Corpus humeri
Corpus humeri je zaobleně trojhranné;
jeho tři plochy jsou:
facies anteromedialis, přední vnitřní plocha - navnitř od prodlouženi
crista tuberculi majoris,
facies anterolateralis, přední zevní plocha zevně od prodloužení
crista tuberculi majoris.
facies posterior, zadní plocha.
Na corpus humeri je laterálnč a mírně vpředu drsnatina
tuberositas deltoidea - pro úpon deltového svalu;
sulcus nervi radialis se táhne po zadní straně těla
humeru šikmo shora z vnitřní strany distálně a zevně
(tudy obíhá a kolem humeru sestupuje n. radialis
a a. profunda brachii).
Foramen nutrietům je asi v polovině délky corpus humeri, na jeho
zadní straně, a směřuje distálnč.
Distální konec humeru
Distální konec humeru, pro své kloubní plochy nazývaný
condylus humeri, se předozadně oplošťuje; mediálně
a laterálně vybíhá ve dva nápadné hrbolky; jsou to:
epicondylus medialis - na vnitřní straně,
epicondylus lateralis -na zevní straně; na obou začínají
předloketní svaly;

kost pažní

Humerus -
Humerus, kost pažní (obr. 246 a 247), je typická
dlouhá kost, na které se rozlišuje:
caput humeri, hlavice - na kraniálnim konci kosti,
corpus humeri, tělo kosti pažní,
condylus humeri, distální kloubní konec.
Caput humeri
Caput humeri nese kulovitou styčnou plochu, která
je hlavicí ramenního kloubu. Osa hlavice je nakloněna
tak, že s osou těla kosti svírá úhel 130°. Hlavice
odpovídá jedné třetině povrchu koule. Při obvodu
hlavice se upíná kloubní pouzdro;
collum anatomicum, krček (anatomický), je místo
úponu kloubního pouzdra po obvodu hlavice.
Pod hlavicí jsou na přední straně kosti dva hrboly:
tuberculum majus, větší hrbol - laterálně,
tuberculum minus, menší hrbol - ventrálně; oba
hrboly jsou místa svalových úponů.
Hrboly distálně pokračují ve vyvýšené lišty:
crista tuberculi majoris,
crista tuberculi minoris; na obě hrany se také upínají
svaly;
sulcus intertubercularis je prohloubení mezi tuberculum
majus a tuberculum minus; je to místo,
kudy probíhá šlacha dlouhé hlavy m. biceps brachii.
Tuberculum majus má shora dolů tři plošky, na které se upíná: nahoře
m. supraspinatus, uprostřed m. infraspinatus, dole m. teres
minor; na crista tuberculi majoris se upíná m. pectoralis major.
Tuberculum minus je místo úponu m. subscapularis; na crista tuberculi
minoris se upíná m. teres major a m. latissimus dorsi.
Collum chirurgicum, zeštíhlení humeru pod oběma
hrboly, má svůj název proto, že je místem častých
zlomenin.

Kost klíční a kost pažní

KOST KLÍČNÍ
KOST PAŽNÍ
chrupavčilé konce. Ve slernálním konci se v pubertě vytváří epifysové
osifikaéní jádro (u dívek ve 14.-15. roce, u hochů v 17. roce);
tato cpifysa je rudimentární a později splyne s okolni kosti. Růst
klavikuly tedy po určitou dobu probíhá mechanismem růstu zchrupavčité
epifysové ploténky, tedy stejně jako u dlouhých kostí, které
osifiktijí enchondrálně.
Variace klíční kosti
1. Tuberculum musculi deltoidei - variabilní hrbolek na předním
okraji kosti, na rozhraní zevní a střední třetiny, kde začínají okrajové
snopce m. dcltoideus;
2. facies articularis coracoidea - na styku klíční kosti s proč. coracoideus
v místě lig. coracoclaviculare mohou být obé kosti spojeny
kompletním kloubem, s kloubními plochami a pouzdrem, artiatlatio
coracoclavicularis;
3. facies costalis - chrupavkou povlečená ploška v místě lig. costoclaviculare
pro styk klíční kosti s 1. žebrem;
4. dysostosis cleidocranialis - defekt desmogenní osifikace, projevující
se tím, že jsou nedostatečně osifikovány kosti lebečniho krytu
a není osifíkovaná klíční kost, z níž persistuje jen vazivový pruh; jde
o vrozenou vadu osifikace; defekt se projeví také pohyblivostí ramen,
která je možno přiblížit k sobě dopředu ke střední čáře.

Osifikace a variace klíční kosti

Osifikace a variace klíční kosti
Osifikace klíční kosti
Osifikace klíční kosti probíhá na začátku endesmálně,
neboť klavikula fylogeneticky vznikla jako krycí kost chrupavčitého
plctcncc. Osifikuje proto časně, již u embryí kolem 16 mm
délky (začátkem 6. týdne embryonálního), a to ze dvou center, mediálního
a laterálního, jež se objevují uprostřed délky kosti a navzájem
rychle splývají (počátkem l. týdne). Původní mesenchym
klavikuly se na obou koncích diferencuje v chrupavku. Potom se
všude v dosud neosifikovaných částech objevuje sekundární chrupavka,
podobná parenchymové chrupavce , a růst a osifikace
pak probíhají jako u krátké chondrogenní kosti, směrem
k periférii. U novorozence je klíční kost již osifikovaná a má
CLAVICULA; pravá strana
A pohled shora
1 extremitas acromialis
2 tuberculum conoidcum
3 extremitas stcrnalis
4 facies articularis sternalis
5 facies articularis acromialis
B pohled zdola
1 linea trapezoidca
2 tuberculum conoidcum
3 tubcrositas coracoidea
4 sulcus musculi subclavii
5 impressio ligamenti costoclavicularis
POŘADÍ A DOBA VZNIKU OSIFIKAČNÍCH JADER
A DOBA SPLÝVÁNI SAMOSTATNĚ OSIFIKUJÍCÍCH ČÁSTI
KLÍČNÍ KOSTI
modře - vydifcrencovaná chrupavka v kloubních koncích klavikuly,
která zahajuje osifikaci jako kost desmogenní (znázorněno zelenč)
T. týden
F. fetální
R. rok

Klíční kost

Clavicula - kost klíční
Clavicula, kost klíční , je štíhlá
kost, dlouhá 12-16 cm; transversálně spojuje hrudní
kost s akromiem lopatky;
extremitas sternalis - vnitřní, silnější konec - je
kloubně spojen s manubrium sterni,
extremitas acromialis - zevní, plochý konec - je
sklouben s akromiem.
Pro obě skloubení má klavikula kloubní plochy:
facies articularis sternalis a
facies articularis acromialis.
Klavikula je esovitě prohnutá, vnitřni dvě třetiny
se klenou dopředu, laterální třetina dozadu. (Pod laterální
třetinou je hmatný proč. coracoideus lopatky.)
Celá kost se od akromia ke sternu mírně svažuje.
Horní strana kosti je hladká.
Spodní strana nese typické útvary:
tuberositas coracoidea, v laterální části, kde se
upíná lig. coracoclaviculare;
tato drsnatina bývá rozdělena ve dvě složky:
tuberculum conoideum - dále vzadu - a
linea trapezoidea - více vpředu; na obě drsná místa jsou připojena
ligamenta stejného jména - složky lig. coracoclaviculare;
impressio ligamenti costoclavicularis - při extremitas
sternalis - drsné místo s vkleslinami pro úpon
kostoklavikulárního vazu;
sukus musculi subclavii - mělká podélná rýha
uprostřed délky kosti, kde začíná m. subclavius.
Klíční kost přenáší na sternum tlaky a nárazy na horní končetinu.
Často se proto při nárazech na horní končetinu láme vlivem nepřímého
násilí. Praská obvykle na hranici zevní a střední třetiny, tj. na
přechodu dvojího zakřivení. Po zlomení kosti zůstává zpravidla
vnitřní část in šitu, zevní část se váhou končetiny dislokuje kaudálním
směrem (tahem za akromioklavikulární kloub a za korakoklavikulární
vaz).
Hmatná
je klavikula zpředu, v celé své délce.