infekční činitele.
Dispozice k alergickému onemocnění se většinou dětí po rodičích.

Příznaky a diagnostika
Možné alergické reakce: dýchací potíže, ucpaný nos, kýchání, svědění očí a pokožky, slzení, kožní vyrážka, bolesti hlavy, průjmy, zvracení, bolesti břicha, horečka, únava. Alergické reakce mohou být akutní, opožděné, sezónní či chronické.

Akné

2007-10-07T02:26:00.000-07:00

Příčiny
• hormonální nerovnováha
• bakteriální infekce
• stres
• potravinová alergie
• užívání některých léčiv ( steroidy, antidepresiva, některé léky proti epilepsii, orální antikoncepce )
• chronická zácpa a znečištění střev
• nadměrná spotřeba solených potravin, cukrů, tuků a živočišných potravin,
• nedostatek některých složek potravy a vitamínů
• průmyslové znečištění životního prostředí
• užívání nevhodných kosmetických přípravků a makeupů, nadměrné péče o pleť

Celostní pohled:
Kůže je orgán s největší plochou. Jednou z jejích funkcí je funkce vylučovací. Pokud se v organismu vyskytne větší množství toxických látek, než mohou ledviny a játra efektivně zpracovat, nastupuje funkce kůže. Jak toxiny odcházejí pokožkou, narušují její zdravou soudržnost a odolnost. Toto je klíčový faktor mnoha kožních poruch, včetně akné

Příznaky a diagnostika
Při akné se vyskytují černé tečky, bílé puchýřky a růžové nebo zarudlé skvrny nejčastěji na tváři, šíji, hrudníku a zádech. Lze je však nalézt i v podpaží a na hýždích.

Klasická léčba
• Benzoyl peroxid - antibakteriální látka
• Tretionin ( Retin A ) - komedolytická látka, která urychluje růst a odlučování epiteliálních buněk
• Exfoliativní látky - salicylová kyselina, síra, resorcin
U zánětlivých forem akné: lokální nebo celková antibiotika ( při celkovém podávání antibiotik možnost narušení přirozené střevní mikroflóry, vhodno doplnit vnitřním užíváním přípravku Lactobacilus acidophilus )
U těžších forem: kortikoidy ( představují riziko pro vznik kožní atrofie, rozšířených žilek či pigmentových změn) celkové podávání isotretioninu - Accutane (časté vedlejší komplikace, teratogen vyvolávající četné malformace plodu, nutné používání antikoncepce) hormonální antikoncepce (riziko zánětů žil, užitečné zvýšit příjem vitamínů)

Přírodní a doplňková léčba
• Mezinárodní vědecké studie ukazují jako největšího pomocníka v léčbě ALOE VERA šťávu z celého listu. Aby ALOE VERA šťáva z celého listu byla efektivní - musí mít minimálně 5000 mg aktivních přírodních polysacharidů aloe na litr.

Zásady celostní léčby:
1.Úprava životosprávy - dodržování zásad racionální výživy:
• omezit v jídelníčku tučná jídla, uzeniny, sladkosti, bílé pečivo, instantní výrobky, příliš slaná a kořeněná jídla, nápoje typu Coca-cola, Fanta a kupované džusy
• zařadit do jídelníčku ve zvýšené míře zeleninu, ovoce, celozrnné pečivo, bílé maso, luštěniny, bílé jogurty, celozrnné obiloviny a těstoviny
• Doporučené čerstvě lisované šťávy,červený a černý rybíz

2. Používání 100%přírodní kosmetiky
• Ajurvédská terapie akné:
a) ráno umýt pleť antiseptickým krémem Shazema
b) nanést krém s obsahem protizánělivého santalového dřeva Shasilk (v období puberty Oxygen cream)
c) odpoledne aplikovat krémy Shaclove s Shadermem na 20 minut jako masku
d) večer umýt pleť antiseptickým krémem Shazema
e) u těžkých forem akné či akné na zádech lze aplikovat přes noc pleťové tonikum proti akné Shaclear

3. Podpora činnosti jater

4. Podpora činnosti ledvin

5. Detoxikace organismu ( detoxikační přípravky, kopřivový čaj, klystýry)

6.Pravidelný příjem vitamínů ve formě kvalitních potravinových doplňků:
• kvalitní B komplex - nedostatek vitamínů B se projevuje zvýšenou činností mazových žlázek, B vitamíny též zmírňují stres
• beta-caroten a zinek - podporují regeneraci kůže
• řasy chlorella - přirozený zdroj potřebných vitamínů a minerálů
• trávicí enzymy - napomáhají travení, které je často u lidí s kožními chorobami narušeno
• Lactobacilus acidophilus - obnovuje přirozenou střevní mikroflóru, která je narušena např. užíváním antibiotik

7.Omezení stresu, relaxace

Specifická terapie:
Biostimulační laser - má protizánětlivý, protibolestivý a regenerační účinek na kůži, pomáhá hojit jizvy. Více informací na www.lekarskakosmetika.cz

Homeopatická léčba:
• Sulfur - červené, zanícené, bolestivé formy akne, které se často zhoršují po umytí vodou (svědění)
• Hepar sulfur - bolestivé, zanícené komedony se silným hnisáním často prospěšný pro zimovřilé jedince, kteří mají rádi teplé nápoje
• Pulsatilla - lék vhodný pro pubertální formu akné, především pokud pacient trpí komplexy nebo plačtivostí symptomy jsou často u těchto lidí zhoršeny mastným jídlem či horkým počasím
• Silicea -hluboké akné, často způsobující jizvy v případech kdy se netvoří hnisavé hlavičky
• Nejúčinnější je však konstituční homeopatická léčba, kdy se neléčí pouze akne, ale celý člověk.

2007-10-03T00:57:00.001-07:00

Závažnou komplikací léčby rt-Pa bylo rozsáhlé krvácení do břišní stěny a do malé pánve.
Incidence trombózy mechanických chlopenních náhrad je nízká ( u aortální chlopně do 0,25% za rok, u mitrální do 2,5% za rok), trombóza obou levostranných náhrad je raritní. Etiologicky se na vzniku trombózy podílí většinou špatná antikoagulační léčba. Pro diagnozu je cenný auskultační nález vymizení uzavíracího kliku protézy, který je potvrzen typickým nálezem při fluoroskopii a echokardioskopii.
Stav je možno řešit chirurgicky (náhradou chlopně či trombectomií) u selektivních pacientů podáním trombolytika, jehož klinický efekt je popisován až u 70% nemocných, výskyt retrombóz u 20% a systémových embolizací u 10% nemocných.

2007-10-02T01:20:00.000-07:00

Prosím čtěte pozorně. Zkontrolujte si doma svůj šampon. Přečtěte si názvy látek v něm obsažené a prověřte, zda je mezi nimi Sodium Laureth Sulfate (nebo zkratka SLS). Tato látka je ve většině šamponů. Výrobci ji používají, neboť produkuje velké množství pěny a je levná. ALE - skutečností je, že SLS je tak silná chemikálie, že se používá na drhnutí garážových podlah! A je dokázáno, že po čase způsobuje rakovinu! To není vtip.

Po příchodu domů a kontrole šamponu se mi ulevilo, neboť můj šampon (Vidal Sasoon) SLS neobsahoval. Bohužel další šampony, jako Vo5, Palmolive, Paul Mitchell, nový Hemp Shampoo od Body Shop atd. tuto látku obsahují. V Clairol's Herbal Essences je první uvedenou látkou (což znamená tou převažující) právě Sodium Laureth Sulfate. Po zavolání jedné příslušné společnosti a sdělení, že jejich výrobek obsahuje látku, která způsobuje rakovinu, odpověděli: "No, my o tom víme, ale, nemůžeme s tím nic dělat, protože tu látku potřebujeme k vytváření pěny."

Mimochodem, SLS k vytváření "bublinek" obsahuje také zubní pasta Colgate!
Průzkum ukázal, že pravděpodobnost onemocnění rakovinou byla v osmdesátých letech 1:8000, zatímco v devadesátých už 1:3, což je nesmírně vážné. Doufám, že to vezmete vážně i vy. Předejte tuto informaci ostatním, snad se tak přestaneme "prodávat" rakovině. Jedná se o naše zdraví.

2007-09-30T05:01:00.001-07:00

Pozdní komplikace, následky transplantace mohou představovat zvláště u dětí poškození růstu a psychického vývoje. Dále může vzniknout sterilita, katarakta, sekundární malignity, poruchy funkce štítné žlázy, pneumopatie, sklon k infekčním komplikacím, ale i řada dalších orgánových poškození. Prognosticky nepříznivá je recidiva základního onemocnění.
Transplantace progenitorových krvetvorných buněk kostní dřeně a z periferní krve jsou v dnešní době již léčebnou metodou volby u celé řady onemocnění, především u hematologických malignit. Tento náročný léčebný zákrok umožňuje intenzivnější léčbu základního onemocnění a celkové zlepšení osudu řady nemocných.

Chronická GVHD

2007-09-29T01:49:00.001-07:00

může vzniknout přímo z akutní GVHD nebo po určité latentní fázi. Bývá definována jako GVHD, která vzniká po 100. dnu po transplantaci. Patologický základ představuje zvýšené ukládání kolagenu v tkáních spolu se sklerotizací a atrofií kůže. Při těžké formě může probíhat až pod obrazem polysystémového onemocnění.
Nejúčelnější prevencí GVHD je histokompatibilita mezi dárcem a příjemcem. V medikamentózní prevenci GVHD se především podává cyklosporin. V kombinaci s cyklosporinem bývá podáván ke zvýšení účinnosti methotrexát. Kortikoidy samy mají malý preventivní účinek, uplatňují se spíše v kombinaci s cyklosporinem nebo methotrexátem.

Komplikace transplantace

2007-09-28T02:52:00.001-07:00

Po vysokodávkované chemoterapii nebo chemoradioterapii dochází k těžkým projevům toxicity přípravného režimu. Těžká cytopenie trvá do úpravy krvetvorby, to je asi 2 - 4 týdny po transplantaci. Často je provázena následnými infekcemi, krvácivými projevy. Bývá přechodné, ale závažné poškození sliznice orofaryngu i celého trávicího ústrojí (mukositida, gastroenteritida, průjmy), stejně jako poškození především jater, plic (intersticiální pneumopatie) či ledvin. Nezbytné je počítat i s možností přechodného postižení dalších orgánů. Venookluzivní nemoc (VOD) , která představuje vážnou trombotickou komplikaci, se projevuje těžkým jaterním postižením v důsledku uzávěru terminálních hepatických venul a malých lobulárních vén. Vážnou komplikací je rejekce štěpu. Nemocný po allogenní transplantaci musí navíc po řadu měsíců užívat velké dávky imunosupresivních léků. Tím dále narůstá riziko infekčních komplikací v potransplantačním období. Zvláště nebezpečné jsou cytomegalovirové a pneumocystové pneumonie, herpetické infekce, rekurující bakteriální, mykotické a virové infekce. V případě přihojení štěpu je pak v podstatě nemocnému transplantován nový imunitní systém. Transplantované imunokompetentní buňky mohou vyvolat reakci (nemoc) štěpu proti hostiteli (GVHD). Může vzniknout akutní nebo chronická GVHD.
Akutní GVHD vzniká okolo 1 - 10 týdnů po transplantaci. Hlavními cílovými orgány jsou kůže, játra a gastrointestinální trakt. Zpočátku se projevuje převážně jako kožní raš, po němž může vzniknout žloutenka, těžké slizniční záněty a profúzní průjmy. Kožní změny mohou progredovat až do těžké bulózní epidermolýzy.

Postup při transplantaci

2007-09-26T12:54:00.000-07:00

Před převodem štěpu nemocný podstupuje přípravný režim (nejčastěji tzv. myeloablativní režim). Jde většinou o kombinovanou terapii vysokými dávkami cytostatik
(cyclofosfamid, busulfan, melfalan, atd.) či cytostatik a celotělového ozáření, s cílem odstranit zbytkové maligní buňky a vyvolat imunosupresi dovolující přihojení transplantátu. Vzniklá následná těžká pancytopenie není limitujícím faktorem. Tím se spíše stává možnost orgánového poškození (gastrointestinálního, hepatálního, renálního, pulmonálního, kardiálního). Přípravných režimů, protokolů, existuje velký počet. Jejich výběr se řídí požadovaným cílem
(zda je nutná léčba tumorablativní či postačí léčba imunosupresivní ).
Vlastní převod se uskutečňuje po více jak dni po skončení přípravného režimu. Po transplantaci je velmi významná podpůrná terapie. Nemocný bývá uložen na oddělení hematologické intenzivní péče či přímo na transplantační jednotce. Systém komplexní podpůrné léčby zahrnuje reverzní izolaci, selektivní dekontaminaci, podpůrnou či úplnou parenterální výživu, hematopoetické růstové faktory, psychoterapii, dle potřeby substituci erytrocytů, trombocytů, protivirové léky, antibiotika, antimykotika, hemokoagulační sledování a prevenci, ostatní symptomatickou či cílenou terapii.

Indikace k transplantaci

2007-09-24T01:05:00.001-07:00

Indikace k transplantaci hematopoetických kmenových buněk zahrnují jak diagnózy maligních hemato-onkologických onemocnění (chronická myeloidní leukémie, akutní leukémie, mnohočetný myelom, lymfomy, některé solidní nádory) tak nemaligní onemocnění (těžká aplastická anémie, myelodysplastický syndrom, myeloproliferativní stavy, některé kongenitální choroby: imunodeficience, hematologické poruchy, osteopetróza, mukolipidózy, mukopolysacharidózy, některé lysozomální nemoci). Komentář k transplantačním indikacím je nutné hledat v textu u jednotlivých nemocí.
Věk je jedním z nejdůležitějších prognostických faktorů. Pro jednotlivé transplantační výkony platí zhruba následující věkové hranice:
1. Alogenní transplantace s HLA identickým sourozencem 55 let.
2. Alogenní transplantace s nepříbuzným fenotypově HLA shodným dárcem - nepříbuzenská transplantace 45 let.
3. Autologní transplantace 65 let.
Uvedené věkové limity nejsou v žádném případě absolutně striktní, ale orientační. Věk nemocného je nutné posuzovat vždy v souvislosti s jeho celkovým stavem.

Alogenní transplantace

2007-09-22T14:01:00.001-07:00

je převod transplantovaných buněk, kdy dárcem je jiná příbuzná či nepříbuzná osoba, která splňuje požadovanou shodu v HLA antigenech. Dárcem může být každý zdravý člověk splňující podmínky dárce krve a je schopný požadovaného výkonu.

Dříve základním zdrojem hematopoetických kmenových buněk byla kostní dřeň . V celkové anestézii se odebírá dřeňová krev opakovanými aspiracemi z lopat kostí kyčelních. Je možno však použít i anestézie epidurální. Požadované množství progenitorových buněk bývá obsaženo asi v 800 - 1500 ml. Riziko odběru pro dárce je malé a v podstatě odpovídá riziku anestézie. Komplikace u dárce jsou velmi řídké, většinou několik dní trvající bolesti v místě odběru. Anemizaci předejdeme podáním připravené autotransfúze.
Dalším významným zdrojem jsou progenitorové buňky z periferní krve, odebírané opakovanými cytaferézami pomocí separátorů krevních tělísek. Výhodou proti kostní dřeni je menší zátěž při odběru, nezávisí na místním zničení kostní dřeně a větší obsah pozdních zadaných progenitorových buněk působí rychlejší přihojení a dřívější reakci na léčebné podání hematopoetických růstových faktorů. Výhodou proti autologní dřeni je i menší pravděpodobnost kontaminace maligními buňkami.
Odebraný štěp může být aplikován bezprostředně po odběru anebo je speciálně laboratorně zpracován ( např. při alotransplantaci se mohou odstraňovat T lymfocyty, erytrocyty, při autotransplantaci se vzorek může čistit od zbytkových maligních buněk ) či je kryokonzervován. V některých případech se uchovává rezervní vzorek pro případ, že se první transplantát neuchytí, tzv. back up .
Příjemci se transplantované buňky aplikují žilní cestou jako krevní transfúze. Hematopoetické kmenové buňky se pak po převodu vychytají z oběhu v kostní dřeni, kterou nově osídlí.

Druhy transplantace

2007-09-21T01:25:00.001-07:00

Syngenní transplantace
je převod krvetvorných buněk od jednovaječného sourozence (od jedince inbrední linie). Genetická identita nevyvolává imunologické reakce.

Autologní transplantace
je převod vlastních buněk získaných od nemocného v klinicky a laboratorně příhodném období do zahájení přípravného režimu na transplantaci. Aby dřeň neobsahovala maligní buňky odebíráme štěp tam, kde není vůbec infiltrována základním onemocněním nebo je dosažena remise. Autologní transplantace umožňuje léčbu vysokými dávkami cytostatik, které by jinak nemohly být podány pro vznik ireverzibilní dřeňové aplazie.

TRANSPLANTACE PROGENITOROVÝCH KRVETVORNÝCH BUNĚK

2007-09-12T00:13:00.001-07:00

Myšlenka léčit choroby s patologickou kostní dření vznikla již v 19. století. Moderní přístupy k léčbě buňkami kostní dřeně se však datují až od konce druhé světové války, především pak po roce 1965, kdy byl definován HLA systém.
Transplantace progenitorových krvetvorných buněk jsou jako léčebná metoda indikovány pro stále širší okruh hematologických i nehematologických chorob. Progenitorové krvetvorné buňky mohou být odebírány z kostní dřeně a periferní krve příbuzných i nepříbuzných dárců, u daného nemocného, dále z pupečníkové krve či fetálních jater.
Úspěšný vývoj v této oblasti medicíny vedl v posledním desetiletí k podstatnému zlepšení transplantačních výsledků, a to jak s ohledem na významné snížení transplantačních komplikací, tak i s ohledem na snížení rizika relapsu základní choroby po transplantaci. Počet nemocných takto léčených každoročně ve světě stoupá.

Reakce

2007-09-11T02:01:00.001-07:00

Reakce z přetížení oběhu

U těžce nemocného s výrazně zvýšeným minutovým srdečním výdejem může rychlý převod většího množství krve vést k projevům kardiálního selhání. Stává se to většinou u starších nemocných s anamnézou ischemické choroby srdeční, kteří jsou již delší dobu anemičtí a u nichž je pokles v počtu erytrocytů kompenzován zvýšeným objemem plazmy.

Aloimunizace

Po transfúzi krve kompatibilní v ABO i D (Rho) systému mohou vzniknout protilátky proti řadě jiných antigenů přítomných na povrchu krvinek. Tyto protilátky mohou většinou působí jen problémy při zkouškách kompatibility (vyhledávání vhodné krve), vzácně ale mohou nepravidelné protilátky vyvolat i hemolytickou reakci.

Reakce štěpu proti hostiteli

Tato reakce nastává při uchycení allogenních imunokompetentních T-lymfocytů, které proliferují a reagují proti příjemci. Jde o těžkou, někdy smrtelnou komplikaci po transplantaci kostní dřeně. Tyto reakce se může objevit i po transfúzi u novorozenců, u nemocných léčených chemoterapeutiky nebo ozařováním a dalších nemocných s výraznou imunodeficiencí.
Rozvoj symptomatologie začíná v průměru po 8 dnech od podání transfúze, nejčastěji se projevuje horečkou, těžkou pancytopenií, kožními příznaky, poruchou funkcí jater a trávicího ústrojí. Předpokládá se, že ozáření transfúzních přípravků obsahujících lymfocyty dávkou 1500 až 3000 rad snižuje riziko vzniku této velmi nebezpečné komplikace.

Alergické reakce

2007-09-09T23:30:00.001-07:00

Alergické reakce v souvislosti s transfúzí se projevují kopřivkou, někdy angioneurotickým edémem, mohou být provázeny teplotou, nevolností nebo duš-ností. Vyskytují se převážně u příjemců s pozitivní alergickou anamnézou.
Většinou jde o mírné reakce, u nichž projevy rychle ustupují po podání antihistaminik. Těžší typ reakce je vzácný, přítomnost protilátek anti-IgA u senzibilizovaných jedinců může vyvolat až anafylaktický šok. Zde je nutné podání vysokých dávek kortikoidů spolu se snahou o stabilizaci oběhu.

Horečnaté reakce

2007-09-09T01:55:00.000-07:00

Horečka, popřípadě i s třesavkou, je příznakem řady potransfúzních komplikací, včetně reakcí hemolytických. Naprostá většina pyretických reakcí má lehký průběh a krátké trvání. V těžších případech stoupá teplota o více než 2 o C, někdy je provázena nevolností, zvracením, tachykardií, úzkostí, bolestí hlavy a dušností.
Horečnaté reakce jsou obvykle zaviněny příjemcovými protilátkami proti leukocytům event. trombocytům, které jsou přítomny v převáděném krevním přípravku. Tyto protilátky se častěji vyskytují u polytransfundovaných nemocných. Příčinou pyretické reakce ale může být i hemolytická reakce, proto každé výraznější zvýšení tělesné teploty u příjemce po transfuzi je nutno považovat za potencionální hemolytickou reakci, dokud pomocí příslušných vyšetření není hemolytická reakce vyloučena.
Většinou pyretických reakcí lze léčit antipyretiky, v těžších případech jsou účinné kortikoidy. Účinnou prevencí bývá použití deleukotizovaných derivátů.

Hemolytická reakce

2007-09-06T10:45:00.000-07:00

Je druhou nejzávažnější potransfuzní reakcí po bakteriálně toxické reakci vyvolané endotoxiny G- bakterií, která ale v ČR již řadu let nebyla zaznamenána. Akutní hemolytická potransfuzní reakce je způsobena převážně intravaskulární destrukcí červených krvinek protilátkami příjemce transfúze. Nejčastěji vzniká po převodu krve neslučitelné v systému ABO, kdy stačí 50 ml inkompatibilní krve k tomu, aby se rozvinula její plná symptomatologie, tj. prudké bolesti na hrudi, v zádech, dušnost, neklid, teplota s třesavkou, zvracení, a následně rychlý rozvoj šokového stavu s příslušnou orgánovou symptomatologií. Přežije-li nemocný šokový stav, objeví se do 24 hodin žloutenka, rozvíjí se selhání ledvin, objevuje se krvácení vyvolané spuštěnou intravaskulární koagulací. Včasné zastavení krevního převodu a zahájení včasné a správné léčby snižuje nebezpečí závažného poškození ledvin.
Při závažné hemolytické reakci bývá u nemocného přítomno růžové zabarvení séra, které souvisí s vysokou hladinou volného hemoglobinu. Je-li saturována vazebná kapacita plazmatických bílkovin haptoglobinu, hemopexinu a albuminu pro hemoglobin, dochází k hemoglobinurii. Při vyšetření nemocného samozřejmě zjistíme i další známky intravaskulární hemolýzy (viz anémie). Protilátku, která způsobila hemolýzu, je nutné identifikovat, pokud příčina hemolýzy není zřejmá, jako je tomu při záměně krevní konzervy. Přítomnost protilátky v séru příjemce přitom nemusí být zřejmá v předtransfúzním vzorku krve, její titr někdy stoupá až několik dní od podání transfúze.
Terapie akutní hemolytické potransfuzní reakce je zaměřena především na energické léčení hypotenze a zvýšení průtoku krve ledvinami. Diuréza se podporuje diuretiky event. 20% roztokem manitolu tak, aby množství vyloučené moči činilo nejméně 100 ml za hodinu. Jen při rychlém zvládnutí šoku můžeme předejít následnému rozvoji renálního selhání, které je jinak nutno řešit dialýzou. V průběhu léčby je nutné monitorovat laboratorní známky diseminované intra-vaskulární koagulace a v případě nutnosti zasáhnout příslušnou substitucí a event. i podáním heparinu.

Reakce a komplikace léčby krevními deriváty

2007-09-03T03:03:00.001-07:00

Potransfuzní reakce mají mnoho příčin a mohou se projevit již během podání, popřípadě brzy po jejím skončení nebo až za několik dní, některé i mnohem déle (viz tabulka).

I. Časné reakce:
1. z imunologických příčin
a/ akutní hemolytická (inkompatibilita erytrocytů)
b/ nehemolytické
- horečnaté (protilátky pro antigenům leukocytů nebo trombocytů)
- anafylaktoidní až anafylaktická (alergie u příjemce nebo dárce, proti-látky proti plazmatickým bílkovinám)
- plicní (protilátky proti leukocytům)
2. z neimunologických příčin
a/ horečnaté (přítomnost pyrogenů nebo mírná bakteriální kontaminace)
b/ bakteriálně toxická (endotoxinový šok při masivní kontaminaci)
c/ oběhové (transfúze nepřiměřeného objemu, toxicita citrátu, kalia, vzdu-chová embolie, hypotenze, atd.)
d/ neimunní hemolýza (transfúze hemolyzované krve)
II. Pozdní reakce:
1. z imunologických příčin
a/ opožděná hemolytická reakce (sekundární imunologická odpověď na transfúzi erytrocytů)
b/ reakce štěpu proti hostiteli (uchycení allogenních T lymfocytů po podání přípravku obsahujících leukocyty)
c/ potransfuzní trombocytopenická purpura
d/ aloimunizace proti erytrocytům, leukocytům, trombocytům a plazma-tickým bílkovinám (riziko při podání dalších transfúzí)
2. z neimunologických příčin
a/ přenos infekčních chorob (virová hepatitis, lues, malárie, CMV, atd.)
b/ potransfuzní hemosideróza (po četných transfúzích)

Většina reakcí je mírných a nejsou pro příjemce nebezpečné, některé však mohou být závažné a mohou ohrožovat život nemocného. Při prvních příznacích potransfuzní reakce bývá obtížné stanovit příčinu a závažnost reakce. Na začátku mírné příznaky se mohou vyvinout v těžkou komplikaci a naopak. Sledování příjemce během transfúze a po ní umožňuje včasné odhalení prvních příznaků reakce a rychlé provedení potřebných diagnostických a léčebných opatření.

Čerstvě zmražená plasma

2007-09-02T02:47:00.001-07:00

Čerstvě zmražená plasmu je dnes nutno považovat za rizikový preparát, jehož podání je indikováno pouze v případech, kdy ji nelze nahradit nerizikovým Albuminem nebo bezpečným koncentrátem koagulačního faktoru. Podává se při krvácení nebo hrozícím krvácení u novorozenců při nedostatku K vitamínu, při krvácení po předávkování perorálních antikoagulancií nebo při deficitu koagulačních faktorů, pokud nejsou k dispozici vhodné koncentráty faktorů a hrozí nebezpečí z prodlení. Dále je indikována u nemoci z popálení, při defektu inhibitoru C1-esterázy, při masivních transfúzích konservované krve, u chorob jater komplikovaných krvácením, před, při a po operacích nemocných s chorobami jater, při transplantaci jater a v kardiopulmonální chirurgii, u některých léčebných plasmaferes a při syndromu diseminované intravaskulární koagulace.

Erytrocytový koncentrát deleukotizovaný

2007-09-01T07:05:00.001-07:00

Má vystupňované výhody předchozího přípravku. Vzhledem ke skuteč-nosti, že obsahuje méně než 106 leukocytů, nemá imunosupresivní účinky, nesenzibilizuje proti leukocytům, je zde minimalizováno až vyloučeno riziko přenosu cytomegaloviru a dalších nediagnostikovaných virů s možnou inkorporací v leukocytech.
Přípravek je indikován u pacientů s antileukocytárními protilátkami, při potřebě transfúze když předcházela pyretická reakce, při nutnosti prevence antileukocytární senzibilizace, při nutnosti nevyvolávat či neprohlubovat imunologický útlum. Je přípravkem volby u nedonošenců a malých dětí, transplantovaných a všude tam, kde hrozí riziko fatální či reaktivované CMV infekce (u pacientů po transplantaci kostní dřeně, ledvin a jiných orgánů, kardiochirurgických operacích, u pacientů s AIDS, atd.).